V současnosti se většinou stavějí sáňkařské dráhy společné pro boby i saně, a proto se i technické parametry musí vždy přizpůsobit těmto oběma sportům. "Nejsou tam už zatáčky vysoké čtyři pět metrů, v nichž jsem se musel dostat nahoru a hned to servat zase dolů, abych neztrácel rychlost," vysvětlil nám náš nejlepší sáňkař Petr Urban. "Naštěstí ale třeba v německém Königssee zůstala klasická dráha a na ní je čtyřeso, čili čtyři zatáčky za sebou, a to je nádhera. Zajímavé je, že na obtížnějších drahách se mi závodilo nejlépe. Byl jsem totiž odchovaný Smržovkou, kde je hodně náročná dráha."
Pro dráhy sloužící bobovému i sáňkařskému sportu má Petr Urban zvláštní název - klouzačky. Vyznačují se dlouhými a nízkými zatáčkami, které na sebe přímo nenavazují, ale jsou mezi nimi rovinky, aby bylo dost prostoru i pro boby, protože ty mají jiné rozměry než saně. Pro dosažení co nejlepšího výsledku je rozhodující kvalita materiálu, z něhož jsou saně vyrobeny, a potom také rychlý start. Jednoduše řečeno, na takové dráze záleží hlavně na tom, kdo má rychlejší (tedy kvalitnější) saně, a ne tolik na tom, jak je to technicky zdatný jezdec.
Parametry dráhy
Dráha by měla být postavena na severní straně, od startu k cíli by měla pro ženy, dvousedadlové saně a dorost měřit nejméně 800 m, nejvíce 1050 m a pro muže alespoň 1000 m, nejvíce však 1250 m.
Na dráze by měla být alespoň jedna levá a jedna pravá zatáčka, jedna vlásenka (mírná zatáčka), jedno eso, labyrint a rovinka. Délka dojezdu musí být taková, aby saně na konci dojezdu bez brzdění nepřekročily rychlost 40 km/h.
Umělé a přírodní dráhy
Umělé dráhy - jsou vybaveny zvláštními zařízeními stavebního druhu pro sáňkařský sport Uměle chlazené dráhy - mají navíc přídavné zařízení pro vyledování povrchu (chladicí zařízení) Přírodní dráhy - jsou přizpůsobeny terénu a nejsou vybaveny umělými stavebními prvky
Jak se dělá led
Dráhy bez umělého chlazení mohou sáňkaři využívat v závislosti na počasí, tedy za mrazu v zimě. Třeba ve Smržovce led každý rok vyrábějí tak, že na betonový podklad stříkají gumovými hadicemi vodu z přilehlého rybníčku. Pokrytí například 700 metrů dráhy (od žákovského startu č. 4 do cíle) trvá 200 hodin. Záleží samozřejmě na počtu pracovníků a na počasí. Led je potom ještě třeba pomocí speciálních hoblíků upravit tak, aby povrch byl zcela hladký. Pokud sněží, organizátoři závodů musejí pravidelně sníh z celé dráhy odstraňovat - vymetat.
Saně
Závodní saně se dnes stavějí ze základních sériově vyráběných částí (z jakýchsi polotovarů) na míru každému závodníkovi. Nejprve je třeba vybrat konstrukčně nejvhodnější typ (vhodná délka, výška apod.) a ten potom dodělat podle požadavků zákazníka. Takto upravené závodní saně stojí více než šedesát tisíc korun.
Ocelové skluznice
Ocelové skluznice neboli kování se vyrábějí sériově, a proto je třeba je ještě dále upravit. Nabrousit, ztupit, záleží na konkrétním sáňkaři. Kdo není příliš zdatný jezdec, potřebuje kování ostřejší, kdo si věří, kování si zaobluje. Závodníci mají často k dispozici několik druhů kování, každé z nich je vhodné pro určité podmínky. Jedno se hodí pro slunečné počasí, jiné zase, když je obleva, a další, když padá sníh. Dráha se sice pravidelně po každém pátém jezdci vymetá, ale pokud trvale sněží, stačí centimetr nového sněhu a podmínky pro jízdu se tím už mění a kování je třeba vyměnit.
Kontrola skluznic
Na startu se kontroluje teplota skluznic. Slouží k tomu speciální digitální kontaktní teploměr a tzv. kontrolní skluznice umístěná na startu a chráněná před sluncem. Patnáct minut před zahájením závodů se měří teplota na této skluznici poprvé a poté se měření opakuje každých patnáct minut. Rozdíly teploty skluznic měřené v prostoru startu 0,5 m nad povrchem země a teploty naměřené na kontrolní skluznici nesmějí překročit +5 oC. Po provedeném měření nemohou už saně opustit startovní prostor. Cílem tohoto měření je zamezit startujícím, aby si případně skluznice předem zahřívali (protože čím teplejší skluznice, tím rychleji saně jednou).
Startovací blok
Vodorovná vyledovaná plocha v prostorách startu musí závodníkovi umožnit zaujmout základní posed. Madla se nacházejí po stranách startovacího bloku a závodníci je mohou používat pro zvýšení počáteční rychlosti.
Rukavice
Na rukavicích jsou tzv. hroty, pomocí kterých se závodník odráží na startu, aby start byl co nejrychlejší.
Obuv
Podrážka může být silná nejvíce 20 mm, výška obuté a zapnuté boty (měřená v pravém úhlu k podložce) nesmí překročit 20 cm.
Závodní disciplíny a kategorie
Závodí se ve dvou disciplínách - v jednosedadlových saních a v dvousedadlových saních. Jezdci jsou rozděleni do kategorií podle věku (mladší žáci 7 - 11 let, starší žáci 12 - 14 let, dorostenci 15 - 20 let, dospělí - od 21 let).
SANĚ, DRÁHY, ZÁVODY
Nejstarší saně byly nalezeny v Heinole ve Finsku a pocházejí z období kolem roku 6500 př. n.l. V roce 1881 se ve švýcarském Klostersu konaly první mezinárodní závody. První mistrovství světa se uskutečnilo v norském Oslu roku 1953 a o čtyři roky později vznikla Mezinárodní sáňkařská federace. Od roku 1964 jsou sáňkařské soutěže součástí programu zimních olympijských her. V lednu 1895 se u nás uskutečnil na horské silnici na Smědavě v Jizerských horách první závod za účasti 33 sáňkařů. První dráha byla postavena roku 1909 na Ještědu a měřila 3 kilometry. Na ní se také konalo první mistrovství Evropy.
RYCHLOSTNÍ REKORD
Nejvyšší rychlosti - 137,4 km/h - dosáhl Asle Strand z Norska na dráze Tandadalens Linbane ve Švédsku v roce 1982 (podle Guinessovy knihy rekordů z roku 1999).
