Mrtvolou ve filmu

Slunce už dávno zapadlo za obzor, ale v motelu Halali si toho sotvakdo všiml. Sešla se tu parta inteligentů nad nekonečnou debatou o smyslu života. A to je dobře. Je dobré je mít tak blízko našeho lesa a tak daleko od civilizace. Nejvyšší čas vstát z hrobu a podívat se jim na zoubek. Zahrát si oživlou mrtvolu v prvním českém zombie hororu jsme si nemohli nechat ujít. Společně s kolegou Darkem Šmídem jsme tuto nabídku s nadšením přijali jako jedinečnou možnost zblízka sledovat, jak vzniká film, který v naší kinematografii nemá obdoby.
A nebyli jsme zdaleka jediní, koho vedlejší role mysliveckého umrlce zlákala. Novinářů a lidí z oboru se tu v různých větších či menších rolích sešly desítky. A právě oni slovně zkřížili myslivce se zombií, čímž vzniklo nové české slovo - zombivec.

Jídelna plná umrlců

Je půl třetí ráno a v motelové jídelně sedí kolem stolů patnáct živých mrtvol v zelených kamizolách. Hlavy rozbité, obličeje zesinalé, nehty na rukou polámané a špinavé od hlíny. Ani uniformy nevypadají jako ze škatulky - jsou pokryté špínou a zaschlou krví. Někteří zombivci klimbají, jiní pod slabým světlem jediné lampy čtou časopis, další tiše hrají karty.

Bizarní podívaná pro někoho, kdo by přišel zvenčí. Kdyby se onen návštěvník odvážil i do prvního patra, nalezl by v pokojích další spící umrlce i jejich budoucí oběti. Když jsem tak mezi oživlými mrtvolami a filmaři seděl několikátou noc, měl jsem v jinak opuštěném motelu pocit, že jsem postavou v opravdovém hororu. Že z nedalekého lesa přijdou reálné zombie a teprve tehdy to začne naostro.

Hlavně nezničit masku!

Téměř celý film se natáčel v noci, a to včetně interiérových scén, u nichž by to vzhledem k umělému osvětlení mohlo být jedno. Důvod byl jednoduchý - filmaři využívali k natáčení prakticky veškeré prostory motelu, v němž přes den probíhal běžný provoz, a museli se tomuto režimu přizpůsobit. Kdo jednou zažil natáčení filmu coby komparsista, určitě se do podobně bláznivé akce nepustí znovu. Taková práce se totiž skládá převážně z čekání. A když čekáte od osmi večer do půl čtvrté ráno na první klapku, ve které se na pár vteřin dostanete před kameru, není to žádný med. Od samého večera jsme na obličeji měli make-upovou masku. Ještě hůře na tom byli tzv. superzombivci, postavy myslivců zabírané z detailu, kteří museli trpět pod maskou z latexu. Jeden natáčecí den jsem si to vyzkoušel a bylo to hotové peklo. Na všechnu tuto "parádu" musel člověk navíc po celou dobu čekání dávat pozor, aby paní maskérce nepřidělával zbytečnou práci. Není proto divu, že umrlci ve filmu vypadají tak přesvědčivě. Malátné pohyby a prázdný výraz v obličeji žádný z mrtvých myslivců hrát nemusel.

Modřiny a rány

Pojďme se ale podívat, jak taková zombie pod rukama maskérů vzniká. Nejprve se na obličej nanese silná vrstva mastného make-upu světlého odstínu, čímž tvář dostane bledou barvu. Pod očima se namalují velmi tmavé stíny v odstínu od fialové až po téměř černou a tužkou se zvýrazní i linka na očích. Tím se docílí efektu krví podlitých očí. Fialové či oranžové stíny se nanášejí i na jiná místa v obličeji, kde mají představovat krevní podlitiny. Na ně pak přijde umělá krev. Jedná se o určitý druh vosku tmavočervené barvy, který je zpočátku hustě mazlavý jako vazelína, později ztvrdne a může se lámat, ale na obličeji docela drží. Umělá krev se nanáší štětečkem a může se použít i pro vytvoření popraskaných rtů.

Trocha latexu

Pro hlubší rány nebo visící cáry kůže se používá latexový podklad. Make-upový základ je stejný jako u běžné masky. Kolem ran, které bývají větší, se pak nanese vrstva latexu, což je v podstatě druh dvousložkového lepidla. Rozmíchá se do řídké kaše a nanáší houbičkou. Mokrý latex se pak zasype pilinami, které se s ním smísí a po zaschnutí latexu vytvoří hrbolatý povrch, barevně podobný pleti. Ztuhlý latex má vlastnosti gumy. V místě, kde má být otevřená rána, se jemně odtrhne od kůže a rozstřihne. Do vzniklého otvoru se pak nanese vrstva umělé krve. Přechod latexu a kůže se pak ještě zamaskuje make-upem a dílo je hotové.

Také ruce musíme ošetřit

Ruce umrlce se vytvářejí podobným způsobem, ale bez podkladového make-upu. Na čisté ruce se houbičkou nanese vrstva latexu a silně se posype pilinami. Latex zasychá zhruba patnáct minut. Po zaschnutí vzniknou přiléhavé gumové rukavice, které ovšem nejdou sundat a ruce se v nich potí. Maskérka poté na určitých místech latex odtrhne od kůže, rozstřihne a do děr nanese umělou krev. Tímto způsobem mohou vzniknout polámané nehty i visící cáry kůže.

A něco do pusy

Na čerstvě odkopané zombii musí být znát, odkud právě vylezla. Nezbytnou součástí "zdobení" bylo proto bláto. Natírali jsme si jím oblečení, ruce, obličeje, ale někteří i krky a hrudník. Nic příjemného, ale když jste jednou umrlec, trocha bahna vám neublíží. Kdo kdy viděl zombii s čistým chrupem? Já ne a bohužel ani ve filmu Choking Hazard. Na zuby nám nejprve nanesli hnědou barvu a na završení všeho jsme si vykloktali hypermanganem. Výsledek sice nevypadal špatně, ale dobrý pocit mi z toho ještě dlouho poté kazila hořká chuť na jazyku.

Tvůrci filmu
Duší filmu Choking Hazard jsou scenárista Štěpán Kopřiva a režisér Marek Dobeš, kteří kromě jiného natočili i dnes již kultovní krátkometrážní hororovou komedii. Byl jsem mladistvým intelektuálem. Celovečerní Choking Hazard je postavený na podobných základech - na humoru pro někoho těžko stravitelném, v němž se divák neustále pohybuje na hraně mezi smíchem a mrazením v zádech. Hlavní roli slepého doktora Reiniše, který je nejprve jakýmsi duchovním vůdcem a později se stane zombií, hraje Jaroslav Dušek. Choking Hazard se natáčel na podzim loňského roku a do kin přichází 15. dubna 2004. Oficiální internetové stránky najdete na adrese www.chokinghazard.cz