AIDS, žloutenka typu B, černé neštovice, opary... Všechny tyto nemoci jsou virového původu. A na všechny existují léky, jejichž otcem je RNDr. Antonín Holý, DrSc. Mediální pozornost nemá rád, ale jeho práce je natolik významná, že se zkrátka čas od času nějakému tomu rozhovoru nevyhne...,
Jak se rodí léky
AIDS, žloutenka typu B, černé neštovice, opary... Všechny tyto nemoci jsou virového původu. A na všechny existují léky, jejichž otcem je RNDr. Antonín Holý, DrSc. Mediální pozornost nemá rád, ale jeho práce je natolik významná, že se zkrátka čas od času nějakému tomu rozhovoru nevyhne...,
Vámi připravené látky jsou příbuzné se stavebními složkami nukleových kyselin - nositelek dědičnosti. Můžete popsat působení léků, jako je lék proti viru HIV nebo proti hepatitidě (žloutence) typu B?
Virus během svého životního cyklu vytváří nukleovou kyselinu - bez toho by se nemohl množit. Nukleová kyselina se skládá ze stavebních jednotek, které se velmi přesně spojují dohromady. Naším cílem je změnit strukturu těchto jednotek tak, že si jich buňka nevšímá, ale virus je zjednodušeně
O medicínu jste se původně nezajímal. Jak se stalo, že látky, které jste objevil a syntetizoval, našly využití v léčbě virových onemocnění a nádorů?
Původně jsem se zabýval čistě organickou chemií. S mým tehdejším šéfem, doktorem Arnoldem, jsme v 60. letech dělali cosi, co by snad bylo bývalo možno použít, přestože k tomu nikdy nedošlo, k léčbě leukemie. A při té příležitosti jsem se dostal do dětské nemocnice na Karlově, kde jsem poprvé v životě viděl děcka s holými hlavami. Dost mě to vzalo, říkal jsem si, že tohle by nemělo být. Tak jsem se začal trošku víc starat o použití své chemie v medicíně. Že ty látky použití skutečně našly, je spíš výjimka, než že by se k tomu člověk mohl logickou cestou dostat. Když se zabýváte látkami, které by mohly působit na živou hmotu, musíte sledovat, co nejvíc se dá: protinádorové, protivirové, protiparazitické a co já vím jaké všechny účinky. Všímat si, k čemu by to všechno mohlo být. Když látka např. působí proti komárům, může to znamenat, že je použitelná proti malárii. (Komáři ji přenášejí, pozn. red.) A když máte štěstí a tohle všechno se vám podaří zajistit, pak už jenom čekáte, kdy se vám poštěstí najít něco účinného. A když látka má i další potřebné vlastnosti, např. není toxická, pak to stojí za to. Ale naplánovat se to nedá.
Ovšem štěstí přeje připravenému. Když jste v roce 1976 poprvé poslal kolegům do Belgie vzorky svých látek, hned se jedna z nich ukázala jako účinná proti některým typům virů. Podle čeho jste se rozhodoval, které látky pošlete?
Vybral jsem zástupce určitých strukturních skupin látek, které jsem tehdy studoval z ryze teoretických důvodů. A byl jsem rád, že se potvrdilo (alespoň u té jedné z nich), co jsem čekal: že by mohly mít nějaký biologický účinek. Že to bude zrovna proti virům, to jsem nemohl vědět. Látky mohly být dokonce rovnou dvě. Další látka, která byla také v první zásilce, je totiž účinná proti hepatitidě B, ale to jsme tehdy nevěděli. Hepatitida se ještě netestovala, takže nám to propadlo mezi prsty. Nepřišli jsme na to my, ale mnohem později někdo jiný.
Vaším oborem je organická chemie, nejste virolog, parazitolog ani lékař. Do jaké míry jste se musel doučit např. virologii?
