Jak na žáby a ještěrky

FOTOGRAFUJEME PŘÍRODU 6

V této části se budeme věnovat fotografování drobnějších živočichů: žab, ještěrek, hadů, ale třeba i velkých druhů hmyzu či krabů. Tedy živočichů, kteří už svou velikostí nepatří do oblasti makrofotografie a jejichž útěková vzdálenost se pohybuje v řádů desítek centimetrů až několika málo metrů.

ZÁKLADNÍ VYBAVENÍ

Nejvhodnější výbavou je jednooká zrcadlovka s krátkým teleobjektivem přibližně v rozsahu 100 až 200 mm. Delší ohnisko je výhodnější v případě, že fotografujete příliš plachého tvora, ke kterému se nelze přiblížit na kratší vzdálenost. Protože je však často nutné pracovat bez stativu, nese s sebou delší ohnisko nebezpečí, že aparát neudržíte v klidu a snímek je neostrý. Jestliže nemáte k dispozici drahý makroobjektiv, který je pro tyto účely zcela ideální, budete potřebovat i mezikroužky, většinou postačí jeden až dva nejužší z tříčlenné skupiny.
Pokud se objekt našeho zájmu zrovna nevyhřívá na slunci, je výhodné použít i blesk. Už proto, že se díky krátké době záblesku výrazně snižuje pravděpodobnost rozmazání záběru rozhýbáním. Kromě toho můžete více clonit, čímž získáte větší hloubku ostrosti. Na záblesk většina zvířat vůbec nereaguje, takže se nemusíte bát, že uteče.

ZNALOST POMÁHÁ

Podobně jako u ptáků i zde platí, že jedním z hlavních předpokladů dobrého záběru je znalost biologie živočicha, kterého chcete fotografovat. K většině drobných živočichů se při jejich spatření z větší dálky musíte velice opatrně přibližovat: abyste např. pořídili dobrý záběr ještěrky obecné objektivem 135 mm se dvěma mezikroužky, musíte se k ní dostat alespoň na vzdálenost třicet centimetrů. Navíc, protože ji potřebujete fotografovat ze strany, přitom musíte klečet nebo dokonce ležet na břiše. Často se to podaří až po mnoha pokusech, ale snímek pak stojí za to. Chce to ale výdrž.
Časem zjistíte, že ještěrka, která se opakovaně při vašem přibližování ukrývala, si postupně zvyká a nechá si dokonce pomocí dlouhého stébla upravit polohu ocasu tak, aby se vešel do záběru. Stejně si na vás může zvyknout i řada dalších drobných obratlovců - třeba skokani zelení, kteří na váš příchod reagovali hromadným úprkem do vody, si po chvíli na pomalý pohyb ve své blízkosti zvyknou a podobně jako ještěrky se jich lze opatrně dotýkat - nechají těla část vegetace, která se na nich při vynoření zachytila.

NEPŘIPRAVUJTE SE O ZÁŽITKY Z LOVU

Řada fotografů drobných živočichů řeší obtížnosti s přibližováním se k objektu tak, že zvíře nejdříve odchytne a na chvíli uloží do plátěného pytlíku. Poté je zcela dezorientované naaranžuje do vhodného prostředí. Jenže na snímku se to většinou pozná, a hlavně "není to ono". Chybí zážitek z fotolovu a zvíře téměř nikdy není v přirozené poloze. Navíc je řada druhů plazů a obojživelníků chráněná a nezkušený "lovec" jim může i při opatrném odchytu ublížit tak, že to v důsledku povede až k úhynu živočicha.