Svědectví z místa činu
Příběh Apolla 11, v němž najdete adrenalin, hrdinství, emoce i humor, připomíná hollywoodský velkofilm. Až na to, že se natáčel bezmála 400 000 km od nejbližších filmových ateliérů a obešel se bez trikových záběrů - skutečnost byla fantastická sama o sobě. Před 35 lety jej na televizních obrazovkách v přímém přenosu sledovaly stovky milionů diváků.
Tak blízko jako novinář a popularizátor kosmonautiky Karel Pacner se však k centru dění - alespoň k jeho pozemské části - dostal málokdo. Let trojice astronautů popisoval pro tehdejší Mladou frontu přímo z floridského mysu Canaveral a z řídicího střediska v texaském Houstonu.
Jak vzpomínáte na start Saturnu 5 s Apollem 11 z Kennedyho 
Na Floridě jsem si připadal jako na prvomájových oslavách v Praze: všude fábory, vlajky, transparenty a bilboardy s nápisy "Vítáme vás v americkém kosmickém přístavu". Dorazili jsme tam s Jirkou Dienstbierem v pondělí večer, v úterý ráno jsme se šli akreditovat. (Jiří Dienstbier, pozdější disident a první porevoluční ministr zahraničí, tehdy působil ve Washingtonu jako zpravodaj Československého rozhlasu, pozn. red.) Pak jsme se přihlásili na šestihodinovou prohlídku, během níž nás přivedli asi na půl kilometru k Saturnu. Blíž jsme nesměli, právě se tankovalo palivo. Zavedli nás i do VAB. (Vehicle Assembly Building - obrovská, 160 m vysoká budova, v níž se stavěly rakety Saturn a později i raketoplány, pozn. red.) Nahoře pod střechou se prý občas dělají mraky z par vydýchaných zaměstnanci. Ve středu se startovalo v 9:32 východoamerického času ráno. Z tiskového střediska nás odváželi autobusem na press site, do"výběhu pro novináře". Tam jsme přijeli asi v sedm hodin. Bylo nádherné ráno, modrá obloha, slunce, čím dál tím větší dusno... Tak jsme tam různě postávali, až konečně nadešel okamžik startu.
Takto jej Karel Pacner popisuje v knize Tajný závod o Měsíc:
"...čtyři - tři - dvě..." Všech pět motorů prvního stupně hoří. Každou sekundu spalují pět tun pohonných hmot. Motory F-1 dávají 90 % svého výkonu. Silou přes 30 meganewtonů bijí o zem. A Saturn 5, aniž to kdo může - samozřejmě s výjimkou automatů - poznat, se odpoutává od rampy. Raketa se topí v rudém jezeru ohně, který se v mžiku rozlil do všech stran. Rozechvívá se v rudém plameni, který se rozvaluje po sluncem prozářeném modrém Atlantiku, jehož břehy leží najednou u našich nohou. Čtyři hydraulické držáky poutající první stupeň se uvolňují, raketa setřásá jinovatku a kusy ledu. "Hurááá! Hurááá!" Nikdo z nás nevydrží přihlížet mlčky.
Jak jste v tak vypjatých chvílích zvládal své novinářské povinnosti? Bylo vůbec možné stihnout článek do uzávěrky novin, které u nás vyšly druhý den ráno? Navzdory časovému posunu, v době, kdy neexistovaly mobily, notebooky ani internet. Telefonní linky byly jistě přetížené.
Snažil jsem se fotografovat, ale byl jsem dost vnitřně rozechvělý, protože tohle člověk nevidí každý den. Pak jsem měl starost, abych rychle napsal zprávu. Jirka tam naštěstí měl kufříkový psací stroj, takže mi ho půjčil, já to napsal a předal to jednomu z poslíčků ve žlutých košilích společnosti Western Union. Stačilo na ně zamávat papírem a oni tryskem přiběhli, vytrhli ho člověku z ruky a utíkali k telegrafu. Neuvěřitelný servis pro novináře. Do uzávěrky se to dalo stihnout snadno, protože v Praze bylo pouze o šest hodin víc a Saturn startoval ráno.
Dokonalý servis pro novináře mě nepřekvapuje. Vždyť šlo o jednu z nejsledovanějších událostí historie. Jak vypadala vaše práce v Houstonu, odkud byl let Apolla řízen?