Já neumím pracovat s viry, neumím zabíjet myši, ani jim dávat injekce. Virologové zase neumějí vařit a krystalizovat látky... Každý umíme svoje, jsme profesionálové. Ale vzájemně bychom si měli alespoň v základech rozumět a oblast toho druhého ovládnout tak, abychom byli schopni spolu diskutovat. Chemici jsou ve výhodě, protože chemie je tak trošku na vršku. Musíme toho využít a snažit se trochu zvládnout ostatní vědy - alespoň teoreticky, když už ne prakticky. Já jsem samozřejmě o virech nevěděl vůbec nic. Tušil jsem, že jsou nějaké vakcíny, že chřipka je virus a spalničky a černé neštovice také..., ale o jejich životním cyklu vlastně nevěděl nikdo, protože to se teprve začínalo zkoumat. Musím mít základní vědomosti o virech, o nádorech, o přenosu látek přes buněčnou membránu... Je toho strašně moc, co je potřeba vědět, aby se člověk mohl bavit s virologem, s onkologem, s farmakologem. Chemik nedohlédne až na dno, ale může dohlédnout na povrchy ostatních věd natolik, aby věděl, že to a to by mohlo k něčemu být.
Zatím žádný z léků proti viru HIV není schopen virus z těla úplně odstranit. Domníváte se, že se to v budoucnu přece jen podaří?
Já to nechci vyloučit, ale nebyl bych úplný optimista, protože to je velmi obtížná záležitost: najít látku, která by nebyla toxická při dlouhodobém používání, protože krátkodobé to nebude. Hepatitida B, hepatitida C, virus HIV - to je všechno na dlouhou dobu.
Jaké vyhlídky má tedy lidstvo v souboji s AIDS a dalšími virovými nemocemi?
Tady by pomohla vakcína, ale zrovna nedávno zase další testovaná vakcína proti HIV selhala. Kromě toho: žádná vakcína vás nevyléčí. Ta může jenom omezit epidemie, ale jednotlivé případy bude nutné léčit. Vždycky budou jednotlivé případy spalniček, i když globální epidemie nehrozí. Takže léky budou potřeba. Co by rozhodně pomohlo, a kdybych byl mladý, tak bych se do toho asi pustil, je zvýšení imunity, odolnosti člověka. Protože když člověk nemoc nechytne, tak ji nemusíte léčit. A odolnost bohužel u dnešní generace není příliš vysoká. Samozřejmě bude mít vždycky význam prevence. Je to otázka způsobu života, hygieny, opatrnosti - zvláště u nemocí, jako je AIDS, si lze dát pozor.
Vývoj protivirových léků stojí farmaceutické firmy obrovské peníze. A ony samozřejmě potřebují, aby se jim investice vrátila, takže léčba je poměrně drahá. Na druhou stranu na světě umírají miliony lidí jenom proto, že si léčbu nemohou dovolit. Vidíte nějaké řešení, které by vyhovovalo všem?
Když sleduji historii vývoje léku - co všechno se muselo udělat, kolikrát se leccos opakovalo, protože to napoprvé nevyšlo..., tak ono to něco stojí. Náklady jsou nejméně pět set milionů dolarů, dneska se to blíží k miliardě, ale hlavní část tvoří náklady na klinické zkoušky. Tam je začátek celého toho maléru. Páni doktoři si za ně nechávají zatraceně dobře zaplatit. Jestli budeme hovořit o humanitě, měli bychom začít tam. Protože americké a západoevropské špitály si naúčtují všechno. Když se to sečte, vyjde čtyři sta milionů, což je polovička nákladů. Navíc: jestliže se nemoc už léčí nějakým lékem, nemůže být ten následující lacinější, protože by to byla nekalá soutěž. Čili dokud se původní lék používá, je na něm cena nového léku závislá. Co se týče třetího světa, ano, tam umírají miliony lidí, ale ono jich daleko víc umře mačetou nebo kulometem, víte? Takže já bych vládám, které vydávají peníze na zbraně, vůbec žádné výhody nedával, protože když peníze mají, můžou je dát na léky. Čímž se nechci zastávat farmaceutických firem. Jejich neustálé spojování vede k snad největší globalizaci, která vůbec může být. Nakonec na světě budou dvě tři firmy, které si budou diktovat ceny. Další problém je v tom, že vývoj léku trvá tak dlouho, řekněme deset nebo patnáct let. To je strašně dlouhá doba, protože když si dneska neřekneme, že budeme vyvíjet lék proti tomu a tomu, tak ho za patnáct let mít nebudeme. Musíme mít vlastně věšteckou kouli, která by nám řekla, co za těch patnáct let bude potřeba. Že bude potřeba něco proti tuberkulóze a malárii, tak to asi bude, ale to není všechno. Mohou se objevit úplně jiné nemoci. Třeba už existují, ale my o nich ještě nevíme. Za těch patnáct let budou možná představovat velký problém a my proti nim nebudeme nic mít. Měli jsme o nich vědět dneska.
