Netipuji, věřím ve výhru

Sdílej
 
Nejdůležitějším mužem českého hokeje současnosti je Slavomír Lener. V roli trenéra národního mužstva na letošním mistrovství světa, které se po dlouhých dvanácti letech koná u nás, to vůbec nebude mít lehké. Celý národ ho bedlivě sleduje a očekává od něj jediné - ZLATO.

Nejdůležitějším mužem českého hokeje současnosti je Slavomír Lener. V roli trenéra národního mužstva na letošním mistrovství světa, které se po dlouhých dvanácti letech koná u nás, to vůbec nebude mít lehké. Celý národ ho bedlivě sleduje a očekává od něj jediné - ZLATO.
Kouče české hokejové reprezentace jsme vyzpovídali v době, kdy tým pro MS nebyl zdaleka ještě postavený. Sešli jsme se na jednom z pražských stadionů, kde po celou dobu našeho rozhovoru po očku sledoval trénink potenciálních členů mistrovského týmu.

Letos je horkých kandidátů na zlato opravdu hodně. Myslíte si, že to je dobrý stav?
Určitě ano. Diváci v takovém případě vidí kvalitní hokej a opravdový boj o medaile. Čím širší špička, tím zajímavější bitva. K favoritům teď patří sedm týmů a tlačí se mezi ně další (Švý

Foto
caři, Dánové). Pro nás je turnaj samozřejmě těžší, ale diváci to vycítí a dovedou případný úspěch ocenit. Když jste mezi třemi favority a nezískáte medaili, je to jasný neúspěch. Takto je už samotné semifinále úspěchem. Doma samozřejmě všichni chtějí zlato a naši diváci si na zlato v poslední době zvykli. Je to jen správné, protože nás to žene vpřed. Když chcete pouze bronz, na zlato si nikdy nesáhnete.

Jste spokojený s losem na MS?
Nejsem. Máme moc lehkou skupinu. Když týmy, které v ní jsou, porazíme, nebude se o tom ani mluvit, a když s nimi náhodou zaváháme, bude velký problém. Lepší je od začátku hrát se silnými týmy. Na druhou stranu víme, že ve čtvrtfinále nemůžeme narazit na lehčího soupeře. Buď to bude Rusko, Slovensko, Švédsko, Finsko, nebo USA. Samozřejmě může překvapit i papírově slabší tým, jako např. Bělorusko na poslední olympiádě.

Trénujete na každý národní tým speciální taktiku?
Mou snahou je určovat soupeři náš styl hry. Bylo by to ideální, ale ne pokaždé se to povede. Soupeř nám naopak vnucuje styl svůj. Švédsko, Finsko, Rusko či Kanada jsou v tom zejména v přesilovkách perfektní. Proto je příprava nezbytně nutná. Obecně se např. ví, že Švédové obvykle napadají jedním hráčem a Kanada dvěma. Tomu je třeba přizpůsobit založení útoku. Od toho se odvíjejí tréninky, porady, kde to klukům ukazujeme na videu, i samotná hra - vhazování, přesilovky, oslabení. Existují desítky vzorců, jak se hráči stavějí při vhazování, kdo koho blokuje či kam si následně přejede.

Dá se v dnešním hokeji vůbec vymyslet nová originální taktika?
Jistěže ano. Když si dnes pustíte záznam např. z MS ve Vídni 96, uvidíte ten propastný rozdíl. Osm let není zas tak dlouhá doba, ale hokej se změnil téměř k nepoznání. A věřím tomu, že za pár let bude zase mnohem dál.

Půjde tou tvrdší cestou, jako se hraje v NHL? Čeští hokejisté hrají dost džentlmensky. Prospěla by jim podle vás větší tvrdost?
Je to jedna z našich rezerv. Neustále se prolíná evropský techničtější hokej se zámořským dravým. Je to proces oboustranného učení. Kanaďané se hodně zlepšují v taktickém hokeji právě díky velkému množství evropských hráčů v NHL, kteří to tam zanášejí. Tím na scénu přicházejí hráči přirozeně tvrdí, kteří dostávají i taktické myšlení. Naši kluci jsou naopak díky působení v NHL daleko odolnější v soubojích. Když k naší tvořivosti a taktičnosti přidáme důraz a odolnost, půjde naše mužstvo ohromně nahoru.

Vybrat ty nejlepší z nejlepších a postavit reprezentační tým pro MS určitě není žádná legrace. Jak dlouho to trvá a co to obnáší?
Pracujeme na tom průběžně celý rok. Ideální stav obsazení reprezentace by byl zhruba polovina evropských hráčů a polovina hráčů z NHL. Tak to ale nebývá. V Evropě je důležitou nominační soutěží Euro Hockey Tour, v níž mají šanci projevit se hráči z naší extraligy i Češi hrající v jiných evropských klubech. Druhou skupinou jsou hráči ze zámořské NHL. Ty kontaktuji už v létě před sezonou a dva měsíce před MS za nimi jedu do Ameriky. Po skončení naší play-off už máme prakticky postavenou reprezentaci z evropských hráčů. Část z nich dodatečně vystřídají hráči z NHL. Ty vybíráme z klubů, které se nedostanou do play-off. Je jich 14 a po prvním kole play-off jich vypadne dalších osm, takže je z čeho vybírat. Před samotným MS hrajeme ještě tři přípravné zápasy (dva s Ruskem a jeden s Kanadou), což mužstvo na poslední chvíli prověří. Závěrečná nominace vznikne až po nich 22. dubna večer, dva dny před MS.

