NOBELOVA CENA
Každou sekundu proletí každým čtverečním centimetrem zemského povrchu (a každým kouskem našich těl) miliardy neutrin - částic tak nicotných, že jejich bombardování nevnímáme ani my, ani Země. Neutrina planetou procházejí jako nůž máslem. Vlastně ještě mnohem snadněji. Jejich hmotnost dosahuje nanejvýš miliontiny hmotnosti elektronu, nenesou elektrický náboj, jsou zkrátka jen o málo víc než nic. Fyzikové si je nejprve museli "vymyslet", teprve dlouho poté jejich existenci experimentálně potvrdili.
VÍM O TOBĚ!
Neutrino předpověděl roku 1930 Wolfgang Pauli (nositel Nobelovy ceny z roku 1945): Má-li platit zákon zachování energie, musí existovat částice, která v určitých typech jaderných reakcí "ukradne" část energie a nenápadně s ní zmizí.
TADY JSI!
Lovci neutrina, které se jako přízrak zabydlelo ve fyzikálních teoriích,
UKAŽ, CO UMÍŠ!
"Využili nejmenší složky vesmíru ke zdokonalení našich vědomostí o největších vesmírných objektech - o Slunci, hvězdách, supernovách a galaxiích," uvádí se v odůvodnění Nobelovy ceny z roku 2002 pro Raymonda Davise a Masatoshi Koshibu. Davis odhalil sluneční neutrina, čímž potvrdil, že zdrojem sluneční energie je jaderná fúze (viz str. 14). Koshiba zase zachytil neutrina ze supernovy. (Polapit nepolapitelné nebylo vůbec snadné: zachyceno bylo dvanáct z 10 000 000 000 000 000 neutrin, která proletěla detektorem.) Neutrina tak astronomům poskytla jedinečné informace a otevřela jim zcela nový pohled do hlubin prostoru a času.
