AIDS mění tvář světa

Dvacet let boje se smrtícím virem

Přibližně před sedmdesáti lety na lidstvo zaútočila podivná nemoc. Až do roku 1981 si nikdo nového nebezpečí nevšiml, další dva roky zabralo pátrání po pachateli. Vítězství nad ním je stále v nedohlednu - také proto, že věrnými spojenci viru jsou lidská hloupost a pokrytectví.
Na jaře 1981 zaznamenali lékaři v New Yorku několik případů Kaposiho sarkomu - vzácného nádoru vyskytujícího se převážně u starších mužů a zpravidla poměrně dobře léčitelného. Tentokrát postihl mladé homosexuálně orientované muže a byl nezvykle agresivní. Ve stejné době se v New Yorku a San Franciscu objevila neméně vzácná forma zápalu plic způsobená houbou Pneumocystis carinii. Také tato nemoc měla nezvykle vážný průběh a postiženými byli i tentokrát mladí homosexuálové. V květnu zaznamenalo americké Centrum pro kontrolu chorob další případy v Los Angeles. Opět u homosexuálů. Bylo jasné, že se v amerických velkoměstech děje něco podivného.

ÚTOK NA VŠECH FRONTÁCH

Donedávna vzácné nebo snadno léčitelné choroby najednou zabíjely. U všech postižených laboratorní výzkumy odhalily drastické poškození imunitního systému, které znemožnilo obranu před infekcemi. Mezi oběťmi se začali objevovat narkomani vpichující si drogu nesterilními jehlami a krátce nato i hemofilici. Ti trpí poruchou srážlivosti krve a jsou závislí na léku získávaném z krve tisíců dárců. První případy záhadné nemoci hlásily další a další země. Na přelomu let 1982 a 1983 se příznaky projevily i u malých dětí nemocných matek a u dospělých, kteří nepatřili do žádné ze skupin považovaných tehdy za rizikové.
Bylo zřejmé, že zatím neznámé "cosi" ničící lidskou imunitu, nejspíše virus, může přecházet z člověka na člověka nejen homosexuálním stykem a infikovanou krví, ale i z matky na dítě a pohlavním stykem mezi mužem a ženou. Nemoc dostala jméno AIDS, což je anglická zkratka pro syndrom získané imunitní nedostatečnosti. (Jde o soubor mnoha příznaků, z nichž každý může mít za jiných okolností i jiné příčiny - proto syndrom. Všem nemocným je společné oslabení imunity. Nedostatečnost se objevuje až během života v důsledku nákazy, nedědí se - proto získaná.)

EPIDEMIE STRACHU

Obyčejní lidé, z nichž ti méně tolerantní se na první nemocné dívali s pohrdáním jako na "buzeranty a feťáky", znejistěli. Původce choroby zůstával neznámý, nemocných přibývalo, nedostatek informací nahrával fámám a hysterii. Já se například o AIDS dozvěděl někdy v polovině osmdesátých let od "dobře informovaného" kamaráda: "Tys o tom ještě neslyšel? Je to něco jako mor. Táta říkal, že do roku 2000 na to vymře celý lidstvo." Přestože se poměrně brzy vědělo, že AIDS není možno dostat při běžném kontaktu s nemocným (viz rámeček na str. 17), docházelo k absurdním situacím. Například policisté v San Franciscu fasovali gumové rukavice a plexisklové štíty před obličej, aby se chránili před nákazou. V USA musely mnohé hemofilické děti nakažené virem opustit školu, aby neohrožovaly spolužáky.
Ráznější z politiků uvažovali o povinném testování a izolaci nemocných, v mnoha zemích se objevily případy lynčování a vypalování bytů; strach lidem zatemnil rozum. Ve Spojených státech dodnes platí zákon umožňující nevpustit do země člověka s virem v těle. Přestože turista přijíždějící na pár dní většinou nemá na hranicích potíže, je samotná existence zákona kritizována bojovníky za lidská práva a pravidelné kongresy o AIDS se od roku 1991 na protest konají mimo území USA.

