Já, robot - on, Asimov

Chicago, rok 2035. Na trh přichází automatický pomocník pro domácnost NS-5. Roboti, kteří perou, žehlí, vaří i venčí, míří do každé páté rodiny.
Ideální, dokud není jeden z nich obviněn z vraždy.

1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka kromě případů, kde tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Právě jste si přečetli tři zákony robotiky. Opište si je na velký papír a ten pověste nad svého kuchyňského robota, ať si chlapec zvyká. Zákony robotiky sestavil spisovatel Isaac Asimov společně se svým editorem (=

člověk, který vybíral a otiskoval jeho povídky v časopise) Johnem Campbellem a později je použil ve své knize Já, robot. Ta vyšla roku 1950 a od té doby dodnes se třemi zákony robotiky zabývají nejen fantastové a snílci, ale i vědci a badatelé. Důvodem je obecnost těchto zákonů (skutečně nejsou moc detailní, že?), díky které může vůbec existovat zápletka románu a filmu Já, robot.
Jak může robot zabít člověka, když se řídí zákony robotiky? Je to paradox (= dva vzájemně se vylučující soudy, z nichž oba se dají dokázat, například že za jistých okolností může zabít ten, kdo nesmí zabít). Odhalíte to dřív vy, nebo detektiv Del Spooner? Neposlušný robot se jmenuje Sonny (nezaměňujte se Sony, váš discman vám po krku hned tak nepůjde, pokud na něm tedy hrajete pořádnou muziku) a na stopě mu je detektiv Del Spooner. Otázka, kterou má před sebou, zní: jak může robot, naprogramovaný tak, aby neublížil člověku, člověka zabít?
To všechno a ještě víc (například jak bude vypadat automobil Audi v budoucnosti) se dozvíte v novém filmu Já, robot, který podle stejnojmenné knihy spisovatele Isaaca Asimova natočil režisér Alex Proyas. Už jen kvůli vzdělání byste film měli vidět. Román Já, robot patří ke zlatému fondu vědecko-fantastické literatury stejně jako třeba Válka s mloky Karla Čapka nebo 20 000 mil pod mořem Julese Verna. A to, že se o filmovou adaptaci téhle klasiky postaral režisér Alex Proyas (tvůrce filmů jako Vrána a Smrtihlav) a hraje v něm Will Smith (ze Dne nezávislosti a Mizerů), je podobné, jako kdyby Válku s mloky zfilmoval Stephen Spielberg a mloky v něm hrál Jaroslav Dušek z Pupenda. V obou případech je přitom o něco jednodušší zírat na film než číst knížku, protože době vládne zjednodušování, ať se nám to líbí, nebo ne. Film se knize prý nevyrovná, ale před tabulí se to, co se v něm naučíte, může hodit.


Z RUSKA MEZI UFOUNY

Isaac Asimov utekl se svými rodiči z tehdejšího Sovětského svazu do Ameriky v roce 1923, když mu byly tři roky. Jakmile trochu vyrostl, začal pracovat v brooklynském krámku s cukrovinkami, který jeho rodičům patřil, a jakmile se naučil číst, obětoval své oči vědecko-fantastickým povídkám v časopisech, které se tu také prodávaly (a za trest nosil brýle až do smrti). Jeho tatínkovi se přitom názvy časopisů jako Úžasňácké příběhy (Amazing Stories) vůbec nelíbily a synkovi je zakazoval číst. A tak si malý Isaac domů přitáhl časopis Příběhy vědeckých divů (Science Wonder Stories). Ten už tatínkovi nevadil. Byť byl úplně o tom samém - o robotech a ufounech.
V roce 1939, v jeho šestnácti letech, Isaacovi oficiálně vyšla první povídka (nepočítáme-li dřívější dílka ve školních časopisech) a u spisování už Asimov zůstal. To mu ale vůbec nebránilo vystudovat doktorandské studium biochemie. Od roku 1949 pracoval jako profesor v tomto oboru a kromě sci-fi psal také vědecké knihy. Asimov se ve svých teoretických knihách (oceňovaných pro jejich srozumitelnost) zabýval vším od teorie čísel přes lidský metabolismus a biochemii až po nukleární fúzi. Jeho přínos pro svět vědy je srovnatelný s jeho přínosem pro svět vědeckofantastické literatury.

POHLED DO BUDOUCNA

Asimov je autorem nebo spoluautorem pěti stovek románů a počet jeho vědeckých prací se odhaduje na tisícovku. V čem byl jako spisovatel výjimečný? Možná v tom, že v době, kdy byli všichni u vytržení ze zelených ufonů s tykadly, psal Asimov hlavně o robotech, a když už vytvořil rozsáhlou sci-fi ságu, nezabýval se v ní krvežíznivými mimozemšťany, ale politickými aspekty mezigalaktického vládnutí. Nevyžíval se ve fantasmagorických dobrodružstvích a nesnažil se být ani velkým literátem. Jeho styl zůstával suchý a popisný a ve většině svých děl řešil sociálně politické otázky a dopad nových technologií na společnost. Nešlo mu o to, aby roboti bojovali proti lidem jako Terminátoři, snažil se spíš přijít na to, jak by s nimi mohli žít pohromadě na jedné planetě. Což ale vůbec nebránilo tomu, aby některé jeho knihy o robotech nebyly současně dobrými detektivkami.

