Setkání s pravěkem

Jezero Laguna la Playa ve španělském státě Aragón se třpytí uprostřed prašných polí a kamenitých pahorků zarostlých trním. Třpytí se, přestože je v něm vody pomálu. To se ve slunci lesknou miliardy drobných krystalků soli, jež ulpívají na povrchu obnaženého jezerního dna. Poslední kalužiny a tůňky, které ještě vzdorují slunci, jsou slanější než všechna moře, jaká jsem kdy ochutnala.
Voda s vysokou koncentrací soli přesto není mrtvá. Je plná drobných, sotva centimetr velkých, zářivě oranžových až červených korýšků. Jezero je domovem žábronožek solných, prastarého živočišného druhu, který na Zemi žije již sto milionů let. Déle než žábronožka solná (Artemia salina) žije na Zemi již jen listonoh letní (Triops cancriformis starý 220 milionů let).

NEŽIVÉ, NEMRTVÉ...

Žábronožky se pozoruhodně přizpůsobily extrémnímu prostředí vysychavých slaných jezer. Snášejí až 25 % roztok soli a jejich životní cyklus je velmi rychlý - od vylíhnutí nauplie (larválního stádia) z vajíčka přes stadium dospělosti a rozmnožení až do okamžiku smrti uplynou necelé čtyři týdny. Nepříznivé období sucha přečkávají žábronožky v podobě vajíček opatřených pevnou skořápkou, která jsou nesmírně odolná a zárodek v nich může přežít i padesát let (to je vědecky ověřeno, vědci se však domnívají, že doba přežití zárodku ve vajíčku může být mnohonásobně delší, až 1000 let!
Tento způsob přežívání ve zdánlivě neživém stavu se nazývá diapauza.) Jakmile se vajíčko ocitne v příznivém prostředí - tzn. vyschlé jezero se naplní přiměřeně teplou vodou -, zárodek v něm ožije. Vajíčko nabobtná a do 12 až 48 hodin se z něj vylíhne nepatná larvička, která se zpočátku živí zásobami ze svého žloutkového vaku. Ve vodě se však stejně rychle rozmnoží řasy, které se brzy stanou hlavní potravou rychle přibývajících žábronožek. žábronožek.

KRÁTKÁ VLÁDA SAMIČEK

Žábronožky se množí neuvěřitelně rychle; a to pohlavně (vajíčko je oplozeno samčí pohlavní buňkou) i nepohlavně - parthenogeneticky. K pohlavnímu rozmnožování dochází v případě, že se ve vodě vyskytuje dostatečný počet samců a samic. Pokud je samečků málo, množí se pouze samičky - z neoplozených vajíček se však líhnou opět jen samice, v určitém okamžiku mohou proto samičky převládat.
Za příznivých podmínek, tj. v době, kdy je v dočasné vodní nádrži dostatek vody, se z oplozených i neoplozených vajíček líhnou larvy (nauplie) přímo v okamžiku, kdy je samička klade - dochází k tzv. ovoviviparii. Pokud však voda rychle ubývá, naději na přežití mají pouze oplozená vajíčka - jen na nich se totiž vytvoří ona pevná skořápka, která je zapouzdří, a v níž mohou přečkat dlouhé roky nepříznivých podmínek.

DÁRCI ŽIVOTA

V mělkých, dokonale prosvětlených teplých slaných jezerech nacházejí ideální podmínky pro svůj růst zelené řasy. Je jich obrovské množství a tvoří úžasnou potravní základnu, ale koncentrace soli ve vodě omezuje počet živočišných druhů, které by ji mohli využívat. Žábronožky zde proto nemají téměř žádnou konkurenci. Jejich hustota je neuvěřitelná - z dálky to vypadá, jako by se ve vodě vznášely oranžové a růžové obláčky. Taková koncentrace drobných živočichů neunikne různým predátorům, kteří se jimi živí. Po okrajích slaných jezírek rozvážně kráčejí pisily a tenkozobci, pobíhají tu kulíci, konipasové a spousta dalších ptáků. Jak voda ustupuje, na obnaženém dně zůstávají ležet mrtví korýši: za nimi se stahují mouchy, které lákají ke slanému jezeru dravý hmyz - brouky, vážky... Zdánlivě mrtvé jezero je tak díky pravěkým korýšům plné života.