VINÍK ODHALEN

V květnu 1983 oznámil Luc Montagnier z pařížského Pasteurova ústavu, že se jeho laboratoři podařilo izolovat virus způsobující AIDS. Dal mu jméno LAV. V dubnu 1984 přišel Robert Gallo z amerického Ústavu pro výzkum rakoviny s objevem viru HTLV-III. Také on prý ničí imunitní systém. Pozdější analýzy potvrdily, že pod jmény LAV a HTLV-III se skrývá tentýž virus. V květnu 1986 dostal oficiální jméno HIV (virus lidské imunitní nedostatečnosti), pod nímž ho známe dodnes. Od objevu viru byl krůček k prvním testům na přítomnost protilátek v organismu.
Protilátky se začínají tvořit po několika týdnech od napadení virem, takže testy umožnily odhalit nákazu dlouho před tím, než se AIDS projevil. Zároveň se vědci v laboratořích celého světa pustili do usilovného hledání očkovací látky a protivirových léků, které v té době prakticky neexistovaly. Nejprve však bylo nutno pochopit, co vlastně ten zatracený virus v těle provádí.

BUNĚČNÝ DOBYVATEL

Virus HIV má tvar koule o průměru 100 nm (miliontin milimetru); na tečku za touto větou by se jich směstnalo několik milionů. Podobně jako jiné viry je sám o sobě pouze neživým kouskem genetické informace. Rozmnožovat se umí jen s pomocí cizí buňky, do jejíhož jádra vpašuje své geny. Chová se jako program, jenž pronikne do řídícího počítače buněčné továrny a donutí ji vyrábět nové a nové virové částice. Zotročená buňka poslouchá rozkazy svého nového pána, dokud ji namnožené viry nezničí a nevydají se hledat další oběti. Co čert nechtěl, viru HIV se ze všech možných buněk zalíbily zrovna některé typy bílých krvinek.
Organismus tím zasáhl na nejcitlivějším místě, protože bílé krvinky představují základ imunitního systému - armády chránící tělo před infekcemi (viz ABC č. 25/47). Je-li armáda zničena, nemá hordy vetřelců kdo zastavit a donedávna neškodní lapkové a příživníčci se stávají smrtelným nebezpečím.

SBOHEM, ARMÁDO!

Lidé mohou žít několik let s HIV v krvi, aniž by pociťovali vážnější potíže. Virus však po tu dobu nezahálí, denně se vytvoří okolo miliardy nových virových částic. Bílé krvinky jedna po druhé podléhají a jejich počet pomalu, ale jistě klesá. Jak řady obranné armády řídnou, je pro organismus stále těžší vzdorovat dotírajícím virům, bakteriím, plísním a vlastním zdivočelým buňkám. Dříve nebo později období zdánlivého klidu skončí a AIDS propukne s plnou silou. V průměru deset let po nakažení virem HIV neléčení pacienti umírají.
V zájmu viru není své hostitele zabíjet, tak jako to není v zájmu žádného parazita. Předek HIV se spokojeně množí v tělech šimpanzů, aniž by jim jakkoli škodil. HIV to zatím nesvede. Nechceme-li čekat na náhodnou mutaci, která virus v budoucnu (možná) umírní, musíme přejít do útoku.

VIRUS MNOHA TVÁŘÍ

Ideální zbraní by byla očkovací látka. S její pomocí se podařilo vyhubit černé neštovice, dětská obrna má na kahánku a další nemoci alespoň držíme na uzdě. Připravit vakcínu proti HIV se ukázalo jako mnohem tvrdší oříšek. Bylo jich už navrženo více než třicet, některé byly dokonce zkoušeny na dobrovolnících, žádná se však neosvědčila. Vakcína učí imunitní systém rychle rozpoznat napadení virem a potlačit jeho invazi hned v počátku. Jenomže virus HIV je nesmírně proměnlivý. Zatímco se bílé krvinky vyškolené očkováním chystají na souboj s jedním typem viru, virus s trochu odlišnými povrchovými bílkovinami jim neviděn neslyšen vpadne do zad. Nejnovější poznatky dávají naději, že vývoj vakcíny je navzdory překážkám na dobré cestě. Robert Gallo, o němž už byla řeč, neskrývá optimismus: "Vidíme světlo na konci tunelu." V boji proti AIDS se však už nejedna naděje ukázala jako předčasná. Sám Gallo v roce 1984 předpovídal, že vakcína bude k dispozici do dvou let.

VIRŮM VSTUP ZAKÁZÁN!

