Apple je "ten druhý" počítač. A jeho tvůrce Steve Jobs je "ten druhý" muž počítačového světa. Chybělo jen málo, aby se stali "těmi prvními". Ale bez ohledu na to můžeme s klidným srdcem říct: jak podnikatel Steve Jobs, tak počítače firmy Apple změnili svět. A možná ještě neřekli poslední slovo.)
Apple je "ten druhý" počítač. A jeho tvůrce Steve Jobs je "ten druhý" muž počítačového světa. Chybělo jen málo, aby se stali "těmi prvními". Ale bez ohledu na to můžeme s klidným srdcem říct: jak podnikatel Steve Jobs, tak počítače firmy Apple změnili svět. A možná ještě neřekli poslední slovo.)
Píše se rok 1975 a desetitisíce mladých lidí v Americe si v lednu kupují časopis Popular Electronics. Na jeho obálce je stavebnice počítače Altair, který je dnes považován zřejmě za první osobní počítač v historii. Jeho autorem byl dnes už pozapomenutý vojenský inženýr Ed Roberts, který na přelomu 60. a 70. let pracoval na přísně utajené základně v poušti. Z nudy se věnoval výrobě nejrůznějších elektronických hraček, jejichž návody pak prodával časopisům pro technické nadšence. Počátkem 70. let založil firmu, která tyto stavebnice vyráběla a prodávala. Následovaly první
Gates versus Jobs
Proč je to důležité? Protože kromě mnoha jiných si toto číslo koupili také mladíčci Bill Gates a Steve Jobs. Oba byli tehdy neznámými studenty se zájmem o elektroniku. Dnes jsou zřejmě nejslavnějšími muži počítačového odvětví. Gates založil s kamarádem Paulem Allenem softwarovou firmu Microsoft, jejíž operační systém Windows dnes dominuje světu pécéček. A Jobs založil s kamarádem Stevem Wozniakem firmu Apple. Její počítače s nakousnutým jablíčkem ve znaku sice v konkurenčním boji s pécéčky prohrávají, bitvě však ještě zdaleka není konec. A navíc Apple byl vždy tou firmou, která dělala revoluční kroky a přinášela inovace. To podstatné - totiž grafické rozhraní - převzal Microsoft pro operační systém Windows právě od počítačů Apple. A pak už "pouze" porazil všechny ostatní a vydělal na tom peníze.
Naplněný americký sen
Steve Jobs a Bill Gates se v mnohém podobají (tedy nejen v tom, že v roce 1975 četli stejné časopisy), ale zároveň jsou diametrálně odlišní. Zakladatel Microsoftu sice svou firmu vybudoval z ničeho, rozhodně však nebyl chudákem, na kterého se usmálo štěstí. Pocházel z bohaté bankéřské rodiny a díky fondu ustanovenému jeho babičkou byl zajištěn ještě dřív, než se naučil mluvit. Proti tomu je příběh Steva Jobse opravdovou americkou pohádkou. Jobs se narodil v roce 1955, byl sirotek a vychovali ho adoptivní rodiče - automechanik a školní sekretářka. Bydleli v kalifornském městě Mountain View, kde Steve vychodil střední školu.
A v roce 1971 se na letní brigádě ve firmě Hewlett Packard seznámil s o pět let starším Stevem Wozniakem. Wozniak, známý mezi vrstevníky výhradně pod přezdívkou Woz, byl noční můrou rodičů každého dospívajícího chlapce. Pro Jobse totiž představoval to, čemu se říká "špatný vliv". Sice neměl valný respekt k zákonům, podle všech měřítek však byl zároveň geniální. Ve spojení těchto dvou mužů byl zřejmě zárodek budoucího úspěchu: Woz přinášel do společného podniku nápady a myšlenkovou originalitu, zatímco Steve Jobs své osobní charisma a vůli věci nově realizovat. Nebylo to tak, že se Jobs a Wozniak jednoho dne rozhodli, že založí firmu. Jejich první společné projekty byly pro oba spíše zábavou. A také balancováním na hraně zákonů. Například vyráběli (a také prodávali) takzvané modré skříňky. Ty uměly imitovat zvukové signály z telefonních ústředen a svým majitelům umožňovaly telefonovat zadarmo.