V tiskovém středisku rozmnožovali okamžitě všechny rozhovory mezi Zemí a vesmírem. Samozřejmě pouze ty, které prošly určitou cenzurou; o problémech jsme se dovídali až po několika měsících. Bezvadné bylo, že v těch nejvypjatějších okamžicích byly rozhovory za dvacet minut k dispozici. Já to dělal tak, že jsem si vzal přepisy dvakrát - pro sebe a pro redakci. Jen jsem některé věci vyškrtl a poslal rozhovory tak, jak byly, v angličtině, aby se co nejdřív dostaly do Prahy. A teprve pak jsem sednul a napsal reportáž.
Co se vám při sledování přistání a prvních Armstrongových kroků po povrchu Měsíce honilo hlavou?
Celý sál křičel nadšením. Všechno jsme sledovali na monitorech a ještě to ve velkém konferenčním sále promítali na plátno. Byly to emocionálně
Jak bylo v létě 1969, rok po sovětské okupaci, snadné psát o americkém Apollu pro československý tisk?
Dalo se psát zcela svobodně, protože v té době se cenzura tisku týkala pouze citlivých domácích témat. Soudruzi to alespoň v naší redakci ještě neměli zcela pod kontrolou. Jiné to bylo v rozhlase, kde Jiří Dienstbier dostal zákaz o Apollu informovat. Takže na mysu Canaveral vlastně byl jako můj šofér. Dodnes mne udivuje, že v nakladatelství Albatros dokázali vydat v době, kdy začínala Husákova normalizace, mou knihu o Apollu, dokonce ve dvou vydáních, v letech 1971 a 1972. A dodnes jim za to děkuji.
Kdyby Apollo 11 skončilo katastrofou, projekt Apollo by se zastavil, nebo byli Američané rozhodnuti pokračovat dál?
Byli rozhodnuti pokračovat dál. Tehdejší prezident Nixon měl připravenu smuteční řeč za Armstronga a Aldrina. Pro případ, že se jim z Měsíce nepodaří odstartovat. Bylo rozhodnuto, že v okamžiku, kdy bude jejich osud zpečetěn, NASA vypne spojení, prezident zavolá oběma rodinám a pak přednese projev. V něm se s nimi loučí, říká, že jsou hrdinové, ale že je třeba pokračovat. Bylo to prostě riziko, se kterým se počítalo.
Jak se projekt Apollo, a zvláště úspěch Apolla 11 projevil ve vědě a technice?
Efekt Apolla se odhaduje na stovky miliard dolarů. Přinesl nové materiály, léky, technologie... Ale i způsob řízení velkých projektů. Nesmíme zapomenout, že ve vrcholu projektu Apollo na něm pracovalo téměř 400 tisíc lidí. Vědecký způsob řízení je mimo jiné něco, co chybělo Rusům. Tam o řadě věcí rozhodovali nadutí straničtí tajemníci, kteří o tom neměli páru. To, co sovětská kosmonautika dokázala, bylo nikoli ve shodě s režimem, ale jemu navzdory.
Ptám se i proto, že se dnes mluví o obnovení letů na Měsíc a o expedici na Mars. Opět se budou objevovat názory, že jde o zbytečně drahý projekt.
Dám vám příklad: Raketová technika vyžaduje vysokou spolehlivost. A spolehlivost může zajistit jen vyspělá elektronika. Nepochybuju o tom, že vymoženosti elektroniky by tak jako tak přišly, ale mnohem později. Třeba tento malý diktafon. Kdyby nebylo požadavků kosmonautiky (a vojáků), tak byste tento rozhovor nenatáčel na takovýhle malý magneťák, ale na přístroj velikostí připomínající kufr, který by vážil pět kilo.
