Kolosy na srázu

Trial je sport, v němž jezdci na terénních motocyklech překonávají náročné překážky. Těžko si v takové roli představit nákladní automobily, které na první pohled působí neohrabaným dojmem. Ty se však v tomto atraktivním sportu doslova našly.
Truck trial nemá samozřejmě s motocyklovým trialem moc společného. Zatímco motorka lehce hopká z kamene na kámen nebo přejíždí střechy vraků aut, náklaďák potřebuje mnohem více prostoru. Na přejíždění osobních aut také sice občas dojde, ale jen v rámci doprovodného exhibičního programu. Ideálními sportovišti pro truck trial jsou těžké lesní terény vojenských prostorů, kamenolomy či pískovny.

SOUTĚŽ V PÍSKOVNĚ

Právě závod v pískovně ve Velkém Luhu u Františkových Lázní jsem v polovině prázdnin navštívil. Pískovna už sama o sobě je velmi atraktivní prostředí. Rozprostírá se na několika stech metrech uprostřed borových lesů jako obrovská mísa v zemi. Její stěny se prudce svažují ke dnu, které má uprostřed jezírko prosakující spodní vody. Také čistý písek vytváří zvláštní atmosféru. Je navoněný solí a navozuje pocit mořské pláže. A teď už si stačí přimyslet jen nákladní auta. Od docela malých až po obří kolosy. Po úbočích pískovny se šplhají vzhůru nebo se přehupují přes okraj srázu a sjíždějí pod neuvěřitelným úhlem dolů.

NIC PRO BÁBOVKY
Truck trial není rychlostní závod, i když projetí soutěžních sekcí je časově limitováno. Jedná se o soutěž na přesnost průjezdu v bodovaném úseku, takže jde především o zručnost řidiče a jeho schopnost ovládat vozidlo. I když se vše odehrává většinou při malých rychlostech, je truck trial v každém případě adrenalinový sport a při mnohých kouscích posádek se divákům tají dech. Stačí si představit osmikolový kolos, jak se spouští z písečného srázu tak prudkého, že ho po nohou nelze vyjít ani sejít. Lahůdkou je pak brodění bahnem nebo vodou, kde pravidelně nejeden vůz uvízne a musí být zachraňován buldozerem či vyprošťovacím tankem.

DVĚ SKUPINY
Podle pravidel evropského truck trialu, jimiž se řídí i česká mistrovství, se jedná o soutěže nákladních automobilů s hmotností nad 2,5 tuny a pohonem nejméně čtyř kol. Mohou to být užitkové vozy z korbami, tahače návěsů i raketové nosiče. Jsou rozděleny do dvou skupin - auta sériové výroby značená S a prototypy značené P. Sériové vozy musejí odpovídat národním předpisům pro jejich provoz a tovární konstrukci. Prototypy bývají přestavěné sériové vozy (u nás většinou Tatry 805), které nemohou být zařazeny do skupin sériových. Patří mezi ně i pracovní stroje. Vesměs však musejí být přiřaditelné k užitkovým vozidlům a mít minimálně čtyři provozuschopná kola.

OSM KATEGORIÍ
Protože jsou malé vozy v terénu pohyblivější a velké by byly znevýhodněny, byla auta navíc rozdělena do velikostních kategorií podle rozchodu a rozvoru náprav. Rozchod se měří na prvním páru kol schopných provozu a rozvor mezi prvním až posledním párem kol schopných provozu. Ve skupině sériových vozů tak vzniklo pět kategorií - S1 až S5 - a v prototypech tři kategorie - P1 až P3. Nejmenší kategorie S1 je cenově nejdostupnější a jezdí v ní většinou Tatry 805, ale i Mercedes Unimog 416 či 404. V kategorii S2 byste našli Avii D31, IFA W 50 nebo Pragu UV 80. S3 obsahuje např. vůz Iveco Cargo, Pragu V3S, Liaz 111.800 či Tatra 137. V kategorii S4 u nás jezdí jen šestikolky Tatra 813 6x6 a kategorie největších vozů S5 patří osmikolkám Tatra 813 8x8 Kolos. Právě posledně jmenované vozy bývají divácky nejvděčnější. Jejich kategorie je u nás naštěstí i slušně obsazená, takže je nač se koukat. Osmikolové osmsettřináctky navíc jezdí ve dvou verzích - civilní tahače a vojenské raketové nosiče se zkrácenou pancéřovanou kabinou.

