Na angínu anginovník

Anginovník (Belamcanda chinensis) je v Evropě známý již od středověku, přestože jsou jeho původním domovem pahorkatiny Indie, Číny a Japonska. U nás poměrně obtížně přezimuje, a tak se nejčastěji pěstuje jako okrasná hrnková rostlina.

JAK HO POZNÁME

Je to vytrvalá bylina z čeledi kosatcovitých (Iridaceae) a celá rostlina se malému kosatci skutečně velmi podobá. Z větveného oddenku vyrůstají až 40 cm dlouhé a 3 cm široké žlutozelené mečovité listy a počátkem léta pak řídké květenství oranžových květů zdobených červenými skvrnami. Květy

vydrží otevřené jen tři dny, ale nakvétají postupně jeden za druhým (málokdy po dvou a více najednou) a jsou zřejmě samosprašné, protože se velmi rychle mění ve velké ozdobné tobolky. Každá tobolka obsahuje tři pouzdra s leskle černými semeny o průměru 5 mm. Tobolka zraje asi šest týdnů a sama se postupně otevře. Semena je proto nutné včas sebrat, jinak se vysypou do okolí květináče.

PĚSTOVÁNÍ A ROZMNOŽOVÁNÍ

Je nesmírně jednoduché a můžeme ho doporučit i dětem předškolního věku. Semena se vysévají v únoru až v březnu do běžné zahradní země v kelímku od jogurtu. Vyklíčí do čtrnácti dnů kdekoliv na okně při pokojové teplotě. Již mladé semenáčky jsou díky vějíři mečovitých listů velmi hezké. Jakmile jsou mladé rostliny vysoké asi 15 cm, přesadíme je do větších květináčů, v nichž mohou zůstat i v dalším roce. Anginovník rozkvete již za čtyři měsíce od výsevu.
Odkvetlý stvol odřízneme a rostlinu dál ošetřujeme jako jiné vytrvalé pokojové rostliny. Ve druhém roce se většinou objeví odnože, které kvetou ve stejnou dobu jako původní rostlina. Starší trsy je možné rozmnožovat dělením odnoží, ale to se provádí velmi zřídka, neboť, jak již bylo řečeno, je velmi snadné vypěstovat kvetoucí rostliny ze semen. Na zálivku, teplo i hnojení je tato rostlina nenáročná, pouze na příliš velké sucho reaguje zasycháním špiček listů.

PROČ SE JMENUJE ANGINOVNÍK?

V lidovém léčitelství se již po staletí doporučuje žvýkání listů při angíně a bolestech v krku. To si může bez obav vyzkoušet každý pěstitel, lékařská věda však tento způsob léčby nepotvrzuje ani nezakazuje. Stejný účinek má i žvýkání kousku čistého oddenku starších rostlin. V Asii se však anginovník skutečně pěstuje a používá jako léčivá rostlina, neboť obsahuje (zejména oddenek) glykosidy belamkandin a tektoridin. Používá se jako expektorans (na uvolňování hlenů), jako diuretikum s protirevmatickými účinky a jako droga s mírně projímavým účinkem. Musíme však připomenout, že vypěstování silnějšího oddenku trvá více let a lépe se to podaří ve volné půdě než v květináči.

POZOR!

Na listech může způsobit velké škody roztoč sviluška. Její dospělí jedinci jsou vidět jen pod lupou, ale jejich činnost nelze přehlédnout. Zpočátku se projevuje rezavými skvrnami na listech, při silnějším napadení je vidět jemná pavučinka na usychajících a později úplně odumírajících listech. Pokud nechcete používat v uzavřené místnosti jedovaté postřiky, mečovité listy anginovníku mají v boji se sviluškou výhodu, že je snadno můžeme otírat hadříkem namočeným ve zředěném lihu a výskyt svilušky tak alespoň omezit. svilušky tak alespoň omezit.