Že pohádková bytost Rákosníček z večerníčků žije, se v létě u našich rybníků může přesvědčit každý. Z televize ho ale znáte v trochu zjednodušené podobě človíčka. Ve skutečnosti však je rákosníček malý brouček, který dlouhými tykadly a stavbou těla připomíná tesaříka.
Řekne-li se mandelinka, představí si většina lidí jen tu proužkovanou, zavlečenou z Ameriky a škodící na bramborách. Ale mandelinky jsou nesmírně početnou a rozmanitou čeledí, jen v naší zemi žije přes devět set původních druhů. A rákosníčci přes svůj „nemandelinkový“ vzhled patří právě mezi ně. Tvoří zde ovšem samostatnou skupinu, podčeleď Donaciinae. Pro svůj tvar těla, krásnou a jemnou skulpturu krovek, kterou objevíte teprve s pomocí silnější lupy a jež je u každého
JEN KOLEM VOD
Rákosníčci jsou celým svým životem úzce svázáni s vodním prostředím a jsou ozdobou našich rybničnatých krajů, říčních niv a jezerních oblastí. Dospělé brouky zastihneme na listech vodních rostlin, jimiž se živí a na kterých se odehrává i páření. Svítí-li na jejich krovky slunce, rákosníčci celí kovově září - někteří fialově, jiní zelenavě nebo červenozlatě. Velmi dobře létají a za teplých dnů jsou velmi aktivní a ostražité - člověka zpozorují již na vzdálenost několika metrů a okamžitě před ním odlétají. Nezkušený pozorovatel je tak může považovat za nějaké barevné mouchy. Oplozené samičky zpravidla slézají po rostlinách pod vodní hladinu a na ponořené stonky a listy kladou vajíčka. Larvy, které jsou stejně jako dospělí brouci býložravé, žijí trvale pod vodní hladinou. Umožňuje jim to velice zajímavé přizpůsobení - larvy mají na osmém zadečkovém článku speciální výrůstek, jímž nabodávají živnou rostlinu a kyslík potřebný k životu odebírají přímo z jejích vzdušných pletiv. Koncem léta se larvy naposledy svléknou a zakuklí. U většiny druhů se ještě na podzim líhnou z kukel brouci, kteří přezimují.
BĚŽNÍ A VZÁCNÍ
Některé druhy rákosníčků se kolem vod vyskytují ve velkých počtech a díky svému masovému výskytu jsou velmi nápadné. Většinou jde o druhy, které nejsou příliš vybíravé - živí se prakticky všemi druhy vodních rostlin, které v té určité oblasti rostou. Mnozí rákosníčci však mají úzkou vazbu na jediný druh vodní rostliny. Pokud je tato rostlina navíc citlivá na nešetrné zásahy do životního prostředí nebo vodního režimu a začne v nějaké oblasti ubývat, mizí spolu s ní i specializovaný a obvykle též velmi vzácný rákosníček.
NA ČEM ŽIJÍ
Nejvíc druhů našich rákosníčků patří do rodu Donacia. A aby si nekonkurovaly, živí se každý z nich jinou vodní rostlinou. Rákosníčci D. marginata a bicolor jsou vázáni na zevary, na zblochan vodní se specializoval druh D. semicuprea. Velmi hojného rákosníčka D. vulgaris najdeme na orobincích, zatímco D. dentata žije na žabníku jitrocelovém a šípatce vodní. Na plovoucích listech ubývajících leknínů a stulíků pak pobíhá překrásný, barevně proměnlivý rákosníček nohatý - D. crassipes. Rákosníčci samozřejmě nemohou chybět ani na rákosu - ten si za svou živnou rostlinu zvolily hned dva druhy - největší druh rodu Plateumaris - P. braccata a zástupce dalšího hojně rozšířeného rodu, Donaciella clavipes. Také u většiny vod běžně rozšířené orobince hostí dva druhy rákosníčků - tím druhým (vedle druhu Donacia vulgaris) je Donaciella cinerea. Naproti tomu Donaciella tomentosa je stále vzácnější, neboť žije na mizejícím šmelu okoličnatém.