Citron, ocet, oceán

Slovo oceán působí vedle dvou předchozích jaksi nepatřičně. Nehodí se k nim. Kyselý plod, kyselá tekutina - a složitý vodní ekosystém rozprostírající se na dvou třetinách planety. Jenomže tak úplně zmatený ten titulek zase není. Oceány jsou kyselé také. A stále víc! S citronem a octem se sice ani zdaleka měřit nemohou, ale na rozdíl od nich jsou oceány domovem organismů, pro něž má i malý nárůst kyselosti neblahé následky.
Chemické změny mořské vody potvrdila studie založená na zpracování 72 000 vzorků odebraných na 9600 místech během 95 plaveb po mořích a oceánech celého světa.

PLANETÁRNÍ SKLAD CO2

Okyselování mořské vody má na svědomí oxid uhličitý (CO2), který s

vodou reaguje za vzniku kyseliny uhličité. Jeho množství v atmosféře přitom lidským přičiněním neustále roste, uvolňuje se hlavně spalováním fosilních paliv a při výrobě cementu. Od počátku průmyslové éry oceány zřejmě spolykaly celou polovinu lidmi uvolněného CO2. Kapacita oceánů však nebude stačit navěky, už teď je z jedné třetiny nasycena. A protože je oxid uhličitý hlavním skleníkovým plynem, rozběhne se potom globální oteplování ještě rychleji než dnes.

ROZPUŠTĚNÉ DOMEČKY

Zatímco si děláme starosti s rostoucím množstvím CO2 v atmosféře, začal celkem nepozorovaně dělat paseku pod mořskou hladinou. V okyselené vodě se totiž začínají rozpouštět uhličitanové schránky vodních organismů, korály počínaje a mikroskopickým planktonem konče. A zatímco lidský bezdomovec se životem nějak protluče, pro korály, měkkýše a prvoky se ztráta příbytku rovná rozsudku smrti. Planktonem se přitom živí další organismy. A jimi další - a další... Jeho úbytek proto může zpřetrhat potravní sítě a vyvolat řetězovou reakci, která zasáhne život na celé planetě.