Řemenatka, to je klívie

ZELENÍ PŘÁTELÉ

JAK JI POZNÁME

Už od poloviny 19. století se u nás pěstuje klívie (Clivia miniata) z čeledi rostlin amarylkovitých (Amarylidaceae), pro kterou se také vžil výstižný český název řemenatka. Poznáme ji podle robustních tuhých tmavě zelených listů, skutečně připomínajících pásek nebo kožený řemen. V jižní Africe má ještě dva příbuzné druhy, ale oblíbenou pokojovou rostlinou se stala pouze C. miniata.
Vějířovitě uspořádané listy na velmi zakrnělém stonku spolu s rozvinutým květenstvím mohou narůst do výšky kolem 60 cm. Pět až osm (u starších rostlin také až dvacet) velkých světle oranžových květů nahloučených v okolíku na silném stvolu vykvete často naráz v jednou týdnu, zpravidla v březnu, někdy znovu i koncem srpna. Plodem je bobule, semena v ní dozrávají asi 10 měsíců.

NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ

Řemenatce nejlépe vyhovuje běžná pokojová teplota kolem 20 °C, při které snáší umístění jak na plném slunci, tak i v polostínu. V létě se při vyšších teplotách mohou listy připálit, proto rostlinu v žádném případě nevynášíme na balkon nebo někam ven do zahrady k tzv. letnění. Klívie roste nejlépe ve směsi rašeliny a písku, která by měla být v době růstu přiměřeně vlhká, v době klidu rostlina snese i kratší úplné vyschnutí substrátu. Vytváří silné dužnaté kořeny, jež brzy vyplní celý prostor květináče a časem vytlačují základ listové růžice nad jeho povrch. Přesazovat ji je třeba každým rokem po odkvětu, příliš velký květináč však není vhodný, rostlina lépe roste, máli kořeny v trochu stísněném prostoru.
Dokončení příště