Ve svých kombinézách vypadají jako bytosti z jiného světa. Ruce schované za zády, hladký povrch těla bez zbytečných výčnělků a dlouhé nohy zakončené ostrými noži. Jejich vzhled je důstojně chladný jako celý rychlobruslařský sport.
Ve svých kombinézách vypadají jako bytosti z jiného světa. Ruce schované za zády, hladký povrch těla bez zbytečných výčnělků a dlouhé nohy zakončené ostrými noži. Jejich vzhled je důstojně chladný jako celý rychlobruslařský sport.
Rychlobruslaři u nás na růžích ustláno rozhodně nemají. Kromě Slovenska existují ve všech okolních státech moderní rychlobruslařské haly s uměle chlazenou dráhou. V Česku nic takového není a vzhledem k vysokým pořizovacím i provozním nákladům takové haly v dohledné době ani nebudou. Řeč je o tzv. dlouhé dráze, rychlobruslařské disciplíně, která se jezdí na čtyřsetmetrových oválech. S druhou disciplínou, tzv. krátkou dráhou, k jejímuž provozování stačí hokejový stadion, je to o nějaký ten stupínek lepší. Obě disciplíny patří k olympijským sportům a ve světě se těší veliké oblibě. Holanďané se rychlobruslením zabývají přímo na vědecké úrovni. Mají laboratoře pro vývoj rychlobruslařské výstroje a vše kolem tohoto sportu dokonce vyučují na univerzitě.
DLOUHÁ DRÁHA
Dlouhá dráha, starší z obou disciplín, bývala už od konce 19. století populární i u nás. To skončilo klimatickými změnami posledních několika desítek let, které přinesly mírnější zimy. Na velkých vodních tocích, na nichž se v zimě pravidelně bruslilo, navíc vyrostly přehrady a voda přestala zamrzat. Tento problém, který jinde překonali stavbou umělých kluzišť, u nás znamenal prakticky konec podmínek pro vrcholové rychlobruslení. Na Vysočině sice existují dvě přírodní dráhy - ve Žďáru na
NA DVOU TRATÍCH
Optimální délka dlouhé dráhy je 400 m, ale stavějí se i kratší. Dráha má tvar oválu, jehož vnitřní prostor se zpravidla využívá pro dvousetmetrovou dráhu. Do středu vnitřního oválu se vejdou ještě dvě klasická hokejová hřiště. Dlouhá dráha je 12 m široká a podélně rozdělená na tři tratě - na dvou se závodí a vnitřní dráha je rozjezdová. Závodí se po dvojicích, případně v kvartetu, kdy po ujetí půlkola první dvojicí startuje dvojice druhá. Každý závodník se drží ve své trati. V zatáčkách dráha opisuje kružnici o poloměru 25 m (nebo 26 m) na vnitřní a 29 m (nebo 30 m) na vnější straně. Je tedy zřejmé, že závodník startující na vnitřní trati má několikametrovou výhodu. Po ujetí každého kola si proto závodníci tratě střídají. Na dlouhé dráze závodníci nebojují proti sobě, ale proti času. Nedochází tedy k průběžnému vyřazování pomalejších sportovců, ale výsledky jsou známy až na konci závodu po odjetí poslední dvojice. Vzhledem k tomuto systému i k tomu, že si závodníci během jízdy vyměňují trať, a tudíž i handicap delší trati, není v průběhu závodu zcela jasné, který z nich právě vede. Diváci jsou proto obvykle informováni průběžně na výsledkové tabuli o tom, který bruslař vede a jaké je pořadí závodníků.
KRÁTKÁ DRÁHA
I když se stále jedná o rychlobruslení, je krátká dráha od dlouhé diametrálně odlišná. Základní rozdíl je samozřejmě v délce. Jezdí se na klasickém hokejovém kluzišti 30 x 60 m, na němž se speciálními kužely vytyčí oválná dráha dlouhá 111,12 m. Mantinely se musejí obložit matracemi, protože v případě pádu závodníka by mohlo dojít k vážnému zranění. Když je při závodech trať už příliš vyježděná, posunou se kužely kousek dál a pokračuje se na nové trati. Startuje se po čtyřech až osmi závodnících. Nikoliv proti času, jako u dlouhé dráhy, ale běžnou vyřazovací metodou. Do dalšího kola postupuje jen určený počet závodníků podle pořadí v cíli. Pořadí na prvním startu se losuje. Zatáčky dráhy opisují kružnici o poloměru 8 m na vnitřní straně. Vnější strana trati v tomto případě nehraje roli, protože závodníci nejezdí každý ve své dráze, ale v pelotonu, který se vytváří ihned po startu. Zatáčky jsou tak ostré, že při jejich průjezdu v náklonu se závodníci rukou dotýkají ledu.
