Nemoc šílených krav, kuru, Creutzfeldt-Jakobova nemoc a další smrtelné choroby, o nichž si můžete přečíst na str. 14, představují mezi infekčními nemocemi podivuhodnou výjimku: nemají je na svědomí viry, bakterie ani houby, původci všeho zlého jsou priony - molekuly patřící mezi bílkoviny. Kdybyste něco takového řekli lékařům před třiceti lety, vysmáli by se vám.
Nemoc šílených krav, kuru, Creutzfeldt-Jakobova nemoc a další smrtelné choroby, o nichž si můžete přečíst na str. 14, představují mezi infekčními nemocemi podivuhodnou výjimku: nemají je na svědomí viry, bakterie ani houby, původci všeho zlého jsou priony - molekuly patřící mezi bílkoviny. Kdybyste něco takového řekli lékařům před třiceti lety, vysmáli by se vám.
Mezi kanibaly
Když se americký lékař Carleton Gajdusek začal v 50. letech zajímat o kuru, smrtelnou nemoc novoguinejských kanibalů, nikdo neměl ponětí o jejích příčinách. Lékaři spekulovali o otravě či naopak o nedostatku nějaké důležité složky potravy. Roku 1965 se však Gajduskovi podařilo přenést kuru z tkání nemocných lidí na šimpanze, čímž prokázal, že jde o infekční
Priony usvědčeny
Ale roky plynuly a "pomalé viry" si s lékaři stále hrály na schovávanou. Od roku 1972 po nich pátral i S. B. Prusiner, zabývající se jinou chorobou, kterou teoreticky měly vyvolávat - Creutzfeldt-Jakobovou nemocí. Po deseti letech trpělivé práce konečně držel v ruce to, co nade vši pochybnost nemoc způsobovalo. Žádný "pomalý vir" ale ve vzorku nebyl. Pouze bílkovina! Prion, jak ji Prusiner pojmenoval. Zrodilo se obrovské překvapení. Tak obrovské, že mu vědecká obec zprvu neuvěřila. Infekční bílkovina - takový nesmysl! Brzy se však ukázalo, že se Prusiner nemýlil. Objev dosud neznámých infekčních částic, jenž osvětlil záhadné příčiny řady nemocí lidí i zvířat, byl samozřejmě pádným důvodem pro udělení Nobelovy ceny. Prusiner ji získal roku 1997.
