Boj s vetřelci

Sdílej
 
V úterý 6. ledna oslavil 60. narozeniny švýcarský imunolog Rolf M. Zinkernagel, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1996. Obdržel ji spolu s australským kolegou Peterem C. Dohertym za objevy z let 1973-75.

V úterý 6. ledna oslavil 60. narozeniny švýcarský imunolog Rolf M. Zinkernagel, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1996. Obdržel ji spolu s australským kolegou Peterem C. Dohertym za objevy z let 1973-75.

ZACHRÁNĚNÉ ŽIVOTY

Jejich práce se týkala imunitního systému - obranné armády, která chrání tělo před viry, bakteriemi, plísněmi i před vlastními buňkami, které "se pomátly" a změnily se v buňky rakovinné. Ocenění z roku 1996 je zatím poslední v početné řadě Nobelových cen, které vědci celého světa dostali za výzkumy přímo související s imunitou (předtím např. 1908, 1960, 1972, 1980, 1984). Není divu. Víme už, jaké buňky se do boje zapojují, jak si při tom počínají, jaká je struktura a funkce protilátek, proč se tělo brání transplantovaným orgánům... Díky těmto znalostem už lékaři zachránili miliony lidských životů.

PŘÍTEL, NEBO NEPŘÍTEL?

Zinkernagel s Dohertym umístili do zkumavky myší buňky napadené virem. Přidali k nim bílé krvinky (bojovníky imunitního systému), které pocházely z jiného kmene laboratorních myší. K překvapení obou vědců bílé krvinky na napadené (a tedy tělu nebezpečné) buňky nezaútočily. Tento nenápadný výsledek vedl ke zjištění, že bílé krvinky se neřídí pouze přítomností molekul virového původu. Aby zaútočily, musejí na povrchu buněk rozpoznat i jiné, tělu vlastní molekuly, které se liší myš od myši (a člověk od člověka). Objev pomohl najít způsob, jak obrannou reakci vůči vetřelcům posílit, a naopak, jak ji v případě potřeby potlačit. Podařilo se tak zabránit některým "válečným omylům", při nichž příliš aktivní imunitní systém bojuje i proti buňkám vlastního těla.