Podstatně úspěšnější je léčba HIV pozitivních pacientů. Léky, z nichž první se začal používat už v roce 1987, blokují některé bílkoviny nezbytné pro vnesení virových genů do buněčného jádra nebo pro stavbu virových pouzder. HIV se sice do buňky dostane, nedokáže se v ní však rozmnožit. Obzvláště účinná je tzv. kombinovaná terapie používaná od roku 1996. Trojice léků se vzájemně doplňuje a společnými silami drží virus pod krkem. Postup nemoci se u většiny léčených pacientů daří výrazně zpomalit. Dnes mají naději, že se s virem HIV v krvi dožijí důchodu a zemřou např. na infarkt. Idyla však není zdaleka dokonalá. Léky mají řadu vedlejších účinků, a hlavně postupně přestávají působit. Virus se jim učí vzdorovat, 15 -20 % nově infikovaných je napadeno formou viru, která odolává všem třem složkám kombinované terapie. Letos byl vyvinut nový typ léku, zabraňující samotnému vstupu HIV do buňky. Nic to však nemění na tom, že protivirová léčba je většině potřebných zcela nedostupná.

AFRICKÁ KATASTROFA

Zatímco ve vyspělých zemích se daří epidemii krotit, v chudší části světa se virus šíří hrozivou rychlostí. Nejvážnější je situace v afrických státech jižně od Sahary, v nichž žije 29,4 milionu HIV pozitivních. Jen v roce 2002 se jich nakazilo 3,5 milionu a 2,4 milionu lidí na AIDS zemřelo. Nezáviděníhodný rekord drží Botswana, kde má virus v těle 38,8 % obyvatel. V Zimbabwe, Svazijsku a Lesothu je infikován každý třetí, v dalších zemích každý pátý člověk. Důsledky jsou a budou katastrofální - miliony lidí umírají a zanechávají po sobě sirotky, z nichž mnozí jsou také nositeli viru a čeká je osud rodičů. Mladé muže a ženy kosí infekce, zdravotnictví se hroutí, ekonomika skomírá. Je to začarovaný kruh bídy a beznaděje. Většina nemocných nemá přístup k moderním lékům, v celé subsaharské Africe je užívá pouhých 50 000 lidí. Vázne i prevence. Na jednoho muže připadá v průměru 4,6 kondomu za rok, ročně jich chybí téměř dvě miliardy. Přitom jde o nejlevnější a velmi účinnou zbraň proti šíření HIV. Nemluvě o tom, že značná část lidí vůbec neví, jak se před nákazou chránit.

VYKUTÁLENÝ PREZIDENT

Šíření viru napomáhá i vlažný postoj mnoha afrických vlád. Prezident Jihoafrické republiky Thabo Mbeki donedávna tvrdil, že není jisté, zda je AIDS způsoben virem HIV. Letos se zase blýskl výrokem, jenž u lékařů vyvolal hořký úsměv: "Osobně neznám nikoho, kdo zemřel na AIDS, a upřímně řečeno nevím ve svém okolí o nikom, kdo je HIV pozitivní." To tvrdí prezident země, v níž žije nejvíce HIV pozitivních lidí na světě. Na AIDS přitom s největší pravděpodobností zemřelo několik jeho spolupracovníků včetně tiskového mluvčího. Zemí se šíří pověra, že se nakažený muž vyléčí, když se vyspí s pannou. V atmosféře nezájmu, nevědomosti a lží se HIV daří přímo královsky.

LÉKY PRO CHUDÉ

Ve světě se léčí pouze 300 000 nemocných, zoufalá situace je zvláště v Africe. Patentově chráněné léky tam nyní stojí 1,5 dolaru denně a většina HIV pozitivních si je nemůže dovolit. Vývoj nového léku přijde na obrovské peníze. Např. preparát vyvinutý v české laboratoři dr. Antonína Holého stál americkou firmu Gilead, která financovala jeho uvedení do praxe, 200 milionů dolarů. Firmy se proto zdráhají jít s cenou dolů. Zároveň však existují kopie patentovaných léků, jejichž výroba je v mnoha zemích legální. V současnosti zuří bitva o právo chudých zemí tyto výrazně levnější léky dovážet. Mezinárodní dohody to za určitých okolností umožňují. Bývalý americký prezident Bill Clinton letos v říjnu dosáhl slibu čtyř velkých firem vyrábějících tyto kopie, že do nejpotřebnějších zemí budou dodávat léky v ceně 36 centů za den. Indická farmaceutická firma Cipla dokonce chudým zemím nabízí technologii výroby zdarma. Mezinárodní zdravotnické organizace a vlády bohatých států (např. Irska a Kanady) už přislíbily, že na léčbu poskytnou finanční pomoc. Snad se začíná blýskat na lepší časy.

