Málem poslední fotka

MINIKRIMI KOLEM VÁS

"Paní Jurová, mně k vám zaletěl šíp, nepodala byste mi ho?" "Ale ano, Pepo, kde asi je?" Pepa se natáhl přes plot a pátravě se rozhlédl po dvorku. Pak se rozzářil a ukázal prstem: "Tamhle je, zapíchnutý v tom ťopanovi!" Paní Jurová spráskla ruce nad krocanem se šípem zapíchnutým do biskupa. Pan Jura vyběhl za dveří: "Tak on nám střelí Ferdu a ještě má tu drzost si přijít pro šíp. Já ti ten luk omlátím o zadek!" Paní Jurová mu zastoupila cestu: "No tak táto, víš, že to Pepa tak nemyslí." Jura rozhodil rukama: "Spíš mu to vůbec nemyslí ..."
Mentálně opravdu trochu zaostalého Pepu zachránil před výkonem spravedlnosti udýchaný soused Moch: "Sousede, malér, vaši mladou porazilo pod vsí auto a ujelo. Zavolejte honem sanitku! A policajty!" U bezvědomého těla už stál hlouček lidí. Hlavní slovo měl starý Křenek: "Ona tady Manka fotila, jak orám, a že prej jí nemám koukat do aparátu, a tak já vlastně neviděl, jak se to stalo. Uslyšel jsem ránu, kouknu, Manka na zemi a napravo dole v zatáčce mizí bílá dodávka. Ani ten syčák nezastavil. Značku jsem neviděl, ale musí mít nabouranej předek. Jenže, kde je mu asi konec." Hlouček rozehnala siréna sanitky. Lidé zírali na záchranný tým jako na seriál v televizi. Odjíždějící sanitka se potkala s policií. Moc toho na místě nehody nenašli. Silnice suchá, žádné brzdné stopy. Nad křídou zakreslenou polohou těla pokrčili rameny: "To auto mohlo tělo odhodit všelijak. Opravdu jste nic neviděl, pane Křenek?" Štěstí jim ale přálo při pátrání po dodávce. Vyšli z předpokladu, že na málo frekventované silničce jel pravděpodobně někdo z okresu.
Podle evidence obcházeli majitele. Jeden z nich, pan Vrba, se v garáži divil rozbité kapotě: "Jo, v tu dobu jsem přes N. jel. Hergot, že bych tu holku šmrncl? Nic nebylo cejtit, jinak bych zastavil. Stála na pravé krajnici, teda z mýho pohledu. Něco fotila, a zrovna jak jsem ji míjel, tak udělala krůček zpátky. Já šmejkl volantem a myslel jsem, že jsem se jí ani nedotkl!" Teprve třetí den byla Manka schopná výslechu: "Ale já stála u druhé krajnice. Soustředila jsem se úplně na záběr v hledáčku, slyšela jsem zprava motor, tak jsem to chtěla stihnout a pak už nevím vůbec nic." Do dveří se vhrnula Jurová: "Přinesla jsem ti polívku z krocana, ta tě postaví na nohy. Jo a taky už udělali ty fotky." I policista si fotky se zájmem prohlédl. Ukázal na fotku s orajícím mužem: "To je ta fotka ze silnice? Málem byla vaše poslední. Mohu si ji půjčit?" Při dalším výslechu Vrba trval na svém. Ale když ho policista na něco upozornil, přiznal se: "Tak jo. Jel jsem, tu holku jsem zdálky viděl. A pak mi spadla plechovka s pitím rovnou dolů k pedálům. Ohnul jsem se, byla šprajclá pod brzdovým pedálem, a než jsem ji vyndal a koukl zase na silnici, byl jsem vlevo a už jsem to nestačil srovnat. Ale fakt jsem myslel, že se jí tak moc nestalo, a tak jsem raději zmizel." Moc a moc děkujem J. H. z Brna za námět k dnešnímu příběhu.

OTÁZKA PRO ČTENÁŘE

Čím policista přiměl Vrbu, aby se přiznal? Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají.