Vojáci nad mapami

O tom, že je armáda užitečná i v civilním sektoru, není třeba diskutovat, stačí vzpomenout její pomoc při povodních. Práce vojáků se ovšem promítá do našeho života i v oblastech, kde byste to možná ani nečekali. Příkladem může být Vojenský topografický ústav AČR, jehož produkt - turistickou mapu - používá snad úplně každý.
Bílá místa byste před rokem 1989 nenašli jenom na mapě nekonečných pustin Sibiře či ledových planin Antarktidy, ale v přeneseném slova smyslu byla v hojné míře zastoupena i na mapě tehdejšího Československa. Byla to území vojenských prostorů a okolí hranic, která byla do map záměrně zakreslována velmi spoře, či dokonce byla úmyslně zkreslována. Mapa s většími podrobnostmi a tajnými údaji byla pro "civila" tabu. V průběhu 90. let se tato situace změnila, a i když jsou i dnes určitá místa na civilních mapách ze strategických důvodů zkreslena, je jich výrazně méně. Podrobné vojenské mapy bývají dokonce podkladem běžných turistických map.

JAK TO BYLO

Před rozdělením Československa se veškeré vojenské mapy vyráběly ve slovenském Harmanci. Dnes tuto práci pro naši armádu zastává Geografická služba Armády České republiky, jejíž pobočku - Vojenský topografický ústav v Dobrušce - jsme letos v létě navštívili. Služba vznikla už v roce 1918, kdy měla za úkol zaktualizovat rakousko-uherské mapy pro potřeby nového Československa.
První celostátní topografické mapování na základě vlastních leteckých snímků (ty byly pořizovány s válečnou přestávkou už od roku 1936) bylo zrealizováno až po druhé světové válce. Vznikly tak mapy v měřítkách 1: 25 000 až 1: 1 000 000. Od té doby bylo celé naše území snímkováno celkem čtyřikrát a v současnosti probíhá obnova pátá. Ze čtvrté obnovy (jak se tyto celoplošné aktualizace nazývají), která proběhla v letech 1988 až 1995, vycházejí všechny současné vojenské a zčásti i civilní mapy. Pátá obnova byla zahájena snímkováním v roce 1998 a bude dokončena v roce 2006.

SNÍMKOVÁNÍ

Je zřejmé, že obnova je časově poměrně náročná operace (trvá v průměru osm let). Dlouhou dobu zabere samotné snímkování, které se provádí pomocí letounů L-410 a An-30 z výšky čtyř kilometrů. Tím je určené i měřítko leteckého snímku, které je 1: 22 000 (používá se i 1: 27 000 při snímání z větší výšky). Letoun při fotografování letí konstantní rychlostí, speciální fotografický přístroj je namířen kolmo k zemi a vždy po určitém čase pořídí snímek. Jednotlivé snímky se zčásti překrývají, takže z nich lze snadno složit kompletní obraz nafoceného území. Fotografie jsou černobílé, aby byl snímek kontrastnější a objekty byly lépe identifikovatelné. Celá republika je v měřítku 1: 22 000 složena z 10 000 snímků. Některé významné lokality se fotí každé tři roky. K těmto lokalitám patří hlavně okolí velkých měst, kde rychlá výstavba výrazně mění krajinný ráz.
Často se také snímkují horské oblasti, v nichž se pomocí snímků z různých časových období sleduje úbytek lesního porostu. Od roku 1936 obsahuje archiv Vojenského topografického ústavu v Dobrušce přes 800 000 fotografií.

OPRAVY A DOPLŇOVÁNÍ

Od leteckého snímku k opravdové mapě je ještě dlouhá cesta. Snímky se nejprve vyvolají, naskenují do počítače a teprve poté se stávají podkladem pro aktualizaci mapy. Před érou počítačů se snímky překreslovaly ručně a nové údaje se porovnávaly s mapami minulé obnovy. Od poloviny 90. let zdlouhavou práci zastávají počítače, ale princip je v zásadě stejný. Z naskenovaného snímku se vytváří digitální model reliéfu a pak se v počítači překryje stará mapa s novou a nová data se doplní. V klidných venkovských oblastech bývají změny nepatrné, v městských aglomeracích naopak výrazné.

