Výtvory čtyřicetiletého Václava Vondráška jsou mezi sběrateli letadel známé nejen u nás, ale i za hranicemi. Už více než deset let staví funkční repliky historických letounů, které jsou při různých leteckých dnech vždy středem pozornosti.
Výtvory čtyřicetiletého Václava Vondráška jsou mezi sběrateli letadel známé nejen u nás, ale i za hranicemi. Už více než deset let staví funkční repliky historických letounů, které jsou při různých leteckých dnech vždy středem pozornosti.
Modeláře, kteří se v Česku zabývají stejným koníčkem, je možné spočítat na prstech jedné ruky. Mezi nimi byste ale těžko hledali někoho stejně plodného, jako je Václav Vondrášek. Do povědomí většího počtu lidí vstoupil vloni, kdy pod jeho rukama vznikla replika flyera bratří Wrightů, kterou během podzimu sám zalétal a 17. prosince, v den stého výročí prvního motorového letu, předvedl divákům.
ČESKÝ WRIGHT
Svého "wrighta" začal Václav Vondrášek stavět na podzim roku 2002. Ke stavbě jej vyprovokovala zpráva z televize, že američtí letečtí nadšenci se
Rozhodující pro jeho zálibu v historických letounech byla však až první zakázka pro pražskou firmu BMZ, která pro německého zákazníka rekonstruovala letoun Stampe SV.4 - belgický akrobatický dvouplošník z poloviny 30. let. Václav Vondrášek do něj vyráběl nový dřevěný drak, a jak dneska tvrdí, právě na tomto stroji se pořádně naučil stavět letadla. Spolupráce s firmou BMZ pokračovala i po dokončení stampu. Další zakázkou byla rekonstrukce československého jednoplošníku Sokol M1C z druhé poloviny 40. let. Následovala rekonstrukce letounu C-11, což bylo označení sovětské stíhačky Jak-11 vyráběné v Československu v polovině 50. let. Zatím poslední zakázkou od firmy BMZ byla rekonstrukce trupu letounu Aero C-3 z roku 1950.
LETECKÝ TRUHLÁŘ
Václav Vondrášek se brzy stal vyhledávaným leteckým truhlářem, od něhož si majitelé letadel objednávali křídla, vrtule i jiné části strojů. K jeho zajímavým zakázkám patřila i stavba repliky kokpitu spitfiru pro český film Jana Svěráka Tmavomodrý svět. Mezi všemi těmito pracemi stavěl Václav Vondrášek letadla i sám pro sebe. Nejprve se zaměřil na americké letouny. Po MiniMaxu se pustil do stavebnice letounu Piper Vagabund od konstruktéra Petra Máry. Následoval hornoplošník Pitenpol Aircamper z konce 20. let a poté přišel slavný dvojplošník z první světové války Curtiss Jenny. Letadlo Metoděje Vlacha Sérii amerických strojů přerušila replika letadla českého konstruktéra Metoděje Vlacha z roku 1912. Při stavbě letounu se Václav Vondrášek snažil co nejvíce držet předlohy, i když to vůbec nebylo jednoduché.
FLYER Z ČECH
Po dokončení "vlacha" se Václav Vondrášek pustil do další české legendy - letounu Jana Kašpara. Po několika týdnech však práci přerušil a na podzim roku 2002 začal stavět letadlo Flyer bratří Wrightů. Jako předlohu si vybral třetí typ z roku 1905. První nebyl totiž konstrukčně zcela zdařilý a byl by za letu příliš nebezpečný. Velká část draku je vyrobena z jasanového, zbytek ze smrkového dřeva. Stroj je dlouhý 10 m, vysoký 2,6 m a rozpětí křídel má 11 m. Jeho cestovní rychlost je 60 km/h. Proti originálu byste na něm našli několik rozdílů. Ten nejzásadnější je v ovládání.
