"Člověk se chová jako barbar, jeho vinou vymírá jeden druh za druhým," varují co chvíli biologové a ochránci přírody. A mají pravdu. Nyní však má přičiněním člověka na kahánku druh, jehož vymizení litovat nemusíme.
Virus dětské obrny děsil ještě v polovině minulého století rodiče na celém světě. U nás epidemie vyvrcholila roku 1948, kdy onemocnělo přes 2000 lidí (převážně dětí) a 139 jich zemřelo. Potom se vše začalo obracet k lepšímu. V roce 1957 bylo zahájeno očkování a od roku 1961 u nás nebyl popsán jediný nový případ. Tehdejší Československo bylo vůbec první zemí, v níž se dětskou obrnu podařilo vymýtit. Přesto je nutno i nadále pokračovat s očkováním. Dokud obrna nezmizí ze světa, populace nesmí ztratit obranyschopnost.
SVALY VYPOVÍDAJÍ
SLUŽBU Virus proniká do míchy, kde poškozuje nervové buňky řídící svalové pohyby. Důsledkem mohou být trvalé obrny končetin, v nejhorších případech ochrnou dýchací svaly a nemocný se udusí. Svalová obrna se sice projevuje pouze u méně než jednoho ze sta infikovaných, při epidemickém rozšíření nemoci to však celosvětově představovalo statisíce zmrzačených. Obrna může udeřit v jakémkoli věku, nejčastěji však napadá malé děti. Neexistuje proti ní lék, jedinou pomocí postiženým je rehabilitace, která následky zcela neodstraní. Po 25 -30 letech od infekce se navíc mohou začít projevovat další komplikace související s opotřebováním nervů a svalů neúměrně namáhaných tím, že dlouhá léta zastávaly práci svalů postižených už při prvním útoku nemoci.
VÍTĚZNÉ TAŽENÍ
Úplně se zbavit infekční nemoci není nic jednoduchého, lidstvu se to zatím podařilo pouze v případě černých neštovic. Boj s obrnou má všechny předpoklady úspěchu: Máme účinnou, bezpečnou a levnou vakcínu, virus nenapadá jiné druhy, není schopen dlouhodobě přežít mimo organismus a
POSLEDNÍ ÚTOK?
Nejvíce případů hlásí Nigérie. Místní vůdci v severních, muslimských oblastech přesvědčují lidi, že očkovací látka poškozuje zdraví a je součástí "protiafrického" plánu USA. Nigérie se tak mění v obtížně dobytnou pevnost, z níž nemoc podniká výpady do okolních zemí. Přes všechny komplikace klesal v posledních letech počet případů dětské obrny závratnou rychlostí. Světová zdravotnická organizace proto stále věří, že v roce 2005 budeme moci pomyslný hrob, jenž je pro obrnu už připraven, skutečně zasypat a odkázat ji do učebnic historie medicíny.
UMĚLÝ VIRUS
V červenci 2002 vzbudili rozruch vědci ze Státní univerzity v New Yorku, kteří oznámili, že vytvořili zcela funkční umělý virus dětské obrny. Využili k tomu pouze veřejně přístupnou databázi jeho dědičné informace a běžných laboratorních metod. Dětská obrna by sice pro teroristy nebyla příliš atraktivní biologickou zbraní, přesto musíme mít na paměti, že ani jednou vyhubený virus nemusí ze světa zmizet navždy.
ZÁMĚNA DVOU NEMOCÍ
Virem způsobenou dětskou obrnu, která je na pokraji vyhubení, si nesmíme plést s jiným pohybovým postižením - s dětskou mozkovou obrnou (DMO), která stále postihuje děti na celém světě. Ta bývá důsledkem poškození mozku komplikacemi během těhotenství nebo porodu (nedonošené a přenošené děti, novorozenecká žloutenka...), ale i těžkými zánětlivými onemocněními v prvním roce života.