VŠECHNO Z PĚTADVACÍTKY

Základem pro celou produkci map v různých měřítkách je podrobná mapa 1: 25 000 (4 cm na mapě je 1 km ve skutečnosti). Ta se k obyčejnému zákazníkovi nedostane, ale vojáci toto měřítko, v němž jsou jasně rozpoznatelné i jednotlivé budovy, běžně používají. Počítačový podklad mapy se nazývá digitální model území a v měřítku 1: 25 000 se označuje DMÚ 25. Digitální model území je složen z několika vrstev, které lze v grafickém programu libovolně zapínat a vypínat. Na jedné vrstvě jsou vrstevnice, na jiné hranice, na další zase pozemní komunikace, rozvodné sítě, vodstvo či budovy.
Podle typu mapy či požadavků zákazníka se na mapu pozapínají příslušné vrstvy. DMÚ 25 se pak v počítači přepočítává na větší měřítka. Nejběžnější jsou 1: 50 000 (2 cm na mapě je 1 km ve skutečnosti) a 1: 200 000 (1 cm na mapě jsou 2 km ve skutečnosti). Běžné turistické mapy jsou v měřítku 1: 50 000.

VOJÁCI ZNAJÍ VÍC

Každou obnovou do mapy přibývají nové objekty. U objektů, které nelze z leteckého snímku jednoznačně určit, se provádí místní šetření. Bývá to u budov, u nichž není jasné, zda se jedná o obytné domy, kancelářské budovy, supermarkety či sklady. V případě sběru informací pro speciální vojenské mapy musejí jít kartografové do ještě větších podrobností. Armádní stratégové potřebují mapy, z nichž lze vyčíst průchodnost terénem pro pozemní vojsko, to znamená např. převýšení i drobných terénních nerovností, nosnost mostů, parametry říčních brodů nebo silničních či železničních tunelů.
Ve vojenských mapách jsou definovány i parametry rozvodných sítí (elektřiny, vodovodního či plynového potrubí). Všechny tyto informace by mohly být zneužity, proto vojenské mapy i dnes podléhají utajení.

SPECIÁLNÍ PRODUKTY

Vojáci v současnosti nepoužívají jenom obyčejné mapy. Situace konkrétního území, v němž má vojenská operace proběhnout, je doplněna např. i ortofotomapou, 3D vizualizací či anaglyfem. I to jsou produkty Vojenského topografického ústavu v Dobrušce. Ortofotomapa je barevný letecký snímek doplněný některými topografickými prvky, případně názvy ulic ve městech. 3D vizualizace je trojrozměrný počítačový model např. bloku budov, v němž je možné se libovolně pohybovat. Anaglyf vypadá na první pohled jako nepovedená mapa, u níž se při tisku mírně "rozjely" barvy. Když si ale nasadíte speciální brýle, vystoupí před vámi trojrozměrný reliéf krajiny.

V RÁMCI NATO

Po vstupu do NATO získali naši vojenští kartografové přístup k nejmodernější technice a jejich práce se tím výrazně usnadnila. Členství v této organizaci nás ovšem i zavazuje. Každý stát NATO je zodpovědný za mapování vlastního území a mapy poskytuje ostatním členským státům. Aliance si navíc vytváří podrobnou mapu celého světa pomocí družicového snímání. Má digitální podobu, obsahuje 240 CD a nazývá se Vector Smart Map Level 1. Česká republika je do tohoto programu zahrnuta a kromě svého území zpracovává i část jižní Afriky a Sibiře.

DALŠÍ ÚKOLY

V Dobrušce vznikají také speciální vojenské mapy pro mise jednotek KFOR a SFOR. Než vyrazí český kontingent na zahraniční misi, musejí naši kartografové vyrobit aktuální mapu příslušné oblasti (Kosovo, Afghánistán, Irák). Také u mimořádných akcí u nás hrají významnou roli vojenští kartografové, ať už to bylo v případě mapování zaplavovaného území při katastrofických povodních či v případě mapování okolí Kongresového paláce v Praze během summitu NATO.