Dva kamarádi, jedno jablko
To byla vůbec v sedmdesátých letech oblíbená zábava celé generace mladých Američanů, z které později vyrostli počítačoví nadšenci. Z některých podnikatelé, z jiných pouze uživatelé. Ale vzpomínka na radost z dálkových hovorů, za které nemuseli platit (a které stejně dělali jen pro legraci), spojuje všechny. Wozniak například později ve své knížce o sobě napsal: "Jednou mě napadlo, že zavolám papeže. Vytočil jsem italské informace a zeptal se na číslo do Vatikánu. Zavolal jsem tam a řekl: Tady Henry Kissinger, chtěl bych mluvit s papežem o summitu. Oni odpověděli: Počkejte moment, musíme Svatého otce vzbudit.
V Itálii bylo totiž asi půl páté ráno. A tak jsem čekal na drátě, až telefon vzal nějaký biskup, který měl hovor papežovi tlumočit, a ten mi řekl: Vy nejste Henry Kissinger! Pak jsem teprve zavěsil. Považoval jsem to za neuvěřitelnou legraci." Společný podnik založili Steve Jobs a Steve Wozniak až v dubnu 1976. Existují různé verze, proč firmu pojmenovali Apple. Steve Jobs byl v té době údajně ovlivněn východními filozofiemi, v kterých je jablko (anglicky "apple") symbolem přírodní dokonalosti. Jiní tvrdí, že pravým důvodem byly sympatie ke skupině Beatles, která založila stejnojmennou nahrávací společnost. A Steve Wozniak zase v jednom rozhovoru řekl: "Proč Apple? Protože nás nic lepšího nenapadlo."
První kroky
Snad každá počítačová firma v Americe začínala v garáži. Apple v tomto ohledu není výjimkou. Prvním kapitálem bylo pár set dolarů, které zakladatelé utržili prodejem ojetého auta (Jobs) a kalkulačky (Wozniak). První "skutečné" peníze ovšem do podniku vložil jeden z manažerů firmy Intel, kterého zaujaly nápady obou mladíků. Investoval devadesát tisíc dolarů, pomohl se sepsáním podnikatelského plánu a stal se historicky prvním šéfem správní rady. Historie společnosti Apple tak začala. První počítač se jmenoval Apple I a po pravdě řečeno nebyl vůbec k ničemu. Uživatelé si s ním mohli jen velmi nedokonale hrát. Přesto se Jobsovi a Wozniakovi podařilo prodat 150 kusů, což malé firmě vyneslo první zisk. A applovská "jednička" naznačila, kam by se vývoj měl dál ubírat. Totiž jestli má mít na trhu úspěch, musí být počítač opatřen klávesnicí, monitorem a dalšími periferiemi. A musí nabídnout potenciálním majitelům nějakou službu. Jinými slovy musí být vybaven nějakým užitečným softwarem. Tímto průlomovým modelem se stal Apple II.
Průlomový program
Že Jobs a Wozniak jsou skutečnými vizionáři, dokládal podnikatelský záměr, který rozesílali potenciálním investorům. V něm se psalo, že počítač Apple II "bude řídit všechny domácí spotřebiče, jako osvětlení, kouřové detektory či topení. Mimo dům bude ovládat kropení trávy a zapínání či vypínání bezpečnostních světel." To byly skutečně odvážné myšlenky - vzhledem k tomu, že v té době zvládaly první počítače tak nanejvýš primitivní hry. Apple II se v obchodech s elektronikou objevil v únoru 1977. Nic z toho, co se slibovalo v podnikatelských plánech, samozřejmě neuměl. Ale byl v pravém smyslu zhmotněním Jobsovy vize nabídnout americkým zákazníkům snadno ovladatelný a relativně jednoduchý osobní počítač. Co chybělo, aby se Apple II stal prodejním hitem? Dobře navržené krabici s mikroprocesorem bylo třeba dát "ducha".
