Hrůza, která čiší ze zvukového záznamu hlasu rozhlasového zpravodaje, vyvolává mrazení v zádech i dnes, po havárii Challengeru a jiných smutných událostech technického 20. století. Hindenburg, vyrobený proslulou firmou Zeppelin, byl chloubou třetí říše a triumfem nacistického Německa. Po přeletu Atlantiku měl 6. 5. 1937 přistát v americkém státě New Jersey na letecké základně v Lakehurstu. Němci chtěli ukázat světu, kdo se ujímá vedení v technickém pokroku.
Nebezpečný vodík a nedostupné helium
Počátek třicátých let byl zlatým věkem ohromných vzducholodí, ale naneštěstí pro Německo měli hlavní světové zásoby helia pod kontrolou Američané. Helium je bezpečnější, nevybuchující alternativa vodíku, která mohla tyto kolosy lehčí než vzduch nadnášet. Kvůli Hitlerovým válečnickým choutkám ovšem Amerika odmítla německé žádosti o prodej helia vyhovět. Místo něj byl tedy Hindenburg, stejně jako ostatní vzducholodě značky Zeppelin, naplněn vodíkem - stala se z něj létající časovaná bomba.
Katastrofa
Přistání Hindenburgu bylo komplikované. Přibližně v 19 hodin a 20 minut se loď dostala do silného větru a sestoupila do výšky sedmdesáti metrů. Kotvicí lana byla připravena, motory běžely perfektně. Cestující mávali z promenád svým přátelům, když tu se náhle vodík vznítil a loď se zřítila v plamenech na zem. Zní to neuvěřitelně, ale toto peklo přežilo 64 z 97 lidí na palubě.
Příčiny
Z fotografií, filmů a očitých svědectví je zřejmé, že se oheň vznítil v zadní části lodi, těsně před koncem ocasu. Co způsobilo vzplanutí vodíku, je tak trochu záhadou i pro dnešní odborníky. Sabotáž byla populární teorií nacistů, ale poslední studie z roku 1999 ukazují, že aluminiová barva, použitá k ochraně vnějšího obalu lodi, byla velice hořlavá. Proto je velmi pravděpodobné, že její vzplanutí měly na svědomí elektrické výboje v atmosféře. Speciální barva zajišťovala odrážení slunečních paprsků a nepromokavost obalu lodi. Tato ochranná vrstva ale nebyla nikdy testována na ostatních zepelínech - byla použita pouze na Hindenburgu.
Vzducholodě na jaderný pohon
Po katastrofě to vypadalo, že éře velkých vzducholodí odzvonilo. V roce 1940 dal Hermann Goering, velitel německého letectva, který se nikdy netajil odporem ke vzducholodím, zničit dva zbývající zepelíny, z nichž jeden byl sesterskou lodí Hindenburgu. Letecký průmysl se během války vyvíjel velmi dynamicky a všechny síly byly směrovány k výrobě co nejdokonalejších letadel.
Někteří nadšení konstruktéři ale vytrvali. Věřili, že věk nukleární energie může znamenat nové zlaté časy pro vzducholodě. Plánovali pohon levnou energií z malých jaderných reaktorů. Vzducholoď byste si mohli zaparkovat, kde by se vám zachtělo, třeba i na výškových budovách ve městech po celém světě. Všechno to vypadalo krásně a jednoduše, ale po určitých negativních zkušenostech s jadernou energií to přestalo být tak růžové.
Patnáctkrát větší než Hindenburg
V sedmdesátých letech vzniklo hlavně ve Velké Británii mnoho nových společností, které si předsevzaly postavit velkou vzducholoď. Byly projektovány lodě patnáctkrát větší než Hindenburg, které měly přepravovat plyn z Asie a severní Afriky. Kvůli ropné krizi však nebyly nikdy postaveny. Vrací se i jedna německá společnost, která po šedesáti letech absence na vzdušném trhu oznamuje své výrobní plány. Firma Zeppelin se chystá na tu nejúžasnější vzducholoď v dějinách. Zda se to podaří, nikdo neví - prototyp z roku 1997 uvezl pouhých 12 pasažérů.
Tisíc vzducholodí
Poslední studie ministerstva obrany USA, NASA a firmy Goodyear ukazují, že v roce 2020 by po celém světě mohlo k různým účelům sloužit asi tisíc vzducholodí. Jedním z prvních projektů, který vypadá, že bude zdárně dokončen, je loď Millennia firmy Lightship. Měla by vézt 35 cestujících, a i když se bude její velikost rovnat pouhé osmině Hindenburgu, půjde o největší osobní létající vzducholoď současnosti. Má se pohybovat rychlostí až 96 km/h a uletět více než 4500 km bez mezipřistání.
Další konstrukce současnosti
Lightship ovšem není jedinou společností s ambiciózními plány. V roce 1996 Airship Design BV Organisation v Holandsku oznámila, že jejich vzducholoď Millennium Navigator uveze sto pasažérů. V jižní Africe pracuje Hamilton Airship Company na podobné vzducholodi pro 65 osob. Pak je tu také projekt podporovaný německou vládou - vzducholoď Cargo Lifter, určená k přepravě až 160 tun těžkých nákladů. Němečtí designéři se už nezaměřují jen na vzhled, ale i na maximální funkčnost. Cargo Lifter bude o něco málo větší než Hindenburg a bude disponovat dvojnásobným nákladovým prostorem než největší vzdušný dopravní prostředek pro komerční využití - letadlo Antonov 124. Menší prototyp této vzducholodě už byl dokončen a testován koncem roku 1999.
Budoucnost létajících obrů
V hlavách inženýrů jsou ovšem stále plány na mnohem větší vzducholodě. Měly by sloužit jako buňky pro mobilní komunikaci nebo jako náhrada satelitů. Před těmito snílky leží nejenom spousta práce, ale také jeden strašidelný stín - takzvaný Hindenburg syndrom. Každý totiž o vzducholodích ví jedno: vybuchují. Nevěříte? Tak se někoho zeptejte.
Vzducholodě na internetu
Krásná stránka věnovaná zepelínu
http://spot.colorado.edu/~dziadeck/zeppelin.html
Domovská stránka Cargo Lifteru
http://www.cargolifter.com/
Domovská stránka zepelínu
http://www.zeppelin-nt.com/
Odkazy na stránky věnované letounům lehčím než vzduch
http://www.amanet.ru /~ozon/links_b.htm
JMÉNO PRO HINDENBURG
Nacisté požadovali, aby loď byla pojmenována po Adolfu Hitlerovi, ale vedení společnosti v čele se statečným Hugem Eckenerem to odmítlo. Tak byla loď vypuštěna beze jména, což znamenalo podle starých námořnických pověr neštěstí pro její posádku. Nakonec byla po oboustranném kompromisu pojmenována po významném německém generálovi a státníkovi jménem Paul Hindenburg von Beckendorf.
VZDUCHOLOĎ NA KOLEJÍCH
Některé plány na využití vzducholodí jsou opravdu neuvěřitelné. Tato speciální "pozemní" vzducholoď je vedena dvěma kolejnicemi a poháněna elektromotory. Protože je zatížení kolejí minimální, mohly by být připevněny i k vysokým budovám. Malá zátěž by také umožnila konstrukčně velice jednoduché, a především levné kolejnice.
