Bibi radí

Milá Bibi, jsem strašpytel. Nebojím se pustit do nějakého nebezpečného dobrodružství, ale v noci se docela často bojím, že mě nebo rodiče někdo zabije. A když se dívám na detektivku nebo na něco, kde jsou strašní vrahové, napadají mě v noci hrozné představy. Asi bych se bála jít ve tmě po ulici. Prosím poraď mi, jak se toho zbavit.
Lola, 13 let

Milá Lolo, nejúčinnější obrana proti tvému strachu je zdánlivě jednoduchá: na detektivky se zkrátka nedívat. Možná ale jenom to nepomůže. Pokud tě budou děsivé představy pronásledovat dál, zkus si je sepsat. Jakmile je dostaneš na papír, nebudou na tebe pouštět takovou hrůzu. A hlavně získáš potřebný odstup. Ten ti dovolí reálně zhodnotit, co z tvých nočních můr se opravdu může stát a co už ne, jinými slovy oddělit skutečnost od fantazie. Pak si vyškrtej ty, které jsou absolutně nereálné. Nezůstalo jich mnoho, viď. Ulevilo se ti? Jestli se v noci budíš strachy, můžeš zkusit ještě něco.
Nechej si svítit lampičku u postele, aby ses cítila bezpečná, a pro případ, že tě něco strašného vytrhne ze spaní, měj připravenou nějakou hezkou knížku. Požádej mámu, aby sis mohla na noc nechat otevřené dveře, případně přijít k ní, když ten strach bude nezvladatelný. Nebo se domluv s kamarádkou, aby u tebe někdy přespala. Můžeš taky zkusit myslet před spaním na něco příjemného, třeba jak se procházíš po rozkvetlé louce. To, na co člověk myslí bezprostředně před usnutím, se mu mnohdy promítne do snu. Budeš-li sama na svoje strachy krátká, neboj se svěřit rodičům (určitě se ti nebudou smát), případně se obrať na Pedagogicko-psychologickou poradnu v místě tvého bydliště. A ještě něco. To, že se bojíš vystrčit v noci paty z domu, není strašpytelství, to je pud sebezáchovy. Potemnělé ulice jsou plné nástrah a nebezpečí pro tak mladinkou dívku, jako jsi ty.

Otázky do rubriky BIBI RADÍ zasílejte na adresu: ABC, Žerotínova 38, 130 50 Praha 3. Obálku označte heslem BIBI .