Máme se bát klonování?

Mělo by se klonování člověka zakázat? Milovníci jednoduchých řešení v tomto případě nemají šanci, problém je složitější. Pozadí sporu, který v současnosti rozděluje svět, vysvětluje doc. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., autor knihy Klonování - hrozba, nebo naděje?

V debatách o klonování je třeba rozlišovat tzv. reprodukční a terapeutické klonování. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Počáteční postup by byl u obou typů stejný. Buňku odebranou z těla člověka bychom spojili s lidským vajíčkem zbaveným vlastní dědičné informace. Vajíčko je tím ošáleno a začne se vyvíjet v zárodek. Na cestu reprodukčního (rozmnožovacího) klonování bychom se vydali, pokud bychom zárodek přenesli do těla budoucí matky, protože pak se může narodit nový člověk-klon. Byl by geneticky totožný s člověkem, jehož buňka by byla pro celý postup použita. Při terapeutickém (léčebném) klonování se nový člověk-klon nenarodí. Zárodek není přenesen do těla matky, ale je v laboratoři přeměněn na zvláštní typ buněk, z nichž vědci dokážou vypěstovat všechny možné buňky dospělého těla. Tyto buňky by šlo použít pro léčení závažných chorob nebo následků úrazů, které dnes pořádně léčit neumíme.

V čem spočívají rizika reprodukčního klonování?
Z klonování zvířat víme, že když už se nějaký klon narodí, bývá často těžce zdravotně postižen. Kdyby dnes někdo zkusil vytvořit klon člověka, je skoro jisté, že by klon trpěl těžkými zdravotními i duševními poruchami. Je to velký hazard a nikdo jen trochu soudný by se do toho neměl pouštět.

Jak by se dalo využít terapeutické klonování?
Představte si, že máte kamaráda, jehož kostní dřeň špatně funguje a on trpí těžkou poruchou imunitní obrany. Zabila by ho i obyčejná chřipka. Jedinou šanci na přežití mu nabízí nová zdravá kostní dřeň. Ale vhodný dárce bohužel není vždy k dispozici. Pacientovi bychom odebrali buňky z kůže a spojili je s lidským vajíčkem zbaveným vlastní dědičné informace. Ze vzniklého zárodku tvořeného jen několika desítkami buněk a zcela nepodobného člověku bychom v laboratoři vypěstovali zdravé buňky kostní dřeně. Ty bychom nemocnému transplantovali, čímž bychom mu zachránili život.

Měl by být podle vás některý z typů klonování zakázán? Nebo oba?
Mimo zákon je potřeba v současné době postavit reprodukční klonování. Terapeutické klonování bych povolil za přísně kontrolovaných podmínek zatím především pro výzkumné účely, protože jen tak máme šanci vyvinout nové léčebné postupy pro těžká onemocnění.

Jak je to ve světě se zákony a mezinárodními smlouvami?
Byla přijata mezinárodní konvence zakazující reprodukční klonování člověka. V současnosti se v OSN snaží některé státy dosáhnout zákazu i pro léčebné klonování. Zatím se jim to nezdařilo a to je dobře.