Máš problém? Zavolej!

Možná důvěrně znáte toto uvítání: "Ahoj. Dovolali jste se na Linku bezpečí. Vyčkejte prosím, za chvilku se vám ohlásí naše centrála." A jakmile vás něco tíží, nebojíte se zavolat si o radu. Možná je to ale naopak - sluchátko nezvednete, protože nevíte, jak by Linka bezpečí mohla pomoci právě vám.
Vytočení čísla je vůbec nejtěžší, jak nám potvrdil Petr Hanuš. Má své zkušenosti. Na lince pracuje šest let, čtyři roky jako vedoucí. Překonat stud a strach, zvlášť když jsme v úzkých, chce statečnost. Když to však zvládnete, jste o krok blíž k řešení.

S ČÍM VÁM MŮŽOU POMOCI

Na Linku bezpečí se můžete obrátit s jakýmkoliv trápením, které vám leží na duši. Můžete mluvit o svých problémech, a pokud budete chtít, s pracovníky linky - tzv. konzultanty - společně hledat řešení vaší situace. Bude-li třeba, poskytnou vám kontakty na odborné instituce (např. pedagogicko-psychologickou poradnu, azylový dům, krizové centrum) v místě vašeho bydliště či kdekoli jinde. Můžete volat opakovaně. Mějte ale na paměti, že Linka bezpečí není tak docela všemocná. Zabývá se pouze telefonickou krizovou intervencí. To znamená, že volajícího nikde osobně nezachraňuje, nemá možnost jej přechodně ubytovat či někde vyzvedávat. V krajních případech může tuto pomoc zabezpečit ve spolupráci s Policií ČR nebo sociální pracovnicí.

KDYŽ ZAZVONÍ TELEFON

Na Linku bezpečí se současně může dovolat 15 klientů. Je to proto, že 800 1 55555 je virtuální číslo, z něhož je volání přesměrováno na ústřednu, tzv. switchboard. Tam jsou ukončeny krátké hovory informačního charakteru nebo "testovací" volání. Ostatní jsou přepojeny na konzultanta.

Po vytočení čísla mohou nastat tyto situace:

a) ihned se vám ozve pracovník na ústředně a ten vás potom dále přepojí na někoho, s kým si budete moci promluvit o svých problémech;

b) nejprve začne hrát hudba (čekáte ve frontě na přijetí) a až poté vás uvítá pracovník na ústředně. Dále je scénář stejný jako v bodě a);

c) když má Linka bezpečí obsazeno, ozve se vám do sluchátka: "Ahoj, tady Linka bezpečí. Právě je bohužel obsazeno, zkus prosím zavolat později."

KDO JE NA DRUHÉM KONCI

Konzultanti, kterým se svěřujete, jsou většinou mladí lidé mezi 20 a 30 lety (převážně ženy), vesměs studenti vysokých škol, tedy budoucí psychologové, učitelé, sociální pracovníci a lékaři. Než se můžou poprvé představit "Dobrý den, tady Linka bezpečí", musí absolvovat náročné školení. Práce na lince je totiž velmi specifická a nemůže jí dělat každý. Na uchazeče, který uspěje v přijímacím pohovoru s psychologickým vyšetřením, čeká vstupní výcvik: 80 hodin teorie a nejméně 20 hodin praxe. Na základě toho je přijat na 100 hodin, po kterých je jeho práce znovu přezkoumána. Teprve pak se může definitivně stát konzultantem. I nadále se musí povinně účastnit přednášek, workshopů, kurzů a absolvovat kontrolní náslechy ze strany zkušenějšího kolegy, tzv. supervizora. Provoz linky zastřešuje pětice stálých odborníků včetně hlavního psychologa.

JAK SE DOVOLÁM?

Na Linku bezpečí se dovoláte z jakéhokoli telefonu z celé republiky, tedy i z mobilu, a to zdarma, 24 hodin denně. Telefonní číslo je 800 1 55555. Linka bezpečí je anonymní. Nezobrazuje telefonní čísla ani nenahrává hovory. Pokud sami nechcete, nemusíte sdělovat své osobní údaje. Nemáte-li přístup k telefonu, můžete požádat o radu e-mailem (lb@linkabezpeci.cz). Na odpověď se čeká obvykle týden. S akutním problémem se proto obracejte raději na telefonickou linku.