Zatímco bratři Wrightové měnili náklon letounu skrucováním konců křídel, u repliky jsou kvůli bezpečnosti na horním i spodním křídle přidaná křidélka. Stroj je osazen repasovaným motorem Rotax 503 o výkonu 37 kW, který je tomu původnímu vzhledově i konstrukčně podobný. Profil křídel potažených prolakovaným plátnem je na rozdíl od originálu méně klenutý a vyztužovací a ovládací struny nahradila spolehlivější lanka.
PARDUBICKÝ BLÉRIOT
Po dokončení flyera se Václav Vondrášek vrátil k rozpracovanému letounu Blériot XI Jana Kašpara. I když se jedná o francouzský stroj, má pro nás zásadní význam. Právě tímto letounem byl uskutečněn historicky první motorový let nad naším územím. Pracovní postup byl prakticky stejný jako u obou předchozích letadel - dřevěná kostra, drátové výztuhy, plátěný potah. Rozdíl byl ovšem v mnohem lepší dostupnosti podkladů pro stavbu. Vondráškova replika bude připravena už do letecké se- červnu by se měla představit na atické pouti v Pardubicích, odkud před 93 lety vzlétl i Jan Kašpar.
KAM SE STROJE ROZLÉTLY
Stavba jednoho letadla trvá Václavu Vondráškovi zhruba rok (čistého času asi dva tisíce hodin). Materiál stojí kolem 300 000 Kč. Drahý koníček, řeknete si. A kde asi tolik letounů skladuje? Pravda je taková, že je vždy po krátkém čase prodá a z utržených peněz staví další letadlo. Některé Vondráškovy letouny byste našli na letišti v Mladé Boleslavi, jiné v Hradci Králové či v Milovicích. Některé se dokonce účastní netradičních vystoupení Létajícího cirkusu Martina Kindernaye v Hradci.
V KATEGORII ULTRALIGHT
Aby bylo z hlediska platných předpisů možné s replikami historických letounů létat, musejí splňovat základní podmínky pro sportovní létající zařízení - zátěžové zkoušky, předepsaný počet a typ přístrojů, předepsanou váhu i vybavení. Vzhled je v tomto případě zcela vedlejší. Z dnešního pohledu bychom první historické letouny zařadili do kategorie ultralight. Proto sem logicky zapadají i jejich repliky. Létat s nimi potom může kterýkoliv pilot ultralehkých letadel. Na všech svých strojích se občas prolétne i samotný autor. A jaký historický skvost postaví příště? Nechme se překvapit. Plánů má na mnoho životů dopředu.
NAPODOBENINY
Václav Vondrášek tvrdí, že nevyrábí repliky historických letadel, ale pouze jejich napodobeniny. I když se snaží, aby měl stroj stejný vzhled jako originál, o stoprocentní repliku se nikdy nejedná. Kvůli předepsané váze kategorie ultralight se repliky navíc vyrábějí většinou o několik procent zmenšené. Jedním z největších problémů při stavbě je sehnat vzhledově i zvukově originálu podobný motor, který navíc není příliš těžký.
METODĚJ VLACH
Na rozdíl od prvního českého pilota Jana Kašpara není Vlachovo jméno dnes tolik známé. První stroj si tento dobrodruh zkonstruoval už v roce 1909. Byl to malý dvojplošník, který ovšem nedokázal vzlétnout. O dva roky později postavil druhé letadlo. Tentokrát to byl jednoplošník osazený vypůjčeným motorem L&K (u mladoboleslavské automobilky Vlach pracoval jako přední montér i jako automobilový závodník). Vlachovo letadlo bylo zcela originální konstrukce, složené z výlučně českých součástí. Bohužel se nedochovalo. Svůj let z mladoboleslavského letiště popsal jako až neuvěřitelně bezproblémový, se vzletem i přistáním prakticky bez zásahu pilota. To Václava Vondráška vede k přesvědčení, že Vlach se svým strojem ve skutečnosti nikdy neletěl.
