Těžká váha

Letos v říjnu uplyne čtyřicet let od záletu prvního prototypu stroje Sikorsky H-53, jenž se řadí k nejtěžším vrtulníkům na světě. Patří už do starého železa, nebo ho ještě čeká slavná budoucnost?

VRTULNÍKOVÁ FIRMA

Značka Sikorsky je zpravidla spojována s vojenskými i civilními vrtulníky střední třídy. Za příklad posledních desetiletí mohou posloužit válečník UH-

60 Black Hawk či elegantní obchodní a záchranný typ S-76, jehož součásti se dokonce vyrábějí u nás. Tento americký výrobce, sídlící ve Stratfordu (stát Connecticut), se ale dlouhodobě specializuje také na těžkotonážníky s rotorem. Již v 50. letech vyvinul typ S-56 a jeho sériové stroje H-37 Mojave sloužily v amerických ozbrojených silách. Šlo v té době o nejtěžší vrtulníky západní výroby. Během následujícího desetiletí firma Sikorsky vyvinula dalšího obra - létající jeřáb S-64 Skycrane. Unesl náklad o hmotnosti více než 9 tun, a to bylo v té době něco nevídaného. Není proto divu, že po něm sáhla US Army. Přidělila mu označení H-54 Tarhe a byla s ním velmi spokojena. Navíc tento typ posloužil za základ ještě většího vrtulníku, na který připadlo tovární označení S-65.

PRO NÁMOŘNÍ PĚŠÁKY

Obří vrtulník S-65 vděčí za svůj zrod americké námořní pěchotě USMC (US Marine Corps). V té době se vrtulníky vyvíjely především pro vojáky a v civilním sektoru se neprosazovaly tak jako nyní. Námořní pěšáci hledali náhradu za dosluhující stroje H-37 Mojave, a proto vypsali soutěž MHX (Marine Helicopter Experimental). Za jejího vítěze byl v srpnu 1962 vyhlášen právě návrh vrtulníku Sikorsky S-65. Konstruktéři ze Stratfordu zvolili klasické uspořádání s nosným rotorem a ocasní vyrovnávací vrtulí, dva turbohřídelové motory General Electric T-64-GE-6 a robustní trup. Vešlo se do něj 38 vojáků nebo 24 raněných na nosítkách, 1,5tunový automobil s houfnicí ráže 155 mm či raketa Honest John s odpalovacím zařízením. První prototyp XCH-53 byl zalé

ZACHRÁNCE Z DŽUNGLE

První sériové kusy vrtulníku, pro které bylo vybráno vojenské označení CH-53A Sea Stallion, mohly zahájit operační službu u USMC již během roku 1966. Příležitost k prověření jejich kvalit se naskytla brzy. V lednu 1967 byly čtyři stroje jednotky HMH-463 odveleny na vietnamské bojiště, na základnu Da Nang. Nepoužívaly se tam ale ke svému hlavnímu účelu - transportu vojáků a nákladu, nýbrž k vyzdvihování sestřelených amerických stíhaček z džungle. Za pouhé čtyři měsíce se podařilo zachránit více než sto drahocenných letounů, byť mnohdy velmi poškozených. Úspěch této akce vzbudil pozornost amerického vojenského letectva USAF (US Air Force), které si tento vrtulník okamžitě objednalo pro záchranu pilotů sestřelených nad nepřátelským územím. Tak přišla na svět pancéřovaná verze HH-53B Super Jolly Green Giant, vyzbrojená kulomety M-134 Minigun ráže 7,62 mm. Není bez zajímavosti, že se tyto vrtulníky zúčastnily v listopadu 1971 operace Kingpin, tedy pokusu o osvobození amerických zajatců z tábora Son Tay u Hanoje. Letectvo USAF si později objednalo další verze tohoto těžkotonážníku. Byly to kupříkladu modely MH-53H a MH-53J Pave Low III, schopné létat i za velmi špatného počasí.

TAKÉ NAD MOŘEM

Vrtulníků Sea Stallion si samozřejmě všimlo také americké námořnictvo US Navy a již v roce 1971 dostalo variantu RH-53A pro vyhledávání a zneškodňování min v moři. V té době vyráběla firma Sikorsky zdokonalený model CH-53D se silnějšími motory, díky kterým stroj unesl až 50 vojáků, a konstrukční inovace se promítly rovněž do námořní varianty RH-53D pro americké námořnictvo. Obři jménem Sea Stallion byli natolik atraktivní, že o ně projevily zájem i ozbrojené síly jiných států. V březnu 1969 si je objednala západoněmecká armáda. Většinu jejích strojů s označením CH-53G/GS licenčně vyrobila domácí firma VFW-Fokker. Díky impozantnímu vzezření jsou tyto vrtulníky dodnes ozdobou leteckých dnů v Německu. Dva kusy S-65O e koupila rakouská armáda, avšak později je prodala ozbrojeným silám Izraele. Ty si první obry značky Sikorsky pořídily již v roce 1969.