BRUSLE
Nože rychlobruslařských bruslí jsou dlouhé 38 až 42 cm (záleží na velikosti postavy bruslaře, podobně jako u lyží) a široké 1,1 až 1,2 mm. Vrcholoví rychlobruslaři si boty nechávají dělat přímo na míru a obouvají je bez ponožek. Další jejich specialitou je, že si brusle před závodem sami brousí. Používají k tomu tzv. brousicí stoličky, což jsou pevné svěrky, do nichž se nůž brusle uchytí a velkým brouskem (z jedné strany hrubým, z druhé jemným) se pomalu brousí. V čepeli se nevytváří žlábek jako u hokejové brusle, brousí se do roviny a hrany musí být dokonale ostré. Potud to mají bruslaři na dlouhé ikrátké dráze stejné.
KLAPAČKY A ŠAVLE
Specialitou dlouhé dráhy jsou brusle s volnou patou, tzv. klapačky. Zhruba do poloviny 90. let 20. století se používaly brusle s pevnou patou, pak ale závodníci vyzkoušeli klapačky a dnes se nic jiného na dráze už nepoužívá. Rychlobruslaři se odrážejí celou délkou brusle, nejen špičkou, jako např. hokejisté. Volná pata u brusle jim pak umožňuje až o 11 cm delší záběr nohy při odrazu, tudíž i větší výslednou rychlost. Nůž je rovný a upevněný uprostřed osy boty. Brousí se do mírné kolébky s poloměrem kružnice 19 až 22 m, což od středu ke koncům čepele vytváří zdvih zhruba 1 mm. Proto rychlobruslaři vyžadují dokonale rovný led. Na krátké dráze se nepoužívají klapačky, ale možná ještě zajímavější brusle. Jejich nůž je na obou koncích pevně připevněný k botě, ovšem nikoliv v její ose. Protože bruslaři jedou prakticky celý závod do zatáčky, a to ve velkém náklonu, jsou nože posunuty vlevo z osy boty. Umožňuje jim to udělat větší náklon, aniž by zadrhli hranou boty o led. Vzhledem k ostrým zatáčkám jsou nože navíc zahnuté do oblouku směrem vlevo (závodí se vždy jedním směrem - proti směru hodinových ručiček). Čepele se brousí také do kolébky, ale s poloměrem kružnice 7 až 10 m.
KOMBINÉZY
Dlouhodrážníci používají hladké kombinézy s přiléhavou kapucí, protože dobře odvádějí vzduch, a tudíž závodníka nezbrzdí. Ze stejného důvodu závodníci schovávají i ruce za zády. Aerodynamické vlastnosti dresu se stále zdokonalují. V posledních letech se na jejich bocích např. objevily zrychlující umělohmotné proužky. Krátká dráha je mnohem více kontaktní sport, proto jsou nezbytné chrániče kolen, holení i krku. Součástí výbavy je i přílba a rukavice. Rychlost závodníků na dlouhé i krátké dráze dosahuje 40 až 50 km/h.
CHCETE TO ZKUSIT?
Začít s rychlobruslením lze v každém věku, ale u nás tento sport provozují především děti a dorost. Cena starší výbavy není příliš vysoká, ovšem u vrcholových sportovců, kteří si nechávají dělat boty na míru - jedna bota stojí kolem 20 000 Kč a brusle (nůž) kolem 8 000 Kč. Pokud vás tento sport zaujal, neváhejte rychlobruslaře navštívit na tréninku. Na první vyzkoušení vám dokonce brusle půjčí.
KDE NAJDETE KRASOBRUSLAŘE?
Rychlobruslení u nás stojí na okraji zájmu především kvůli neexistenci sportovišť. Je to velká škoda. Všechna velká města v okolních státech (Drážďany, Vídeň, Budapešť) mají rychlobruslařskou dráhu nebo víceúčelovou bruslařskou plochu. V minulosti měla rychlobruslení jako doplňkový sport řada významných sportovců (např. motocyklový závodník Šťastný se ženou Jarmilou či legendární manželé Zátopkovi). Dlouhou dráhu si můžete vyzkoušet na Vysočině (pokud mrzne), jinak se za ní musí do okolních států. Krátkou dráhu můžete však zkusit i u nás. Aktivně fungují dva kluby - v Benátkách nad Jizerou a ve Žďáru nad Sázavou. Bližší informace o českém rychlobruslení najdete na internetové adrese www.speedskating. cz. Tam se dočtete i o letní alternativě rychlobruslení - závodění na in-line bruslích.