ROZHOVOR S PETREM HANUŠEM

Kdy jste měl nejsilnější pocit, že jste někomu pomohl?
"Pracovat přímo na telefon teď už moc nechodím, ale vzpomínám si na případ, kdy se mi ozvala dívka a mluvila o sebevraždě. Hovořil jsem s ní dvě a půl hodiny. Za tři měsíce zavolala v naprosto jiné, pozitivní náladě. Prý se vše po našem hovoru vyřešilo. To se nestává příliš často, že dítě zavolá, jak to dopadlo, a o to je to pak radostnější."

Co byste vzkázal klukům a dívkám, kteří váhají, zda zavolat?
"Zaprvé aby měli trpělivost. Hlavně v odpoledních hodinách, kdy nejsme schopni ani při dobrém obsazení linky přijmout tolik hovorů, kolik dětí nám volá. A pak, pokud je něco trápí, aby neřešili, jestli je to veliký problém, nebo není, a zavolali. Vážnost problému je totiž velice individuální - co je u jednoho malý kamínek, může druhý vidět jako nepřekonatelný balvan. A pokud nemají problém, tak samozřejmě si linku otestovat mohou, ale ať mají vždy na mysli, že někdo jiný problém má a snaží se dovolat."

ROZHOVOR Z LINKY
K: Linka bezpečí, dobrý den. M: Dobrý den. (pláč) K: Hm. Slyším, že pláčeš, asi tě něco hodně trápí. M: No, to jo. Nezlobte se, že brečím. Já nevím, co mám dělat (pláč). K: Nemusíš se omlouvat, to nevadí, že pláčeš. M: (Pláč se zklidňuje.) K: Říkala jsi, že tě něco trápí. M: Hm. (popotahuje, ale již tolik nepláče) K: Chceš mi o tom něco povědět? M: Víte, on mě táta vyhodil (opět se rozpláče), promiňte, už zase brečím. K: Víš, opravdu se nemusíš omlouvat, nedivím se, že je ti do pláče, když říkáš, že tě táta vyhodil, to asi není nic příjemného. M: (Pláč se zklidňuje.) Já teď nevím, kam mám jít. K: Aha, takže teď tě trápí, že nevíš, kam jít. M: Víte, my u něj bydlíme už tři roky, často na mě křičel, občas mě bil, ale ještě mě nikdy nevyhodil. K: Nevím, jestli tomu úplně dobře rozumím, říkáš, že u něj bydlíte tři roky, že tě občas bil. Nemohla bys mi trochu víc přiblížit, jak to u vás doma chodí? M: (Již klidným hlasem začne vyprávět.) Máma se před třemi roky rozvedla a vzala si nového tátu. Nastěhovali jsme se k němu. Víte, já mám ještě malého bráchu, ale na toho není tak zlý, on asi nesnáší hlavně mě. Všechno musím doma dělat já, máma taky, ale táta nedělá nic. K: Asi to tam pro tebe není moc lehké. M: To není. Už jsem o tom mluvila s mámou, ale moc to nepomohlo. K: Aha, říkáš, že už jsi mluvila s mámou, je vidět, že jsi šikovná, protože se snažíš, aby se to doma nějak změnilo. Chceš mi říct trochu víc o tom, jak to probíhalo, když jsi s mamkou mluvila? M: Já za mámou šla a řekla jsem jí, že mi vadí, že na mě táta pořád řve, abych myla nádobí a tak, že mě uhodí, když něco neudělám přesně tak, jak si on představuje. Máma mu vynadala, že na mě nemá být tak přísný a že na mě nemá pořád řvát, ale on to stejně dělá. Teda už ne před mámou, ale když není máma doma, tak to dělá dál...

CO TRÁPÍ DÍVKY A KLUKY
Nejčastěji se na Linku bezpečí obracejí děti a mládež ve věku 12-13 let, dvě třetiny tvoří dívky. Většinou je trápí rodinné problémy a partnerské vztahy. Děvčata se svěřují nejvíce se vztahy s kamarády, seznamováním, konfliktním vztahem, těhotenstvím, nepochopením rodičů, sexuálním vyzráváním. Chlapce nejčastěji trápí vztahy s kamarády, přehnaná přísnost rodičů, seznamování, sexuální témata, strach z reakce rodičů, šikana, drogy.

NÁROČNÁ PRÁCE

Práce konzultantů je psychicky nesmírně náročná; na rozdíl od volajících nesmějí dát průchod emocím, musí zachovat profesionalitu. K tomu, aby si domů odnášeli co nejméně negativních pocitů, slouží půlhodinový pohovor - tzv. debrífink se supervizorem o tom, co se na směně stalo.