Apollo 11 na měsíci
Let trval od 16. do 24. července 1969 a byl řízen z texaského Houstonu. Na oběžnou dráhu kolem Země a na dráhu k Měsíci Apollo vynesla třístupňová raketa Saturn 5, která odstartovala z Kennedyho kosmodromu na mysu Canaveral. Zatímco Collins zůstal ve velitelském modulu Columbia na oběžné dráze kolem Měsíce, Armstrong s Aldrinem přistáli s lunárním modulem Eagle v Moři klidu (lat. Mare Tranquilitatis, angl. Tranquility). Jako první sestoupil z Eaglu na měsíční povrch Neil Armstrong, Aldrin ho po několika minutách následoval. Mimo Eagle strávili 2 hodiny 31 minut, během nichž pořídili panoramatické i detailní snímky povrchu, provedli několik vědeckých experimentů, vztyčili americkou vlajku a sesbírali 21,7 kg vzorků hornin.
Posádka
Neil Armstrong (* 5. 8. 1930) - velitel, Edwin "Buzz" Aldrin (* 20. 1. 1930) - pilot lunárního modulu Eagle, Michael Collins (* 31. 10. 1930) - pilot velitelského modulu Columbia. Všichni měli za sebou lety v rámci projektu Gemini a bohaté letecké zkušenosti. Armstrong pilotoval mimo jiné experimentální letouny řady X (viz ABC č. 3/2003) a celkem létal ve více než 200 typech strojů (letadel, helikoptér, kluzáků a raket). Aldrin absolvoval i bojové operace, za korejské války sestřelil dva letouny MiG 15.
Karel Pacner
Novinář, spisovatel a scenárista Karel Pacner (1936) se zabývá kosmonautikou, popularizací vědy a dějinami tajných služeb. Je držitelem několika cen za popularizaci vědy. Publikoval i několik článků v ABC (např. loni seriál o špionech a letos v č. 10 článek Lidé míří do vesmíru). O Apollu napsal knihy ...a velký skok pro lidstvo (Albatros 1971, 72) a Tajný závod o Měsíc (Bohemia 1997). O letech na Měsíc píše i v Kolumbech vesmíru (Mladá fronta 1976). Jejich druhé, do dvou svazků rozšířené a aktualizované vydání vyjde letos před Vánocemi.
Projekt apollo
Nepilotované lety: od února 1966 do dubna 1968. Apollo 1A, 2, 3, 4, 5 a 6 - testovací lety. (Jako Apollo 1 se označuje let AS-204, jenž se však nikdy neuskutečnil. Tříčlenná posádka zahynula v lednu 1967 při požáru kabiny už během pozemních testů.) Lety s posádkou: od října 1968 do května 1969. Apollo 7 a 9 - testy velitelského a servisního modulu na oběžné dráze
Let apolla 11
Collins při přiblížení Apolla k Měsíci: "Měsíc, jak jsem ho znal celý svůj život, ten dvourozměrný malý žlutý kotouč na obloze, někam zmizel. Nahradil ho nejneobyčejnější kulovitý objekt, jaký jsem kdy viděl. Je obrovský, zcela zaplňuje okno. A je trojrozměrný. Vyvaluje proti nám své břicho tak blízko, až se mi zdá, že kdybych natáhl ruku, dotkl bych se ho"
Čas 195:18 - Columbia přistává
Čas 000 h 00 min - Saturn startuje
Třetí stupeň vynesl Apollo na oběžnou dráhu a po 1,5 obletu ho vyslal k Měsíci
Čas 003:05-005:42 - velitelský modul se spojuje s Eaglem, třetí stupeň odhozen
Čas 135:23 - Apollo se vydává zpět k Zemi
Čas 124:22 - Eagle startuje, 128:03 - připojuje se k velitelskému modulu
Čas 109:24 - Neil Armstrong sestupuje na povrch, 109:43 - přidává se k němu "Buzz" Aldrin
Čas 100:12 - Eagle se odděluje, 102:45 - přistává na povrchu Měsíce
Čas 075:49 - Apollo je na oběžné dráze kolem Měsíce
V Pacnerově identifikační kartě udělalo tiskové středisko roztomilé chyby
Cestou od Země musel Collins kosmickou loď otočit o 180° a spojit ji s lunárním modulem
***
21. července 1969 ve 3 hodiny, 56 minut a 21 sekund středoevropského času se lidská noha poprvé dotkla povrchu Měsíce. "Je to malý krok pro člověka... a velký skok pro lidstvo." Armstrongův výrok vstoupil do historie, není proto od věci připomenout si jej v originále: "That's one small step for man... one giant leap for mankind."
***