AUTOMAT NA KNÍŽKY

Až do své smrti chrlil Asimov jedno dílo za druhým, ať už šlo o vědecko-fantastický román nebo o biochemický vědecký elaborát. Dokonce se jednou nechal slyšet, že ho v životě nenapadlo nic, co by ihned poté nezapsal na papír (a případně to nerozepsal v několik románů). (Mimochodem, víte, že grafomanie = chorobná psavost?) Pokud vám nestačí citáty, které už jste si pod tímto článkem přečetli (a jistě už se je biflujete nazpaměť), naučte se také postřehy, kterými Asimov komentoval také vlastní psaní. Možná se vám budou hodit, až svět ovládnou roboti a zeptají se vás na autora tří zákonů robotiky. „Jednou se mě někdo ptal, jestli provádím před psaním nějaký rituál, jako je nějaké cvičení, ostření tužek nebo pití džusu. Tak jsem řekl, ne, jen se pokaždé musím přesvědčit, že sedím tak, abych dosáhl na klávesnici.“ „Na psacím stroji napíšu devadesát slov za minutu, na počítači rovných sto. Ale nefunguji tak samozřejmě pořád. Čas od času musím také na pár vteřin přemýšlet.“ „Kdyby mi doktor řekl, že za šest minut zemřu, psal bych o něco rychleji.“ „Jednoho dne mě najdou ležet na psacím stroji s nosem zabořeným do klávesnice.“

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ SCI-FI ISAACA ASIMOVA PODLE ABC

1941 - Soumrak (Nightfall) - první velký Asimovův úspěch a dosud jedna z vůbec nejoceňovanějších sci-fi povídek 1950 - Já, robot (I, Robot) - první sbírka povídek o robotech 1950 - Oblázek na obloze (Peeble in the Sky) - první Asimovův román 1951 - Nadace (Foundation) - první část ságy o Nadaci 1952 - Nadace a impérium (Foundation and Empire) - druhá část ságy o Nadaci 1953 - Druhá Nadace (Second Foundation) - třetí část ságy o Nadaci 1954 - Ocelové jeskyně (The Caves of Steel) - první ze tří detektivek, jejichž hrdiny jsou člověk a jeho kolega robot 1955 - Konec věčnosti (The End of Eternity) - slavné drama o čase 1957 - Nahé slunce (The Naked Sun) - druhá z detektivek o člověku a jeho robotickém parťákovi 1964 - Zbytek robotů (The Rest of the Robots) - druhá sbírka povídek o robotech 1972 - Ani sami bohové (The Gods Themselves) - oceňovaný román o riskantní výměně energie mezi Zemí a paralelním světem 1976 - Dvousetletý člověk (The Bicentennial Man) - oceněná povídka 1982 - Na hranicích Nadace (Foundation’s Edge) - čtvrtá část ságy o Nadaci 1983 - Roboti soumraku (Robots of Down) - poslední detektivka o člověku a robotovi 1986 - Nadace a Země (Foundation and Earth) - pátá část ságy o Nadaci 1988 - Předehra k Nadaci (Prelude to Foundation) - šestá část ságy o Nadaci 1993 - A zrodí se Nadace (Forward the Foundation) - sedmá část ságy o Nadac

FILMOVÍ ROBOTI NEPATŘÍ DO STARÉHO ŽELEZA

Já, robot není prvním filmem o robotech, ale zatím se zdá, že by mohl být v tomto žánru takovou menší revolucí. Ještě nikdy roboti nevypadali tak démonicky, jako právě v tomto filmu. Pro přehled vám představujeme pár robotů (a jednoho kyborga) z dřívějších snímků, kteří ani dnes nepatří do šrotu.

CHCETE VĚDĚT VÍC?

Čtěte knihu Raye Kurzweila The Age of Spiritual Machines. Herec Will Smith si ji měl přečíst hned dvakrát. Poprvé mu ji doporučili režiséři filmu Matrix, ve kterém měl hrát Nea (kterou odmítl a ve dvou pokračováních snímku se objevila pouze jeho manželka), a podruhé režisér filmu Já, robot. Teoretická kniha odborníka na umělou inteligenci se zabývá evolucí strojů a výpočetní techniky, která podle něj urychluje pojetí času. Pak už na čtenáře sype jednu hypotézu za druhou a ptá se - budou po nás chtít roboti občanská práva, nebo jim stačí jen nesmrtelnost? Až si budete chtít pořádně procvičit svou angličtinu, do téhle knížky se určitě pusťte. Robocop Ale, ale, co tenhle tu dělá? Policista Murphy není robot, ale kyborg (= napůl člověk a napůl robot), protože má lidský mozek. Je tu jen proto, že ho máme rádi, a také proto, že ho lidé omylem často považují za robota.
David Swinton Davidovi je jedenáct let a je to hodný chlapeček. Samozřejmě až na to, že není z masa a kostí, ale ze šroubků a umělé hmoty. Ve filmu Stephena Spielberga A.I. - Umělá inteligence se tenhle robůtek snažil stát člověkem a trochu mu v tom pomohli až mimozemšťané.
Spyder Brrr, tak tyhle roboty bych si domů nepustil. Jako by mi to pomohlo - bez problémů se podplazí škvírou pod dveřmi. Trojnozí slídilové z dalšího Spielbergova filmu Minority Report se podívají člověku do oka a hned vědí, o koho se jedná. Ještě, že si Tom Cruise, který ve filmu hraje hlavní roli, vyměnil oči. R2-D2 a C-3PO Robotická dvojka z Hvězdných válek. Jeden je vysoký, druhý malinký. Jeden je natvrdlý, druhý inteligentní. Jeden chodí, druhý jezdí. Jeden mluví, druhý píská. Prostě něco jako Laurel a Hardy nebo Voskovec s Werichem. Až na to, že ten velký (C-3PO) hovoří všemi jazyky galaxie a ten malý (R2-D2) je skvělý hacker a navigátor.