Pro farmaceutické firmy je tedy vývoj nového léku docela riskantní záležitost.
No jistě. Když se dneska rozhodnou, že budou lék vyvíjet, tak neopustí-li je štěstí, do patnácti let bude. A kdykoli během těch patnácti let to může skončit. Najdou se třeba vedlejší účinky, které použití léku prostě vyloučí.
Lékaři vidí výsledky své práce hned - pacient se začne uzdravovat. Ve vašem případě je cesta od chemické látky k hotovému léku dlouhá a spletitá. Přesto - motivuje vás vědomí, že jste zachránil nebo prodloužil život spoustě lidí?
Takhle bych to neřekl, že by mě to motivovalo. Já jsem ve svém oboru poznal mnoho lidí, kteří byli vynikající, věděli toho mnohem víc než já a nikdy se jim nepodařilo najít látku, která by měla opravdu zajímavé účinky. Jsou lidi, kteří udělají jednu dvě látky, já jsem měl štěstí, že jsem udělal tři nebo čtyři. Ale že bych si řekl: "teď půjdu a udělám něco velkého," to ne.
Chemie by vás jistě bavila, i kdyby neměla využití v medicíně. Co je na ní tak fascinujícího?
V chemii je pořád něco nového. Zabýváte se věcmi, které ještě nikdo před vámi nedělal, studujete vlastnosti látek, které nikdo před vámi nestudoval. Chemie je věda, kde se pořád něco děje. Experimentální vědy jsou založeny na tom, že vás baví něco dělat, něco měnit, něco pozorovat. Je to potom vědecká Práce s velkým P, protože ona to opravdu práce je, leccos musí jít stranou. Ale výsledek potom stojí za to, potěší. I když z toho není třeba lék. Cítíte uspokojení, že ten pokus jde, že se vám ho podařilo provést tak, jak jste chtěl. To se potom člověk nenudí.
Přímé praktické využití je vlastně prémie navíc k té základní radosti z poznávání dosud nepoznaného?
Tak. Když výsledky potom ještě k něčemu jsou, je to taková třešnička na dortu. To ale neznamená, že by se výzkum měl dělat jen pro věc samu. Určitě ne. Vždycky by měl k něčemu být. Cíl nemusí být jen v medicíně; může být ve fyzice, v nových materiálech, v nových formách energií... Nemělo by se zůstávat na místě, výzkum by to měl zkrátka strkat pořád dopředu.
LÉKY ANTONÍNA HOLÉHO
Doktor Holý nerad slyší o "svých" lécích. Zdůrazňuje mezinárodní spolupráci: biologické účinky jím připravených látek testují na univerzitě v Leuvenu (Belgie), vývoj preparátů použitelných v praxi zajišťovala (s výjimkou Duviragelu) americká firma Gilead Sciences.
1984 - Duviragel proti oparům vyvinula firma Léčiva Praha.
1996 - Vistide byl vyvinut proti druhotným infekcím, které ohrožují organismus oslabený virem HIV. Má však univerzální účinek na všechny DNA viry, např. černé neštovice, které sice byly celosvětově vyhubeny, ale v současnosti se spekuluje o jejich zneužití teroristy.
2001 - Viread proti nemoci AIDS.
2002 - Hepsera proti chronické hepatitidě typu B (tzv. sérové žloutence).
***
ČESKÝ CHEMIK SVĚTOVÉHO JMÉNA
RNDr. Antonín Holý, DrSc., Dr. h. c. (1936), působí v Ústavu organické chemie a biochemie v pražských Dejvicích, v letech 1994 -2002 byl jeho ředitelem. Zaměřuje se především na stavební jednotky nukleových kyselin (DNA, RNA). Jejich úpravami získává látky, které se staly základem úspěšných léků. Se jménem Antonína Holého je spojeno více než 450 odborných prací a 60 patentů. Je členem řady mezinárodních vědeckých organizací, získal četná vědecká ocenění, např. Descartovu cenu EU, v roce 2002 mu Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.
