Motory

Postavit plastikový model s odkrytým motorem dokáže jen skutečný mistr. Po odstranění "krycích plechů" totiž nestačí jen maketu motoru zalepit do motorového prostoru. Motory skutečných strojů jsou uloženy ve speciálním loži. To je zpravidla připevněno k takzvané motorové přepážce, a navíc se v tomto prostoru nachází nepřeberné množství různých kabelů, hadic a hadiček, dále magneta, hasicí zařízení a často i olejová nádrž. Ostatně, podívejte se na hurricane se sejmutými krycími plechy, jehož motorový prostor je nejrůznějšími díly doslova přeplněn. Není snad ani nutné dodávat, že chce-li modelář uspět na soutěži a rozhodne se pro odkrytý motor, musí znázornit i tyto díly. Aby výrobci stavebnic plastikových modelů usnadnili modelářům práci, začali některé modely vybavovat maketami motorů. Poprvé to byly v šedesátých letech "dvaatřicetiny" (modely v měřítku 1:32), výrobky firem Revell, Hasegawa či Tamiya. Později přišly na řadu "čtvrtky" (modely v měřítku 1:48) a samozřejmě známé "kity" stíhaček od firmy Airfix v měřítku 1:24. Díky výrobcům, kteří se specializují na "kitařské" doplňky, však nepřišly zkrátka ani "dvaasedmdesátiny" (modely v měřítku 1:72). Pro nás může být potěšitelné, že mezi světovou špičku v tomto oboru se zařadila mostecká firma Aires, jejíž makety motorů v měřítku 1:72 a 1:48, odlité z umělé pryskyřice, jsou zhotoveny do nejmenších podrobností. Vybaví-li modelář takovými doplňky plastikový model, nevznikne jen dobrý "kit", ale i malé umělecké dílo. Model Messerschmittu Bf 109F v měřítku 1:48, postavený ze stavebnice Hasegawa za pomoci resonových a leptaných dílů firmy Verlinden, je prací Jense Nissena z Lübecku. Někteří modeláři si však pro obtížnost stavby nemohou dovolit otevřít motorový prostor. Volí proto jednodušší alternativu, kterou je u modelů vrtulových letounů úprava výfukových otvorů a u modelů proudových strojů úprava výfukových trysek či vstupních otvorů vzduchu. Této problematice se však budeme věnovat až příště.