Co je rozhodující pro výběr hráče? Záleží jenom na vašem rozhodnutí?
Výběr záleží na mně, ale má svá pravidla. Hodně dám na osobní kontakt a scházím se s hráči, trenéry, manažery klubů i skauty. Hlavním faktorem pro výběr hráče je ale tzv. icetime, který ukazuje, jak často je ten který hráč nasazovaný při zápasech, zda je pro mužstvo důležitý více, či méně. Když třeba útočník v zápase odehraje 25 minut, s určitostí vím, že je dobrý. Pouhý počet branek a přihrávek všechno neprozradí. Na vybrané hráče se samozřejmě zaměřuji dlouhodobě. Sleduji jejich zápasy a chodím na tréninky.

Na loňském MS jste do národního týmu nasadil hodně nováčků (14 z 25). Nebylo to příliš riskantní?
Něco takového čeká dříve nebo později každý tým. My jsme měli od poloviny 90. let do roku 2002 výjimečně úspěšné období a leccos fungovalo takovou samozřejmou setrvačností. Mezi tu zlatou generaci se dlouhou dobu téměř žádní nováčci nedostávali. Zákonitě. Když máte skvělý tým schopný nasazení v dalším roce, nebudete ho měnit. Jenže to bohužel nejde do nekonečna. Takové mužstvo jednou zkolabuje a začínáte od nuly. Aby se to nestalo, museli jsme ho omladit. Rozhodně jsem nechtěl, aby generace velkých hvězd odešla najednou. Jsou v týmu nepostradatelní, protože předávají zkušenosti mladším, ale udělají i pořádek v kabinách. Vloni bylo procento nováčků tak vysoké i proto, že se nemohly zúčastnit některé hvězdy, se kterými jsme počítali. Jsem přesvědčený o tom, že kdybychom měli o dva tři zkušené hráče navíc, dopadli bychom lépe. Letos to snad s postavením reprezentace vyjde. Těžší bude obstát před domácím publikem.

Jak hodnotíte českého fanouška? Proč právě hokej v nás budí tak silný pocit národního sebeuvědomění?
Bylo to tak vždycky. Hokej je naší tradicí a každý ho máme trochu v krvi. Máme tradičně dobré hráče, manažery, trenéry i fanoušky. A to vše patří k
Foto
našim zkušenostem. Myslím si, že taková síla kvalitních fanoušků je jedním z důvodů, proč se pohybujeme na špičce světového hokeje, přestože jsme ve srovnání s jinými hokejovými velmocemi maličká země. Poznal jsem fanoušky v mnoha zemích a ve srovnání s nimi je ten český velmi znalý věci. U nás je samozřejmostí vědět, co je ofsajd nebo jak se má hrát přesilovka. Kritika českých diváků má vysokou odbornou úroveň. Umějí ocenit akci i dobrý zápas, byť s nedobrým výsledkem. A to všechno se na hráčích projeví.

A nevadí vám, že do hokeje u nás mluví opravdu každý?
I to u nás bylo odjakživa. Vždycky se říkalo, že Československo je národ trenérů. Mě to těší. Ať si každý staví sestavy, ať do toho mluví, ať píše dopisy. Patří to ke zdravému fandovství. Vadí mi "fanoušci", kteří se chodí na zápas opít a porvat. Ale těch je u nás naštěstí menšina. Je to také problém kulturnosti prostředí stadionů.

Zvýší nová Sazka Arena úroveň kulturnosti českého hokeje? Jak se vám hala líbí?
Sazka Arena je famózní stavba a určitě patří k současné špičce. Vývoj ale běží ohromným tempem a nebude trvat dlouho, kdy bude překonána. Zažil jsem to už mnohokrát. Otevírali jsme např. novou halu na Floridě, v té době nejlepší, jakou jsem viděl. O rok později jsem přijel do Los Angeles a tam stála ještě hezčí.
Sazka Arena kulturnost českého sportu určitě pozvedne. Sportovní zápas se stává stále více kulturním zážitkem. Na jednu stranu je dobré, že to má patřičnou úroveň, na druhou stranu hrozí, že stejně jako v NHL budou zápasy příliš komorní. Musí se najít ten správný kompromis. Dobře řešené je to např. v Pardubicích, kde jsou ti křičící diváci odděleni od sedících a všichni jsou spokojení.

Jaký je váš tip na medailové posty na MS 2004?
Nikdy netipuji. Ale samozřejmě chci pro nás zlato.

Trenér od narození
Životní rolí Slavomíra Lenera (*1955) je být hokejovým trenérem. Odmalička se s nadšením vrhal snad do všech sportů, které se mu připletly do cesty, a to mu zůstalo dodnes. Nad všemi ale jednoznačně vyhrál hokej. Lener jako vrcholový hráč na ledě nikdy nestál, zato jako trenér se začal prosazovat už na vojně. Trénoval čínskou reprezentaci, českou juniorskou reprezentaci či pražskou Spartu. Jako druhý evropský trenér v historii se prosadil v NHL, kde nejprve působil v Calgary Flames, později ve Florida Panthers. Od roku 1996 byl společně s Ivanem Hlinkou hlavním trenérem českého národního týmu. Jako takový se podílel na zlaté medaili na MS 96 v Rakousku, bronzové na MS 97 ve Finsku, rovněž bronzové na MS 98 ve Švýcarsku a zlaté na ZOH 98 v Naganu. Poté se na dva roky vrátil do NHL a po MS v roce 2002 byl dosazen do funkce hlavního trenéra českého národního týmu. Na loňském MS ve Finsku dovedl tým ke čtvrtému místu. Až jednou skončí s reprezentací, chtěl by se vrátit k práci v některém z domácích ligových klubů.