Proč věříme neuvěřitelnému?

Krouží kolem Země flotily létajících talířů? Navštěvují nás zástupci mimozemských civilizací mnohem vyspělejších než ta naše? Jsme obklopeni tajemnými jevy, o nichž věda zbaběle mlčí? Astrofyzik Jiří Grygar na podobné otázky odpovídá dosti jednoznačně.

Jsou doloženy nějaké případy UFO, které věda neumí vysvětlit?
Z dlouhodobých statistik vyplývá, že vědecky nelze objasnit přibližně 5 % jevů, které lze zařadit do kategorie UFO, což v překladu znamená neidentifikovaný létající objekt - nic víc a nic míň. Lze velmi dobře pochopit, proč se v určitém procentu případů identifikace nezdaří (z UFO se nestane IFO). Z geometrických důvodů nemůže totiž osamělý pozorovatel či skupina pozorovatelů na stejném stanovišti určit aspoň přibližně vzdálenost UFO, protože se při takovém odhadu doslova nemá čeho chytit právě proto, že je to neznámý objekt. Pokud pak fyzik nezná vzdálenost UFO od pozorovatele, nemůže přeložit pozorované charakteristiky jevu do odborné řeči, tj. nelze určit geometrické rozměry ani rychlost pohybu UFO, a tedy ani jeho zářivý výkon a další základní parametry, nutné pro řádnou identifikaci. Není přirozeně vůbec žádný důvod si myslet, že když v těch několika málo procentech věda neposkytne vysvětlení, je tím automaticky prokázáno, že za takovým jevem UFO máme hledat činnost mimozemšťanů. Jestliže totiž o jevech UFO nemáme úplné vědomosti, tak o mimozemšťanech nevíme vůbec nic, dokonce ani to, zda vůbec nějací existují.

Jaké podmínky musí teorie splňovat, aby mohla být považována za vědeckou? Dovedete si představit vědeckou teorii počítající s vlivem mimozemšťanů na lidské dějiny nebo s mimozemským původem kruhů v obilí?
Vědecký způsob zkoumání neznámých jevů musí především zajistit spolehlivé důkazy o pozorování, asi tak jako detektiv, který vyšetřuje kriminální čin. Musíme umět rozlišit, co očití svědci opravdu viděli a co si případně k pozorování přimysleli. Nejde jenom o úmyslné zkreslení či podvody, ale též o rozličné iluze a nedokonalosti lidského vidění, sluchu, leč i pozornosti a paměti. Lidé nejsou schopni řádně popsat ani jevy, které jsou naprosto reálné a jednoduché, jak ukázaly pokusy psychologů s hranými scénkami, které byly současně zaznamenány videokamerou. Při výkladu takto zaručených pozorování se pak vědec musí přidržovat principu tzv. Occamovy břitvy, tj. musí nejprve hledat to nejjednodušší možné vysvětlení známými přírodními silami a jevy. Teprve v případě, že takové vysvětlení ani po přiměřeném úsilí nenajde, může se pokusit o vysvětlení složitější. Obecně pak platí, že mimořádná tvrzení (např. o existenci mimozemšťanů) vyžadují mimořádně dobré důkazy. Tak např. k potvrzení existence vodníků a rusalek nestačí jako důvod, že o nich napsal Antonín Dvořák úspěšnou operu. Pochopitelně nelze v principu absolutně vyloučit, že vodníci a rusalky existují, ale v současné době je to mimořádně málo pravděpodobné. Zatím se zdá, že nejsilnějším důvodem pro existenci mimozemšťanů je opera Leoše Janáčka Výlety pana Broučka (na Měsíc), a to opravdu není příliš přesvědčující argument. Při výkladu lidských dějin tak pohodlně vystačíme s předpokladem, že tu žádní mimozemšťané nepřistáli. Podobně kruhy v obilí lze zatím zcela uspokojivě vysvětlit jednak turbulencí v čistém vzduchu (angl. zkratka CAT), dále poryvy deště a konečně činností lehce zlomyslných pozemšťanů.

Záhadologové vyčítají vědcům, že odmítají brát na vědomí fakta svědčící proti jejich teoriím a že se záhadology nechtějí diskutovat z pohodlnosti, která jim brání naslouchat názorům, s nimiž nesouhlasí. Je to pravda?
Ve vědecké debatě nejde tolik o názory jako o solidní argumenty, což záhadologům zcela uniká. Vědecká zkušenost ukazuje, že se lze ve vědě poměrně snadno prosadit i s velmi neotřelými nápady a bizarními teoriemi, když je autor dokáže podpořit kvalitními argumenty. Pochopitelně pouhé spekulace a dokonce přizpůsobování faktů vlastním předsudkům (když to věda neumí vysvětlit, tak za to mohou mimozemšťani...) záhadology ve vědecké debatě diskvalifikuje. Pokud se diskutéři drží zásad vědecké metody, tak jim každý vědec naslouchat bude, dokonce velmi pozorně, ale ztrácet čas s lidmi, kteří neznají základy vědeckého řemesla, vědci nikdy nebudou. Zesnulý ruský astrofyzik světové pověsti prof. Iosif Šklovskij, jenž se sám dlouhá léta věnoval otázkám existence mimozemských civilizací, citoval v této souvislosti orientální přísloví: "Když toužebně vyhlížíš svého přítele, nesmíš vydávat tlukot vlastního srdce za dusot kopyt jeho koně."

Proč podle vašeho názoru lidi záhady přitahují? Proč se tak rádi nechávají unášet fantaziemi o vlivu mimozemšťanů na náš svět, proč věří kartářkám a astrologům?
Vidíte, to je pro mne daleko větší záhada než UFO nebo kruhy v obilí! Už několik století přináší vědecký výzkum úžasné objevy, které neobyčejně mění způsob života pozemské civilizace. Kartářky a astrologové se naproti tomu nepřetržitě blamují, když předpovídají budoucnost. Dokázaly to např. pokusy německých novinářů, kteří požádali před několika málo lety přední německé astrology, aby na rok dopředu předpověděli významné světové události, a jejich předpovědi na rok uzavřeli úředně do trezoru. Když pak rok skončil, tak se předpovědi rozpečetily a výsledek byl absolutní katastrofou: ani jednu významnou světovou událost astrologové nepředpověděli a nic z toho, co naopak předpověděli, se nestalo (úmrtí panovníků či politiků, atentáty, demise vlád, přírodní katastrofy velkého rozsahu, vědecké objevy atd.). Někdy k tomu může přispět i nejistota mnoha lidí o vlastní budoucnosti. Věda jim říká rovnou, že budoucnost se předpovědět nedá ani pomocí nejlepších superpočítačů, a tak si mnozí lidé pomyslí: co kdyby to dokázala kartářka nebo nějaký ten jasnovidec? Z této lidské touhy znát budoucnost pak těží rozmanití šarlatáni, kteří si tím navíc vydělávají na znamenité živobytí. Úhrnný roční výdělek německých astrologů dosahuje téměř miliardy euro - tolik vydá Česká republika na veškerý vědecký výzkum za čtyři roky.

SISYFOVSKÁ PRÁCE
RNDr. Jiří Grygar, CSc., je členem Českého klubu skeptiků Sisyfos, jenž se pokouší čelit iracionalitě, která nás obklopuje. Sisyfos každoročně uděluje ceny Bludný balvan "pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení". Sisyfa najdete na www.sisyfos.cz, osobní stránky J. Grygara jsou umístěny na internetvé adrese www.astro.cz/~grygar. Rozsáhlý rozhovor vyšel v ABC č. 11/2003.