Milé čtenářky, milí čtenáři,

nejen prázdninové opálení, ale i vzpomínky rychle blednou. Škola už je zase samozřejmou součástí vašeho života - pro někoho příjemnou, pro jiného nepříjemnou. Naštěstí není život jen černobílý a i ten, kdo školu upřímně nesnáší, v ní najde hodně pozitivního. Není to na první pohled zřejmé a poznali byste to teprve ve chvíli, kdy by vám někdo školu zakázal. Určitě by vám nevadilo, že se nemusíte učit, ale také byste se nemohli scházet se svými kamarády a spolužáky, celé dny byste byli sami a neměli si s kým povídat.
Zpočátku by vás třeba těšilo, že nemusíte ráno vstávat, ale i dlouhé povalování se v posteli člověka za čas omrzí (vzpomeňte si, jaká je to nuda, když jste nemocní a musíte několik dní ležet sami doma). A i kdybyste se později odpoledne s kamarády ze třídy sešli, neměli byste si s nimi o čem povídat - oni by se bavili o tom, co se dělo ve škole, kdo komu co provedl, jaká byla legrace o přestávce na hřišti, co je čeká zítra či za týden... Časem byste se tak vyřadili ze společenství svých vrstevníků a zůstali úplně sami. Škola totiž není jen čeština, matematika, dějepis atd., je to také neustálý kontakt s kamarády a spoustou dalších lidí - milých i nepříjemných. A to je možná důležitější než ten dějepis a matematika: od nejútlejšího věku se ve škole nevědomky učíte komunikovat s lidmi, odhadovat jejich povahy, navazovat přátelství a snášet se i s těmi, kteří vám nejsou sympatičtí. Matematiku se doučíte i v dospělosti, různé informace a fakta najdete v knihách nebo na internetu, ale pokud se v dětství nenaučíte žít v různorodém společenství lidí, už to nikdy nedoženete. A tak vám do nového školního roku přeju hodně a hodně nových kamarádů.