TŘI MOTORY

Stroje řady S-65 se projevily jako po všech stránkách osvědčené vrtulníky. Americká námořní pěchota však požadovala zvětšení jejich přepravní kapacity. Firma Sikorsky na tuto výzvu odpověděla typem S-80, jenž se zrodil rozsáhlým přepracováním modelu CH-53D. Proti výchozímu vzoru se vyznačuje delším trupem, a proto jeho kabina pojme 55 vojáků nebo náklad o celkové hmotnosti více než 13,5 tuny. Vzletová hmotnost stroje vzrostla z dřívějších 19 na 33,4 tuny, ale letové výkony tím neutrpěly. Konstruktéři totiž uplatnili třímotorovou koncepci. První prototyp vrtulníku s továrním označením S-80 sice absolvoval zálet v březnu 1974, ale vlivem důkladných testů převzala USMC první sériové stroje známé jako CH-53E Super Stallion až v červnu 1981. Časem ještě vznikla protiminová verze MH-53E Sea Dragon pro US Navy, respektive S-80M pro japonské Námořní síly sebeobrany. Vrtulníky CH-53E, kterým vojáci říkají "echo", se od osmdesátých let zúčastnily všech válečných operací amerických ozbrojených sil. A nejen to, stejně jako obři CH-53G v barvách Bundeswehru jsou významnými aktéry humanitárních akcí OSN.

JAKÝ BUDE NÁSTUPCE

V současnosti mají americké ozbrojené síly více než 210 strojů Sea a Super Stallion. Dalších 106 kusů CH-53GS používá Bundeswehr a čtyřicítka vrtulníků CH-53A/D nese izraelské výsostné znaky. Kdo po nich převezme žezlo? Podle zatím strohých informací uvažuje firma Sikorsky o projektu CH-53X, jehož výsledkem by se měl stát vrtulník s výkonnějšími motory, kompozitovým nosným rotorem a elektroimpulzním systémem řízení (fly-by-wire) pro americkou námořní pěchotu. Zájem o nový těžký transportní stroj s rotující nosnou plochou však mají také armády Německa, Itálie, Španělska a dalších zemí starého kontinentu. V této souvislosti se hovoří o programu HTH (Heavy Transport Helicopter). Nový vrtulník by se měl vyznačovat vzletovou hmotností 35,6 tuny a kapacitou až 70 vojáků. Zatím je ale vše předmětem úvah a na definitivní řešení si budeme muset počkat.

SIKORSKY CH-53E SUPER

nástavec pro doplňování, paliva za letu, přístrojová deska, sedadlo pilota, Pitotova trubice, otvor vstupu vzduchu, k motoru s filtrem, vstup, vzduchu, k motoru palubní pomocný zdroj energie, pomocná převodovka, turbohřídelový motor, T-64-GE-416, turbohřídelový motor, T-64-GE-416, hydraulická, soustava, hlavní, převodovka, hlava sedmilistého, nosného rotoru, výfuk, hlavní podvozek, (zatahovací), závěsné, zařízení, palivové, nádrže, dveře (jen na pravém boku trupu), polohová, svítilna, avionika příďový podvozek, (zatahovací), polstrování, kabiny, řízení

STALLION

Těžký transportní vrtulník Sikorsky CH-53E, Super Stallion se vyznačuje délkou trupu, 22,4 m a celkovou výškou 8,8 m. Průměr, sedmilistého nosného rotoru činí 24 m., Prázdný stroj váží 15,1 t, přičemž se jeho, maximální vzletová hmotnost vyšplhá až, na 33,4 t. A letové výkony? Díky třem turbohřídelovým motorům General Electric, T-64-GE-416 o výkonu po 3263 kW (4380,

Těžký transportní vrtulník Sikorsky CH-53E, Super Stallion se vyznačuje délkou trupu, 22,4 m a celkovou výškou 8,8 m. Průměr, sedmilistého nosného rotoru činí 24 m., Prázdný stroj váží 15,1 t, přičemž se jeho, maximální vzletová hmotnost vyšplhá až, na 33,4 t. A letové výkony? Díky třem turbohřídelovým motorům General Electric, T-64-GE-416 o výkonu po 3263 kW (4380, k) vyvine Super Stallion největší rychlost, 315 km/h a urazí vzdálenost až 925 km., Praktický dostup je 5635 m.,