KRITÉRIA SOUTĚŽE
Do soutěže se může přihlásit jakýkoliv držitel řidičského průkazu pro svou kategorii, který má odpovídající soutěžní stroj. Posádka je dvoučlenná a minimální věk spolujezdce je šestnáct let. Při soutěžích se dbá na maximální bezpečnost. Vozidla musí tedy být vybavena ochranným rámem (pouze u pancéřových vozů není nutný), čtyřbodovými bezpečnostními pásy, odpojovačem baterie a hasicím přístrojem. Posádky musejí mít na hlavě přílbu. Jelikož některé současné vozy bývají vybavovány elektronikou a jiným technickým vybavením, které by posádku v soutěži zvýhodňovalo, je předepsána řada omezení. Kamera pro zpátečku či elektronické měřiče roztečí nejsou povoleny. Zrovna tak brzdy na jednotlivá kola či řiditelné tlumiče. Naopak je předepsaný přední nárazník tovární výroby a sériové (nikoli závodní) pneumatiky bez řetězů. Posilovač řízení je možno ponechat, je-li sériově montován, a je možné využít i silnější motor, dodáváli ho výrobce do tohoto typu vozu. Všechna tato kritéria a mnohá další kontrolují rozhodčí před soutěží a mají možnost je zkontrolovat i soupeři stejné kategorie.

V EVROPĚ A U NÁS
Truck trial se jezdí po celé Evropě. Evropský pohár je však pro většinu našich jezdců nedostupný, protože se skládá ze seriálu, jehož jednotlivé závody se jedou v různých zemích (jeden závod se jede také u nás). Účast na evropském mistrovství nezávisí na kvalitě našich závodníků, ale na jejich finančních možnostech. Největší kámen úrazu je v drahém převozu soutěžních speciálů, které nesmějí jezdit po silnici a musejí být přepravovány na tahačích. Náklady na přepravu takové Tatry 813 na návěsu třeba do Francie pak vyšplhají do Astronomických výšek. Přesto v současnosti dva reprezentanty v Evropském poháru máme. Ve třídě S2 je to posádka Čáp - Švanda s vozem Avia D31 a v kategorii S1 posádka Kabourek Kočí s Mercedesem Unibog 406. Ta si vede mimořádně dobře a v letošním poháru se zatím drží ve své třídě na špičce. Z minulých ročníků máme u nás i mistry. Je to posádka Cacák - Bernášek s vozem Praga UV 80, která v kategorii S2 získala titul mistra Evropy dokonce už dvakrát. Také při mistrovství České republiky v truck trialu se nejede jen jedna soutěž, ale celý seriál a vyhodnocují se všechny výsledky v sezoně vyjma toho nejhoršího. Sezona probíhá od dubna do září a každý měsíc se v ní pořádá jedna soutěž trvající dva dny.

BRANKAMI, ALE BEZ MÍČE
Trucktrialové závodiště je rozděleno do soutěžních sekcí, v nichž jsou pomocí kolíků vytyčeny branky, kterými vozy projíždějí. Soutěžní auta musejí projet určený počet branek v určeném směru, dokončit sekci v určeném čase a mají omezený počet změn směru jízdy. Takhle to možná zní až příliš složitě, ale vysvětlím to na příkladu: Posádka přijede k sekci číslo 12, v níž je deset branek. Úkolem v této sekci je projet branky v libovolném pořadí v časovém limitu osmi minut a maximální počet povolených změn směru jízdy je šest. Každá branka má určený směr, kudy se smí projíždět. Jedna branková tyč je barevně označena a barevné značení musí být při průjezdu vždy vlevo ve směru jízdy. Zda do branky soutěžní vůz pojede předkem, či do ní zacouvá, je úplně jedno a záleží to jen na rozhodnutí posádky. Každá posádka tedy může sekcí projet při dodržení stejných pravidel zcela odlišně od ostatních. V některých sekcích jsou branky očíslovány a musejí se projíždět v určeném pořadí, ale i to dává prostor k individuální jízdě.