LŽI A MLČENÍ

Počátky celosvětové epidemie AIDS byly ve většině i těch nejvyspělejších zemí poznamenány trestuhodnou nechutí zabývat se veřejně tématy, "o nichž se nemluví". Homosexualita, časté střídání partnerů, prostituce, drogy - to byly otázky, kolem nichž každý chodil po špičkách. Osvětové kampaně, seznamující zvláště mládež s rizikem nákazy, narážely na odpor, jenž mnohde přetrvává dodnes. A zatímco se hledaly formulace, slogany a obrázky, které nepohorší opatrné politiky, ctihodné postarší dámy, věřící ani rodiče, kteří svým dětem vykládají, že je přinesl čáp, vir se vesele šířil. Nedostatek informací zůstává zvláště v rozvojových zemích problémem dodnes. Bez viny není ani katolická církev. Kardinál Alfonso Lopez Trujillo, jenž má ve Vatikánu na starosti rodinnou problematiku, řekl nedávno v rozhovoru pro BBC: "Virus AIDS je zhruba 450krát menší než spermie. Spermie přitom může kondomem snadno projít." Vlády by prý měly lidem doporučovat, aby kondomy nepoužívali. Někteří katoličtí kněží v Africe a Jižní Americe dokonce tvrdí, že kondomy nejen před HIV nechrání, ale dokonce ho už z výroby obsahují. Obojí je lež jako věž, nesmysl s nebezpečnými důsledky. Hlasatelé desatera by přitom měli vědět nejlépe, že lhát se nemá. Odpor vůči kondomům pramení z přesvědčení, že oddělovat sex od plození dětí je nepřípustné. Epidemii má zastavit manželská věrnost a sexuální zdrženlivost. Takový postoj však zavírá oči před realitou. Pokroky medicíny se zatím stále pojí s pokrytectvím a neochotou připustit si skutečný stav věcí. Bude to ještě těžká bitva...

RIZIKA SKUTEČNÁ I DOMNĚLÁ

Virus HIV je obsažen v krvi, spermatu a poševním sekretu. Přenášet se proto může pohlavním stykem a infikovanou krví - zvláště mezi narkomany používajícími společné jehly. Zdravotníci mají sterilní nástroje a jehly na jedno použití, krev určená k transfuzi je na přítomnost viru testována. HIV se sice vyskytuje i ve slinách, ale v tak malém množství, že nepředstavuje žádné nebezpečí. Mimo tělo hostitele se rychle ničí. Nemůže se přenést polibkem, podáním ruky, příborem ani používáním společného WC. Nepřenášejí ho komáři ani jiný bodavý hmyz. Základem ochrany je tedy bezpečný sex (partnerská věrnost, používání kondomu) a vyhýbání se drogám.

SVĚTOVÁ EPIDEMIE

V závěru roku 2002 bylo na světě 42 milionů HIV pozitivních, z toho 3,2 milionu dětí mladších 15 let. Den co den se nakazí dalších 14 000 mužů, žen a dětí (tj. každých 6 sekund jeden), většina z nich v chudých zemích bez možnosti kvalitní léčby. Polovina obětí se nakazí před 25. rokem věku a většina z nich se nedožije 35. narozenin. Celkem už na AIDS zemřelo 21,8 milionu lidí, z toho 3,1 milionu v roce 2002. Údaje za rok 2003 budou nepochybně ještě vyšší.

HIV V ČESKÉ REPUBLICE

Podle údajů platných k 31. 7. 2003 je na našem území evidováno 633 HIV pozitivních lidí, z toho více než polovina (342) v Praze. Ze čtyř pětin se jedná o muže. Skutečný počet nositelů viru se odhaduje na desetinásobek. U 168 lidí se už projevil AIDS, 100 jich zemřelo. V posledních letech se provádí kolem 800 000 vyšetření ročně, kolem padesáti z nich bývá pozitivních. Testovány jsou i všechny vzorky dárců krve, takže nákaza touto cestou nehrozí.

ODKUD SE VZAL?

Lidský virus HIV je potomkem virů sídlících po miliony let v tělech afrických primátů. Vzácnější typ HIV-2, vyskytující se zvláště v západní Africe, na člověka přeskočil zřejmě z mangabejů. Stalo se to někdy ve 40. letech minulého století. Mnohem rozšířenější virus HIV-1 člověka napadl ještě o jedno desetiletí dříve. Jeho předek parazituje v tělech šimpanzů, člověk se infikoval nejspíše pojídáním jejich masa. Vědci dokonce vystopovali i předky šimpanzího viru. Vznikl nejméně před milionem let kombinací dvou virů napadajících mangabeje a kočkodany, jimiž se šimpanzi živí.