Neboli ho vybavit nějakým užitečným softwarem. Tím se stal program zvaný VisiCalc, který pro Apple napsali dva inženýři z Cambridge. VisiCalc byl předchůdcem dnešních tabulkových procesorů, které umožňují ukládat nejrůznější data a pak s nimi pracovat. Dodnes je software tohoto typu součástí každého kancelářského balíku. Koncem sedmdesátých let to však byla revoluční záležitost, která usnadnila kancelářskou práci tisícům malých i velkých firem. Časopis Forbes později napsal: "VisiCalc udělal z hračky pro nadšence užitečný podnikatelský nástroj." Prodej počítačů Apple II se díky VisiCalku zmnohonásobil. V roce 1980 se s akciemi firmy Apple začalo obchodovat na burze, což učinilo milionáře nejen z jejích zakladatelů, ale ze všech zhruba tří set tehdejších akcionářů. Většinou zároveň zaměstnanců. Jestliže se v roce 1977 prodaly řádově desítky tisíc osobních počítačů, v roce 1980 to bylo jen v Americe 600 tisíc. Revoluce začala.
Zkušený manažer
Jobs a Wozniak byli kreativní osobnosti, oni sami (a především akcionáři) však stále více pochybovali, zda jsou schopni firmu řídit. A tak najali prezidenta společnosti Pepsi-Cola Johna Sculleyho. Ten se dlouho nemohl rozhodnout, zda se "změna dresu" vyplatí riskovat. Zvlášť když Pepsi byla úspěšnou mamutí korporací, zatímco Apple ve srovnání s ní malou bezvýznamnou firmičkou. Jak později Sculley napsal ve svých pamětech, přesvědčilo ho obrovské charisma Steva Jobse a také jeho skvělá pověst mezi mladými lidmi, mimo jiné i jeho dětmi. A když Jobs položil třiačtyřicetiletému manažerovi otázku: "Chcete do smrti prodávat sladkou vodu, anebo měnit svět?", bylo rozhodnuto. Tak to aspoň tvrdí legenda. V lednu 1984 představil Apple počítač Macintosh, který byl vrcholem "budovatelské" éry. Svým designem, rozměry a především operačním systémem (jehož základní koncepci si později pro Windows "vypůjčil" Microsoft) předznamenal další vývoj osobních počítačů. Ano, v tomto ohledu skutečně měnil svět.
Neshody a rozchody
Ale ani skvělý a v pravém smyslu revoluční výrobek automaticky neznamenal podnikatelský úspěch. Ba naopak. Firma Apple byla od roku 1983 ve ztrátě a potíže vyvrcholily v polovině osmdesátých let, kdy se bohužel nepotvrdily naděje vkládané do prodeje Macintoshe. Společnost IBM uvedla na trh svůj model IBM PC a nastartovala tak dodnes trvající bitvu mezi "jablíčkáři" a "pécéčkáři". Pro Aple to bylo bouřlivé období. Pro neshody odešel z firmy nejprve Steve Wozniak, vzápětí se Steve Jobs nepohodl také s Johnem Sculleym. Osobní konflikt vyřešila až správní rada. A překvapivě nepodpořila charismatického zakladatele firmy, nýbrž úspěšného manažera.
V roce 1985 proto Steve Jobs odešel. První etapa firemní historie tak definitivně skončila. Další vývoj firmy Apple je až do dnešních dnů ve znamení mnoha proher i vítězství. V souboji s "pécéčky" či spíše s Microsoftem je Apple tím poraženým, i když to neplatí absolutně. Firma stále nabízí špičkové výrobky, které mají své zákazníky. Teď zrovna je v poměrně úspěšném období. A jejím šéfem je - jen tak mimochodem - opět Steve Jobs, který se do Apple vrátil "oklikou" v druhé polovině 90. let. Ale to už je docela jiná kapitola.
***
Současná špička
Současnou špičkou v počítačích Apple je Power Mac G5. Je to první osobní počítač vybavený 64bitovým procesorem. Tím překonává bariéru 4 GB a může použít až 8 GB 400 MHz 128bitové DDR SDRAM paměti - tedy až čtyřikrát více než v běžném PC. Operační paměť přitom má průchodnost až 6,4 GB/s, což dovoluje zapisovat do paměti velké projekty až 40krát rychleji než na pevný disk.
