V loňském roce se ruští odborníci rozhodli spálit stařičký Mir v atmosféře. Datum pohřbu bylo stanoveno na únor 2000. Pravděpodobně se tak ale nestane, neboť poslední zprávy před uveřejněním tohoto článku hovoří o opětovném obydlení stanice. Ruská rozhodnutí jsou nevyzpytatelná!
NÁHRADNÍ ŘEŠENÍ
Po úspěchu amerického vesmírného programu Apollo se Sovětský svaz ocitl ve vesmíru až na druhém místě. Proto byla radikálně změněna jeho strategie výzkumu. Místo výstupu na Měsíc byly veškeré síly soustředěny na stavbu vesmírné stanice. V sedmdesátých a osmdesátých letech vypustili Sověti na oběžnou dráhu několik generací orbitálních stanic Saljut, čímž však prvenství ve vesmíru zpátky nezískali. V USA totiž drželi krok vesmírnou stanicí Skylab. Roku 1986 však došlo ke zvratu. Nová vesmírná stanice Mir se stala něčím mimořádným. Není proto divu, že se jí Rusko nechce vzdát ani po čtrnácti letech.
ZÁKLADNÍ BLOK STANICE MIR
Základní blok stanice byl na oběžnou dráhu vynesen 19. 2. 1986. Skládá se ze čtyř částí: přechodového úseku, pracovního úseku, přechodové komory a přístrojového úseku.
Přechodový úsek má tvar koule o průměru 2,2 m přecházející v krátký komolý kužel; jeho celková délka je 2,5 m. Sdružuje pět pasivních spojovacích uzlů, z nichž některé lze rovněž využít k výstupu kosmonautů do volného kosmického prostoru.
Pracovní úsek tvoří dva válce různého průměru, spojené kónickým přechodem. Měří 8,6 m a průměr většího válce je 4,15 m. Na menším válci o průměru 2,9 m jsou umístěny panely slunečních baterií. V pracovním úseku jsou ovládací pulty, orientační zaměřovače, astronavigační přístroje, radiotechnická a televizní aparatura, prostředky pro telekomunikaci a dvě křesla u hlavního řídicího pultu. Kónický přechod obsahuje aparaturu pro lékařská vyšetření včetně sady posilovačů, speciálních obleků a ergometru, který je uložen pod podlahou. Objemnější válec je zařízen jako obytná zóna. Jsou v něm dvě ložnice, oddělené od ostatního prostoru zvukotěsnými závěsy. Každá z nich je vybavena okénkem, vertikálně zavěšeným spacím pytlem, sklopným stolkem, zrcadlem, ventilací a prostředky osobní hygieny. Vedle ložnic je jídelna s odklápěcím jídelním stolem pro čtyři osoby, uzpůsobeným k fixaci potravin. Uvnitř stolu je vestavěný elektrický ohřívač. U protilehlé stěny je umístěna chladnička a odklápěcí stůl s nářadím pro opravářské práce.
K vybavení obytné zóny patří také tělocvičný trenažér, umývárna, toaleta, sběrače odpadků, nádrže s vodou, ventilátory a vestavěná skříň pro ukládání předmětů osobní potřeby. Pod podlahou je komora k odstraňování odpadků ze stanice. Pro lepší orientaci uvnitř pracovního úseku mají podlaha, strop i boční stěny odlišné zbarvení.
Pracovní úsek spojuje se zadním pasivním spojovacím uzlem přechodová komora. Má tvar válce o délce 1,3 m a průměru 2 m. V ní je umístěn systém zásobování vodou, spojovací a radiotechnický systém a další systémy zabezpečující provoz stanice, včetně prostředků osobní hygieny.
