S naší novou vystřihovánkou se můžete vrátit na Pražský hrad, tentokrát do Starého královského paláce. Je to komplex budov, síní, chodeb a rozsáhlých podzemních prostorů, jejichž původ sahá až k samým počátkům více než tisíciletého vývoje českého státu.
S naší novou vystřihovánkou se můžete vrátit na Pražský hrad, tentokrát do Starého královského paláce. Je to komplex budov, síní, chodeb a rozsáhlých podzemních prostorů, jejichž původ sahá až k samým počátkům více než tisíciletého vývoje českého státu.
Prohlídka Starého královského paláce začíná na 3. nádvoří Pražského hradu. Odtud návštěvníci sestupují rampou na severní palácový dvorek s gotickými arkádami, za kterými je po pravé straně vstup do gotického a románského podzemí a gotická schodišťová věž. Arkády jsou pozůstatkem přestavby paláce ve 13. století za vlády krále Přemysla Otakara II.
PODZEMÍ
V podzemí hned pod schodištěm je prostor s dochovaným obranným valem z 9. století, z doby počátků přemyslovského hradiště. Následuje rozsáhlý sál románského paláce z první poloviny 12. století, kdy vládl kníže
VÝSTAVBA VLADISLAVSKÉHO SÁLU
Posledním významným zásahem do celku Starého paláce byla přestavba na přelomu 15. a 16. století za vlády Jagellonců. První král tohoto rodu na českém trůnu byl Vladislav, který si vybral architekta Benedikta Rejta z Pístova. Rejt zahájil úpravy nejprve v obytné části hradu, aby se tam mohl panovník roku 1485 přestěhovat z Králova dvora na Starém městě Pražském, kde dosud přebýval. Za husitských válek byl totiž Pražský hrad poničen, a tak další panovníci zvolili za své sídlo Králův dvůr, který již budoval a obýval Václav IV. okolo roku 1380. Po dokončení obytné části budoval Rejt v letech 1492 až 1502 reprezentační prosto ry Hradu. Nad gotickou částí paláce vytvořil rozsáhlý Vladislavský sál, celé patro, kde se prolíná sloh pozdní gotiky (zejména uvnitř sálu) se slohem novým - ranou renesancí. Ta je patrná hlavně na velkých oknech sálu s rovným ostěním i nadpražím. Vladislavský sál byl ve své době největší v Evropě a s rozměry 62 m délky, 16 m šířky a 13 m výšky je toto dílo skvostem pražské pozdní gotiky. Při vstupu z 3. nádvoří procházejí návštěvníci sálu tzv. Vladislavským předsálím, kde je dnes pokladna. Na jeho pravé straně jsou pozůstatky Soběslavova hradního opevnění, vlevo je vstup do tzv. Zelené světnice, což byla audienční síň. Za ní je pozdně gotická Vladislavova ložnice a z ní vedou dveře na klenutý most, který je spojnicí mezi palácem a katedrálou svatého Víta.
KOSTEL VŠECH SVATÝCH
Z Vladislavského sálu je také vstup na jižní pavlač, která vede po celé jeho jižní straně a je z ní nádherný pohled na Prahu a do jižních zahrad Hradu. Pod pavlačí je tzv. Jižní dvorek, přístupný ze zahrady Na Valech, nad ní probíhá obranná chodba. Na konci Vladislavského sálu se nachází vstup na kruchtu kostela Všech svatých. Původně na jeho místě stávala románská kaple z roku 1263. Ta byla za vlády Karla IV. přestavěna Petrem Parléřem na gotický kapitulní kostel. Při požáru roku 1541 byl kostel vážně poškozen a na konci 16. století byl opraven a propojen s Vladislavským sálem. Za vlády císaře Rudolfa II. sem byly přeneseny ze Sázavského kláštera ostatky svatého Prokopa.
SNĚMOVNA
Raně renesanční portál ve Vladislavském sále vede do Sněmovny, která byla součástí paláce již v době Karla IV. V ní zasedal zemský soud a zemský sněm. Dnešní úprava je dílem architekta Bonifáce Wohlmuta z let 1559 až 1563. Pozoruhodná je zde tribuna nejvyššího písaře. Vedle vstupu do Sněmovny je dvojitý renesanční portál. Vpravo je vstup na již zmíněné Jezdecké schodiště, vlevo na schodiště vedoucí do místností Nových zemských desek. Zde byly uloženy nejdůležitější listiny království. Bohužel požár roku 1541 část zde uložených listin zničil.
LUDVÍKOVO KŘÍDLO
Z Vladislavského sálu se také vchází do Ludvíkova křídla. Tento kolmý trakt na jižní stranu paláce přistavěl v letech 1502 až 1509 stavitel Benedikt Rejt. Po schodišti vystoupíte do místnosti České kanceláře, kde 23. 5. 1618 proběhla druhá defenestrace. Zástupci českých stavů vyhodili z okna představitele habsburské vlády. Znamenalo to počátek povstání českých stavů, které skončilo až jejich porážkou 8. 11. 1620 v bitvě na Bílé hoře. Ve druhém patře Ludvíkova křídla je nad Českou kanceláří síň Říšské dvorní rady. Zde byl po prohrané bitvě na Bílé hoře vynesen rozsudek nad sedmadvaceti vůdci stavovského povstání, vykonaný na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621. Ludvíkovo křídlo nese název po synovi Vladislava Jagellonského, který byl druhým a posledním panovníkem tohoto rodu na českém královském trůnu a padl v bitvě u Moháče roku 1526.
TEREZIÁNSKÉ KŘÍDLO
Na jižní straně Starého paláce nechala v 18. století císařovna Marie Terezie vystavět tzv. Tereziánské křídlo. Je to dlouhá jednopatrová stavba tvořící spojnici mezi Ludvíkovým křídlem a Ústavem šlechtičen. Jeho přístavbou byl zmenšen jižní palácový dvorek, na němž si ještě dnes můžete sáhnout na původní zdivo románského paláce z 10. století a jeho dvě věže. Zbytek původního opevnění tvoří dělostřelecká bašta, která předstupuje před jižní průčelí Tereziánského křídla, k němuž přiléhá zahradnický domek. Na 3. nádvoří vede z jižních zahrad Pražského hradu tzv. Býčí schodiště od architekta Josipa Plečnika z Lublaně. Ten se po vzniku ČSR významně podílel na úpravách Hradu na sídlo prezidenta T. G. Masaryka.
SÁL PRO NEJVÝZNAMNĚJŠÍ UDÁLOSTI
Ve Vladislavském sále se po jeho dokončení konaly korunovační hostiny, zasedání zemských sněmů a také rytířské turnaje na koních. Rytíři sem jezdili v sedle koní přímo z nádvoří po Jezdeckých schodech. Také se zde konaly bazary uměleckých děl, zejména za vlády císaře Rudolfa II. Po vzniku ČSR byl Vladislavský sál upraven a od roku 1934 je používán pro volbu prezidentů a pro významná státní zasedání.
