Upíři a vlkodlaci

Neskutečnými příšerami se hemží nový film Van Helsing, který vznikl podle japonského komiksu, natáčel se v Praze a ve kterém kromě Drákuly a řádně ochlupeného vlkodlaka narazíte i na Frankensteina. V knize o hraběti Drákulovi vytvořil spisovatel Bram Stoker postavu jménem Van Helsing - profesionálního upírobijce, který chodí na upíry ozbrojen česnekem, svěcenou vodou, stříbrným křížem a dubovým kůlem.
Upíři jsou totiž alergičtí na česnek a na stříbro, bojí se křesťanských symbolů a dubový kůl prohnaný srdcem je jediná věc, která je může sprovodit ze světa - samozřejmě až na sluneční paprsky, které krvežíznivé bestie spolehlivě proměňují v hromádku prachu.

Stará postava v novém kabátě

Van Helsing, jehož uvidíte v novém stejnojmenném filmu (který se mimochodem natáčel v Praze, takže v něm na vás jukne i Marek Vašut), už od té doby trochu vyrostl. Tenhle Van Helsing není postarší doktůrek, ale nebojácný ranař v klobouku a dlouhém kabátu, který kromě dubových kůlů používá i bubínkový revolver a samostříl se stříbrnými šípy. Těmi dokáže zabít dvě mouchy jednou ranou, protože stříbra se nebojí pouze upíři, ale také vlkodlaci. A Van Helsing se s nimi setkává se všemi. Že je to šílené? Nedivte se, filmový Van Helsing vznikl podle japonského komiksu (pod

termínem manga jsme si ho představili v ABC minulý rok), ve kterém je možné všechno. Pokud znáte jen starší knihy a filmová zpracování příběhů, kde se lidé potýkají s upíry a vlkodlaky, možná vás nová verze překvapí. Čtenáři ábíčka mají ale filmový přehled, a tak už z nich většina jistě ví, že na upíry se dávno nechodí jen s dubovým kolíkem - takový filmový Blade s nimi komunikuje zásadně brokovnicí, a pokud jste zaregistrovali snímek Underworld, neunikla vám jistě ani potyčka upírů s vlkodlaky za pomoci samopalů uzi. Van Helsing je starý hrdina pro novou dobu. A stejně nově vypadají i jeho protihráči.

Příšery tehdy a nyní

Co si představíte pod jmény Drákula, vlkodlak a Frankenstein? Patrně postavy ze starých filmů, které se skrývají ve stínech a straší nebohé diváky. Režisér filmu Van Helsing Stephen Sommers ale už ve dvou dílech filmové Mumie předvedl, že dokáže zapomenuté potvory oživit v podobě, která vyděsí i dnešního diváka (jeho mumie nebyly zafáčovaní spáči, ale strašidláci ovládající kung-fu). Drákula proto v jeho pojetí není šišlající podivín v divném kvádru, ale pořádný zloduch, před jehož křídly i Batman bledne závistí, Frankenstein je silou nadupaný obr a vlkodlak má ke kvílícímu vlčeti také daleko. Svým původním podobám se tyto příšery vzdálily, jak je to jen možné.
Vedla k tomu samozřejmě dlouhá cesta přes desítky více či méně hrozných filmů, v nichž se z původně děsivých monster stávali čím dál větší strašáci do zelí, kteří se v některých snímcích všichni potkávali a bojovali s mimozemšťany, nebo se dokonce ženili! Vzpomenete si po tom všem ještě, kdy jste o nich poprvé slyšeli? Tak třeba Drákula. Jeho legendu zrodil skutečný žijící rumunský kníže Vlad IV. Dracula, který proslul zálibou v napichování svých (ponejvíce tureckých) nepřátel na kůly. Ve chvíli rozhodující bitvy kvůli falešné zprávě o jeho smrti spáchala sebevraždu jeho manželka, a nešťastný Vlad nato proklel Boha. Stal se proto nesmrtelným přízrakem, věčně bažícím po krvi. Jednoduše řečeno, jeho upírství se rozšířilo jako chřipka. Koho kousl, z toho se stal upír. To ale hovoříme pouze o Drákulovi. Podle některých teorií je ovšem rodištěm skutečných upírů starý Egypt, kde staří egypťané prováděli genetické pokusy tak dlouho, až se jim podařilo vyšlechtit nemrtvou bytost. Frankensteina vymyslela ve svém románu Mary Shelleyová. Stvořila tak nejen legendární postavu, ale podle mnohých názorů také vůbec první vědecko-fantastický román. Kniha, kterou vydala v roce 1818, vznikla na motivy jejího snu, který ve svých devatenácti letech vyprávěla svým přátelům včetně spisovatele P. B. Shelleyho a básníka Byrona.
Kniha pojednává o vědci, doktoru Frankensteinovi, který s mnoha částí mrtvých těl sešil jedinou bytost. Tu se mu podařilo také oživit. Vědec ale nepočítal s jednou věcí - totiž že si monstrum utvoří vlastní vědomí a že se mu jeho nový "život" nebude moc líbit. A co se týče vlkodlaků, i o nich samozřejmě vzniklo množství filmů, z nichž nejslavnější se jmenuje překvapivě Vlkodlak a pochází z roku 1941. Vlkodlaci jsou mýtem, který se traduje od pradávna a jehož počátky jsou nedohledatelné - muž se při svitu úplňku mění v krvežíznivou bestii a vše živé je pro něj jen dalším chodem na jídelníčku.

