Glum se skrývá na ostrovech

Možná to bude i pro znalce a milovníky tolkienovské trilogie objevem - jedna z mnoha postav z Pána prstenů doopravdy žije. Museli byste se však za ní vypravit dost daleko, až na Sundské ostrovy - do Indonésie a Malajsie a na Filipíny.
Velká kulatá hlava posazená na téměř neznatelném krku se může podobně jako u sov otáčet téměř o 180° na každou stranu. Tvor má obrovské kulaté oči, odstávající špičaté uši a dlouhé tenké končetiny s kostnatými prsty na koncích rozšířenými. Nemiluje slunce, obratně šplhá, a když skáče,

vypadá jako žába. Už ho poznáváte? Ale ovšem, to je přece Glum. Nebo alespoň jeho předobraz, který posloužil filmovým tvůrcům ke stvoření Glumovy podoby na plátně. Našla by se však i řada odlišností - náš zvířecí Glum má chlupaté tělíčko, dlouhý tenký ocas, a hlavně je docela maličký a neškodný. Navíc se vyhýbá vodě, a jeho kořistí se proto nestávají rybičky, ale převážně hmyz, který loví v korunách stromů. Tam je totiž doma, v horním patře tropického pralesa.

ANI LEMUR, ANI OPICE
Zvíře dostalo podle nápadně prodloužených kostí nártu a zánártí jméno Tarsius - nártoun (tarsus = nárt). Zoologové si však dlouho lámali hlavy, kam nártouny zařadit. Rozhodně patří mezi primáty, ale je to ještě poloopice, nebo již vývojově pokročilejší opice? Nártouni nakonec skončili mezi poloopicemi, ale jsou považováni za jejich nejpokročilejší čeleď a jsou řazeni až za lemury. Někteří zoologové je dokonce považují za jakýsi přechod mezi poloopicemi a pravými opicemi. S oběma skupinami mají nártouni společné znaky - s tou první např. čisticí drápky, s druhou třeba to, že jim chybí tzv. tapetum lucidum, reflexní vrstva na sítnici oka, která je typická pro noční živočichy a způsobuje zelené světélkování jejich očí. Také vnitřní strukturou nozder či sluchového ústrojí nebo vývojem plodu se podobají spíš pravým opicím.

POSLEDNÍCH PĚT DRUHŮ
Předkové nártounů žili na Zemi již ve třetihorách, před 54 až 36 miliony lety. Od té doby se tato zvířata příliš nezměnila, do současnosti však přežilo pouhých pět druhů (někteří zoologové uvádějí nižší počet, jiní naopak rozpoznávají i další druhy; v pralese se však mohou skrývat i druhy dosud nespatřené a nepopsané). Dva druhy jsou zapsány v Červené knize ohrožených druhů - nártoun filipínský (T. syrichta) z ostrova Mindao a okolí a nártoun drobný (T. pumilus), o kterém se prakticky nic neví, neboť obývá nepřístupné horské mlžné lesy v celebeském vnitrozemí. Za nejpočetnější a nejprozkoumanější druh lze považovat nártouna celebeského (T. spectrum), který žije, jak jméno napovídá, na Celebesu a přilehlých ostrovech. Poměrně hojný je také nártoun západosundský (T. bancanus), který je doma na Borneu, Sumatře a dalších ostrovech a bývá i často chován v zoologických zahradách. Život a početnost posledního druhu, nártouna Dianina (T. dianae) z vnitrozemských pralesů Celebesu, jsou také zahaleny tajemstvím. Za ohrožené však musíme považovat všechny druhy, i ty dosud početné, neboť původní deštné lesy na Sundských ostrovech rychle mizejí pod sekerami nelegálních dřevorubců a nártouni přicházejí o svůj domov.

PÁTÁ KONČETINA
Dlouhý tenký ocas slouží nártounům k udržování rovnováhy při skocích ze stromu na strom a při šplhání ho ovíjejí kolem větví. Konec ocasu je proto ze spodní strany holý a je opatřen papilárními liniemi podobně jako např. lidská ruka.

ZRAK JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ
Noční živočichové se vyznačují mimořádně velkýma očima. Ale nártouni, kteří se při lovu řídí především zrakem, překonávají úplně všechna noční i denní zvířata. Jejich obrovské oči jsou uloženy v očních jamkách, které mají větší objem než samotná mozkovna, jsou dokonce větší než žaludek tohoto živočicha.