TŘIKRÁT MĚŘ...
Vozy stejné kategorie projíždějí sekcí postupně v pořadí, které se před začátkem každé soutěže losuje. Pak se startovní pořadí v každé sekci mění - první startující v jedné sekci se v další posouvá na konec startovního pole. Dříve než soutěžní vůz do sekce vjede, musí si posádka důkladně promyslet, jakým způsobem úsek zdolá. A mnohdy to není přemýšlení lehké. Velmi totiž záleží na omezení počtu změn směru jízdy. Každé zacouvání znamená změnu směru jízdy, a musí-li se náklaďák otočit na několika metrech, potřebuje krátce zacouvat a popojet vpřed třeba třikrát a to už je šest změn směru jízdy, tudíž vyčerpaný povolený limit pro naši ukázkovou sekci 12. Také branky soutěžícím moc prostoru nedávají. Jejich rozteč sotva dovoluje projetí a dotyk s brankovou tyčí znamená trestné body. V sekci navíc mohou být rozmístěny branky pro jiné soutěžní kategorie s odlišnými rozměry, za jejichž projetí jsou ostatní vozy penalizovány. Ani postávání na místě se v sekci příliš nevyplácí, protože prodleva delší než patnáct sekund je hodnocena trestnými body.

KOMISAŘI
Kontrolu úseků mají na starosti traťoví komisaři a jejich pomocné hlídky. Ty sledují, zda se vůz nedotkl branky, počítají změny směru jízdy a kontrolují časový limit. Traťový komisař sčítá trestné body a po projetí vozu sekcí provede společně s posádkou hodnocení jízdy. Vítězem soutěžního dne je posádka s nejmenším počtem trestných bodů ve své třídě. Podle počtu trestných bodů se pak přidělují výsledné body. Posádka, která ve své třídě dosáhne na konci mistrovství nejvíce bodů, se stává mistrem republiky pro daný rok.

Z ANGLIE K NÁM
Truck trial vznikl už v průběhu 50. let 20. století v Británii jako neoficiální soutěž jízd zručnosti s nákladním automobilem. Trvalo ale řadu let, než se tato zábava rozšířila po celé Evropě a vznikl z ní oficiální sport, který je dnes známý jako Europa Truck Trial. K nám se tento sport dostal až v roce 1991 ze sousedního Německa. Průkopníky se u nás staly osobnosti legendárního závodu PařížDakar se čtyřmi vozy značky Liaz. První mistrovství za účasti devíti posádek proběhlo v dubnu 1999 ve vojenském prostoru Vyškov.

SOUTĚŽNÍ KATEGORIE
S1 - rozchod 1550 až 1750 mm (pokud má méně, musí mít nejméně tři osy), rozvor 2300 až 3400 mm S2 - rozchod 1751 mm a více, rozvor 2800 až 3799 mm S3 - rozchod 1751 mm a více, rozvor 3800 až 4799 mm S4 - rozchod 1751 mm a více, rozvor 4800 mm a více S5 - rozchod 1751 mm a více, rozvor 4800 mm a více, čtyři a více os P1 - rozchod 1550 mm a více (pokud má méně, musí mít nejméně tři osy), rozvor 2300 až 3799 mm P2 - rozchod 1550 mm a více, rozvor 3800 mm a více P3 - rozchod 1550 mm a více, rozvor 3800 mm a více - vozidla svým vzhledem podstatně se lišící od nákladních automobilů (např. pracovní stroje)

KDE NAJDETE O TRUCK TRIALU
O truck trialu pravidelně informuje internetový server a časopis ÚAMK Autostyl (www. uamk.cz). Oficiální stránku truck trialu najdete na adrese www.trucktrial.cz. Zde je archiv obrázků z letošní i z předchozích sezon, výsledky závodů, kalendář akcí i archiv článků o tomto zajímavém sportu.

TRESTNÉ BODY V SOUTĚŽI
0 bodů - pokud se branka posune i se zeminou bez dotyku s vozidlem

1 bod - stání na místě delší než patnáct sekund

8 bodů - dotyk vozu s brankovou tyčí

20 bodů - zlomení nebo přejetí brankové tyče

60 bodů - branka projetá špatným směrem, podruhé projetá branka nebo branka patřící jiné velikostní třídě

80 bodů - neprojeté brankové pole, stání na místě delší než tři minuty, porušení bezpečnostních pravidel, nedodržení časového limitu v sekci, vyjetí ze sekce, dotyk posádky vozidla s brankovou tyčí

150 bodů - nedodržení technických podmínek vozidla