Upíři a vlkodlaci kolem nás

Příběhy o vlkodlacích se tradují jak v Čechách nebo ve Francii, tak v Indii, v Číně nebo v Brazílii. A nejde jen o příběhy. Doloženy jsou desítky případů, ve kterých cosi vystoupilo z lesa a vybilo celou vesnici - načež následovalo něčí obvinění z vlkodlactví. Obecně se pro ně používá termín lykantropie, z antropologického hlediska pak hovoříme o jevu zvaném shifting, který označuje právě proměnu člověka ve zvíře. I dnes jsou v některých ústavech hospitalizováni lidé, kteří by ve středověku byli označeni za vlkodlaky.
Spolupracovník ábíčka František Bouška, který se vlkodlaky zabýval, jmenuje několik důvodů k označení lykantropie, kterými může být z medicinského hlediska jednak porfyrie (nadměrná citlivost na světlo, hnědé zuby, deformovaný nos, uši a prsty, hysterie a maniodepresivní psychóza), jednak třeba i reakce na vzteklinu (vzteklost, popudlivost a nervozita), nemluvě o neprobádaném vlivu rituálů a magie. Zajímavé přitom je, že porfyrie, která vedla i k nařčení z vampirismu, se hojně vyskytuje ve Švédsku a ve Švýcarsku, což jsou země s častým výskytem vlkodlaků. Mnoho příběhů ovšem stvořili podle Boušky samotní vlci - v roce 1851 pokousal jediný vzteklý vlk 46 lidí a zabil 82 kusů dobytka. Podobný případ se stal v Turecku, kde vlk napadl dokonce 128 lidí a 85 ovcí. Samotný termín lykantropie pochází z řecké báje o králi Lycaónovi, kterou určitě naleznete v knihovně. Mimochodem, už staří Řekové znali vzteklinu. Ani pro upíry nemusíme chodit daleko. František Bouška upozorňuje na jedno z nejznámějších upírských pohřebišť, které nalezneme u české obce Čelákovice.
Právě na tomto místě jsou zaznamenány případy likvidace lidí, považovaných za upíry. Přestože se soudí, že pronásledováni byli lidé s genetickou změnou - s vysokými hlavami a špičatýma ušima -, pozůstatky v Čelákovicích nic takového nedokládají. Důvod jejich smrti musel být jiný. Příčiny jevu zvaného vampirismus jsou stejně jako u lykantropie mnohé. Vzpomeňme třeba jen to, že ze středověku známe genetickou poruchu, projevující se chudokrevností a protahováním obličejové části hlavy, která se potají léčila pitím krve. Tento článeček si neklade za úkol zjistit pravdu o upírech a vlkodlacích - na to se pohybuje příliš daleko za hranicí vědeckých poznatků a novodobých mýtů -, ale zapřemýšlet nad jejich dnešním pojetím. Setkáváme se s nimi totiž stále, aniž bychom to tušili. I dnes se přece říká, že se v někom "probudilo zvíře". Pod vlivem úplňku stále roste počet násilných a trestných činů. A mimochodem, byl tou bytostí, která přepadla Červenou Karkulku, skutečně pouhý vlk?

***

Víc o vlkodlacích

Neměly by vám uniknout filmy Vlk nebo Společenstvo vlků, stejně jako knižní cyklus Nekroskop od Briana Lumleyho. Jako první si ale přečtěte pověst o králi Lycaónovi, ze které pochází termín lykantropie, označující vlkodlactví.

Víc o upírech

Přečtěte si knihu Brama Stokera Drákula, upírskou sérii od Anne Riceové (v jejím filmovém zpracování hráli upířiska Tom Cruise a Brad Pitt), nebo se podívejte na film Drákula od režiséra Francise Forda Coppoly.

Víc o Frankensteinovi

Přečtěte si knihu Frankenstein od Mary Shelleyové nebo se podívejte na film režiséra Kennetha Branagha.