Mosty a tunely

Postavit most v Japonsku znamená něco zcela odlišného než postavit most kdekoliv jinde na světě. Přes japonské ostrovy se přelévají ničivé tajfuny a otřásá jimi zemětřesení tak často, že je tamější obyvatelé považují za běžnou součást života. O to troufalejší jsou stavby, které japonské ostrovy propojují.
Stojíme uprostřed pole, které protíná dráha jednoho z nejrychlejších vlaků na světě, šinkanzenu. Kolejiště je vyvedeno do žlabu na deset metrů vysokých pilotech, aby nebyla narušena soudržnost krajiny, a táhne se od obzoru k obzoru. Náhle zahřmí. Šinkanzen nad námi proletí a ztratí se v dáli tak rychle, jako by tu nikdy nebyl. "Co kdyby přišlo silné zemětřesení a dráha se zbortila?" ptáme se našich japonských přátel. "Velká katastrofa," směje se jeden z nich. "Ale to se v Japonsku stává."

SETNOUT DRAKOVI HLAVU

S jiným přístupem žít v Japonsku ani nemůžete. Pokrok si vyžádal propojení všech pěti hlavních japonských ostrovů. To bylo od začátku riskantní z mnoha důvodů, nad kterými převažují ty filozofické. Japonci žijí

v neuvěřitelném souladu s přírodou, z čehož vychází i jejich tradiční náboženství šintoismus. Podle tvaru se Japonsko podobá bájnému drakovi, jehož tělo tvoří ostrov Honšú, Kjúšú je ocas a Hokkaidó hlava. Když se roku 1954 japonská vláda rozhodla propojit Hokkaidó s Honšú podmořským tunelem (poté, co v tamní oblasti potopil tajfun pět lodí s patnácti stovkami lidí), vysloužila si nevoli obyvatel - znamenalo to totiž přetnout drakovu krční tepnu.
Přesto stavba nejdelšího tunelu na světě po deseti letech započala a přes mnoho důlních třiapadesátikilometrovým tunelem Seikan projíždíte vlakem (můžete stát i v jeho prvním vagoně a sledovat dráhu, protože kabina řidiče je po straně), uprostřed tunelu vás překvapí zastávka, kde se do vlaku nahrnou mraky lidí. Moment, napadne vás, vždyť jsme uprostřed moře! Podmořská zastávka je totiž muzeum, kde máte možnost se projít starými stavebními chodbami a šachtami. Až tam si uvědomíte, co postavit tunel pod mořem vlastně znamenalo.

VYSOKO NAD VODNÍMI VÍRY

I když je dnes Hokkaidó s Honšú propojené, stále zůstává spíše oddělenou oblastí. Takového přejezdu na Kjúšú, které je Honšú nejblíž, si v porovnání s tím ani nevšimnete. Podobně vlastní tvář jako Hokkaidó si zachovává i jižní ostrov Šikoku, který s Honšú propojují tři mosty. Nejdelším z nich je devětapůlkilometrový Seto Ohaši (ohaši znamená japonsky most, "o" mu dodává úctu; stejné slovo znamená také jídelní hůlky, rozdíl je jen ve výslovnosti), který je nejdelší mostní stavbou na světě. Stejně jako tunelem Seikan nejezdí ani přes tento most šin- tak máte z oken expresu dost času sledovat mořské vlny hluboko pod sebou. A nejen ty. Pod mostem, který skáče z jednoho malého ostrůvku na druhý, se v moři neustále točí víry s průměrem několika desítek metrů.

TAK DALEKO, TAK BLÍZKO

Ostrůvky Okinawa k Japonsku sice patří, ale jsou od něj vzdálené tři dny plavby. Dostanete se tam pouze lodí nebo letadlem, ale jak známe Japonce, říkáme pouze - zatím. Přírodní živly a krajinu nehodlají ovládnout, na to si jich příliš váží, ale snaží se jich využít co nejlépe. Některé věci pro nás mohou být i nepochopitelné, například kompletní umělý ostrov z navezené zeminy nebo podmořské luxusní obchodní centrum kousek od něj v Tokijské zátoce. Okouzlující je ale japonská schopnost propojit i ty nejodlehlejší oblasti. Kde to nejde nad vodou, jde to pod vodou, a když nemůžou horu objet, vyhloubí do ní tunel - s šintoistickou úctou k přírodním živlům.