V přístrojovém úseku, který obklopuje přechodovou komoru a má průměr 4,15 m a délku 2,3 m, je umístěna motorová sekce spolu s palivovými nádržemi, nádržemi s tlakovým plynem a agregáty termoregulačního a spojovacího systému. Na jejím vnějším povrchu jsou umístěny antény telekomunikačního spojení se Zemí a systému sbližování, světelné indikátory, pasivní optické zaměřovací pomůcky pro spojovací manévr a sluneční čidla. Hermeticky uzavíratelné průlezy mezi jednotlivými úseky stanice Mir i ve všech spojovacích uzlech mají shodný průměr 0,8 m.
KVANT
Astrofyzikální modul Kvant je po základním bloku na Miru nejstarší. Byl vypuštěn 31. 3. 1987 a má tvar válce o délce 5,8 m. Vpředu je napojen na základní modul a vzadu uzpůsoben pro připojení vesmírných lodí. Kvant slouží ke sledování aktivních galaxií, kvasarů a rentgenového záření.
KVANT 2
Druhý modul, Kvant 2, byl vypuštěn 26. 11. 1989. Měří 12,4 m a jeho průměr je 4,35 m. Hlavním úkolem tohoto modulu bylo rozšířit možnosti stanice o různá zařízení, aparatury, palivo, potraviny atd. Skládá se ze tří válcových častí. Na Kvantu 2 se provádějí pozorování zemského povrchu a biologické experimenty (byla zde např. líheň křepelek). Pro větší pohodlí kosmonautů je tu vylepšený systém recyklace pitné vody a vzduchu, sprchovací kout a umyvadlo. Nejdůleži-tější součástí modulu je přechodová komora, sloužící k výstupům do volného vesmíru.
KRISTALL
Modul Kristall byl k Miru připojen 31. 5. 1990. Skládá se ze dvou částí, měří 11,9 m a jeho průměr je 4,35 m. Jedná se o vesmírnou továrničku, ve které se provádějí vědecké pokusy. Vyrábějí se zde např. různé slitiny kovů. K tomuto účelu je na palubě modulu několik malých tavicích pecí. Kristall byl mimo jiné uzpůsoben i pro spojení s raketoplánem Buran.
SPEKTR
Geofyzikální modul Spektr byl vypuštěn 20. 5. 1995. Měří 12 m a jeho maximální průměr je 4,35 m. Slouží k pozorování Země, jejích přírodních zdrojů a atmosféry.
DOCKING MODULE
Malý modul o průměru jen 2,2 m slouží k připojování amerického raketoplánu ke stanici Mir. Byl vypuštěn 12. 11. 1995 a o tři dny později připojen k modulu Kristall. Tento společný rusko-americký projekt v mnohém usnadnil komunikaci s Mirem i ve vesmírném programu obou zemí.
PRIRODA
Modul Priroda byl připojen k Miru jako poslední. Bylo to 23. 4. 1996. Jeho délka je 12 m a maximální průměr 4,35 m. Stejně jako Spektr je zaměřený na výzkum Země. Provádí se na něm pozorování životního prostředí Země, nečistot v atmosféře a skleníkového efektu.
HYGIENA
U vesmírného umyvadla byste asi nepoznali, k čemu slouží. Tvoří je kulový plášť s bočními výřezy pro ruce a horním otvorem pro obličej. Spotřeba vody na mytí je určena pro každého kosmonauta pouze 0,3 l denně. Na mytí se používají navlhčené houbičky. Proti tomu je oddělená kabinka s toaletou zařízena téměř pozemsky, liší se jen systémy odsávání a větrání.
ŽIVOTNÍ PODMÍNKY
Teplota v obytných hermeticky uzavřených částech Miru se pohybuje mezi 18 a 28 oC. Voda používaná na stanici se dopravuje ze Země a konzervuje se přísadou iontů stříbra. V desetilitrových nádržích může být skladována až jeden rok. Denní spotřeba vody na jednoho kosmonauta je přibližně 2 litry. Jídlo se podává průměrně čtyřikrát denně. Skládá se z různých konzervovaných produktů, sušených potravin, chleba, ovoce, zeleniny, čaje a kávy.
