Do švédského městečka Jukkasjärvi, ležícího 200 kilometrů za polárním kruhem, přijíždělo během dlouhé, temné a mrazivé zimy jen málo turistů. Otevřením ledového hotelu se vše změnilo, návštěvníků přijíždějí každoročně tisíce.
Nocleh pro otužilce
Do švédského městečka Jukkasjärvi, ležícího 200 kilometrů za polárním kruhem, přijíždělo během dlouhé, temné a mrazivé zimy jen málo turistů. Otevřením ledového hotelu se vše změnilo, návštěvníků přijíždějí každoročně tisíce.
Ze sněhu a ledu je i hotelová kaple, v níž se konají svatby a křtiny, a dokonce i sklenice v baru. Barman se tedy návštěvníků ani nemusí ptát, zda chtějí do nápojů led.
ZÁNIK A NOVÉ ZROZENÍ
Původní hotel už dávno nestojí. Jen co koncem dubna odjeli poslední hosté, začaly sluneční paprsky stavbu pomalu rozpouštět a v červnu byla veškerá nádhera pryč. Ale pouze na několik měsíců; v říjnu byl hotel opět obnoven. Cyklus zániku a zrození se od té doby každoročně opakuje. Stavba se vždy trochu liší od předchozích verzí, takže hosté se do Jukkasjärvi mohou pravidelně vracet, a přesto je pokaždé přivítá trochu jiný hotel. Ostatně i obrázky na této dvoustraně pocházejí z různých hotelů.
NA VLASTNÍ (HUSÍ) KŮŽI
Zimomřivci se jistě rozklepou jen při pouhém pomyšlení na nocleh v
Nemohu si odpustit trapně neoriginální otázku: Byla vám zima?
Venku bylo mezi 44 a 36 stupni pod nulou, v hotelu minus devět. Abych byla upřímná, já jsem to nevydržela. Mezi třetí a čtvrtou ráno jsem se potupně odplížila do srubu, protože mi byla zima. Ale byla mi zima jenom tím otvorem pro hlavu, kudy člověk dýchal. Těsně předtím jsem měla zápal plic a bála jsem se, abych nenastydla. Ale spacák, který jsme všichni při příjezdu dostali, byl úžasně teplý, byl do 35 pod nulou a byl opravdu skvělý. Až na to, že všechno, co člověk měl s sebou, si do něj musel dát: vnitřní části bot, kombinézu, veškeré oblečení, foťáky... Takže když jsem to počtvrté přerovnávala a zkoušela se nějak do spacáku nasoukat, byla jsem promrzlá na kost. Uvnitř spacáku zima nebyla, ale tlačilo to, protože na dřevěných deskách, položených na obřích ledových kvádrech, byly jenom sobí kožešiny, i s náznakem kopýtek. Jak byl člověk ve spacáku zcela nepohyblivý, protože byl zastlaný všemi věcmi, tak bylo ležení hrozně tvrdé a špatně se usínalo.
Asi by nemělo smysl ptát se, jestli se vám spalo jako v bavlnce.
Ne, to se mi opravdu nespalo. Spočítala jsem asi pět tisíc oveček a bylo mi to houby platné.
Nepadla na vás v tom mrazivém a určitě krásném, životu však docela nepřátelském prostředí tíseň?
Na reklamních fotkách je vždycky zářivě bleděmodrý pokoj, ale skutečnost vypadá úplně jinak, je to šedo-oranžovo-hnědé prostředí, jen místy s nádechem modré. První, co jsem si tam uvědomila, bylo, že lidé, kteří mají strach z uzavřených prostor, tady nemají šanci. V hotelu je to spíš temné a ponuré. Všude na zemi jsou sice malé svíčičky, ale působí to jako v katakombách. Do hotelového pokoje nebyla zavedena elektřina, a protože venku vládne tma, moc světla tam není. Mně tyhle věci nevadí, spala jsem i v protiatomovém krytu. Tady mi to nijak stresující nepřipadalo. I když nás předem hodně vyděsili. Říkali nám, že třeba když jdeme na záchod, musíme se důsledně obléknout do všech vrstev, protože bychom mohli dostat šok z prudké změny teploty. V hotelu je taková vyhřívaná dřevěná budka, ale stojí mimo hlavní budovu a člověk musí přejít přes volné prostranství. Rozdíl teplot je opravdu velký, protože ve spacáku máte teplotu lidského těla a vyjdete ven, kde je těch 40 pod nulou. To je rozdíl téměř osmdesáti stupňů.
Takže nemalá cena, která se platí za nocleh, je za nevšední zážitek, ale rozhodně ne za pohodlí.
Zážitek rozhodně, je to naprosto jedinečné. Atmosféra je úžasná. Člověk projde recepcí a je obklopen ledem. Před námi bylo v hotelu sochařské sympozium, ledové sochy a plastiky stály nasvícené v chodbách, to bylo krásné. V baru je nápojový lístek vysekaný v ledu, pije se ze sklenic - ledových krychliček. Když se do nich nalije džus, vypadají nádherně. Má to jedinou vadu - jsou děsně studené, takže k nim přimrzne pusa a špatně se pak pije. Navíc se drží v rukavicích, takže je člověk dost neobratný.
Co když někdo během noci zjistí, že by přece jen dal přednost noclehu obyčejnějšímu, ale teplejšímu?
Pro lidi, kteří mají třeba zdravotní problémy, nebo na ně padne strach či nervozita, je zajištěn náhradní nocleh - ke každému pokoji v ledovém hotelu přísluší pokoj ve srubu. Takže ti, kdo na tom byli podobně jako já, mají šanci někde přežít. Spoustu lidí vědomí, že tu taková možnost je, uklidní do té míry, že to nakonec vydrží.
LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ
Na stavbu hotelu se šedesáti pokoji padne rok co rok 30 000 tun sněhu a 4000 tun ledu. Venku v zimě klesá rtuť teploměru až na - 40 °C, vnitřní teplota se pohybuje kolem - 4 až - 9 °C, Hosty kromě teplých spacáků a sobích kůží hřeje i nevšední zážitek z noclehu v ledovém království plném křišťálové nádhery. V sezoně 2001/2002 v hotelu strávilo noc více než 14 000 hostů.
