Současné motocykly Harley-Davidson jsou stavěny na čtyřech více či méně odlišných rámech a vybaveny dvěma různými typy motoru (některé starším motorem Evolution, jiné novějším Twin Cam 88). Montují se v Harrisburgu v Pensylvánii. Hotové a odzkoušené motory s převodovkami se dovážejí z původního sídla společnosti, z továrny v Milwaukee, kde se vyrábějí. Vše - od svařování kostry přes malování pruhů na nádržích a blatnících až po konečnou montáž motocyklu - je ruční práce. Tak má zákazník jistotu, že kupuje stroj, jemuž byla při výrobě věnována maximální péče.
Starost o miláčky
Koupí motocyklu to pro správného majitele harleye teprve začíná. Každý jezdec přizpůsobuje stroj svému stylu, "vyšperkovává" jej a zapracovává do něj své osobité prvky a nápady. Dá se říct, že kromě zbrusu nových strojů neexistují dva stejné kusy. Bez ohledu na styl jezdců jsou nejvíce v oblibě chromované části, ať už jsou to válce motoru, kryt vzduchového filtru, výfuk, karburátor či disky kol. Čím více blýskavého chromu, tím lépe. Většina těchto doplňků je univerzální na všechny v současnosti prodávané stroje a lze je dokoupit ve značkových prodejnách. Prý není žádný problém utratit za doplňky polovinu ceny nového motocyklu.
Umělecká díla
Stejnou pozornost jako chromovaným částem věnují jezdci i místům, která takto upravit nelze. Je to hlavně nádrž, blatníky, u některých motocyklů i kapotáž. Ty pokrývají airbrushové (stříkané) malby, mnohdy až jedinečná umělecká díla. Nejčastějším motivem bývají šelmy, dravci a krásné ženy. Výzdoba je velmi individuální, záleží jen na majiteli, pro co se rozhodne.
Vedle těchto klasických úprav lze u harleyů často narazit i na ozdoby, které byste na jiných dopravních prostředcích jen těžko hledali. Jedná se např. o kožené třásně či kravské rohy, usazené na přední masce. To je však alespoň u nás v rozporu s předpisy bezpečnosti silničního provozu.
Předělávky
Zdobený motor a nádrž mohou být inspirací pro přestavbu celého motocyklu, fantazie motorkářů skutečně nemá hranic. Customy (přestavby) se od originálů tak liší, že téměř není možné poznat, z jakého modelu vycházejí. Jedná se o úpravy nádrží, řídítek, o chromované nadstavby motorů, přídavná sání nebo karburátory. Na srazech harleyářů jsou k vidění i motocykly se dvěma motory, extrémně dlouhými vidlicemi, celkovou kapotáží ve tvaru šelmy či dřevěnými blatníky.
Tříkolky
Motocykly s dvoukolou zadní nápravou vymysleli váleční veteráni z Vietnamu s trvalými následky zranění. Při postižení dolních končetin či páteře nemohli udržet na běžných motocyklech rovnováhu, a tak k nim přidělávali zadní části aut, čímž se stroje staly stabilními. Nejčastěji používali populární volkswagen brouk. Dnes se tříkolky vyrábějí v malých sériích v Německu, ale v jiných státech je obtížné na ně získat technický průkaz.
Krysy
Na první pohled se může zdát, že pravým opakem harleyářů-pečovatelů jsou Rats Bikers (krysí jezdci), křižující americký kontinent, kteří mají svůj zaprášený motocykl ověšen neuvěřitelným množstvím veteše. Mašinu nikdy nemyjí, záměrně na ní nechávají viditelné stopy ujetých kilometrů. Bezpochyby jsou ale i oni na tu svou "popelnici" hrdí.
Na našich silnicích lze údajně také čtyři či pět takových jezdců potkat. Otázkou však je, jestli dojedou dál než k první policejní hlídce.
Ostří hoši
Harleyáře jsem si vždycky představoval jako drsného chlapíka s neholenou tváří, svobodnou myslí a uvolněnými mravy. Pravda je úplně jinde. Stejně jako u jiných skupin lidí je to s jejich vizáží i charakterem velmi individuální. Neexis-tuje uniforma, podle které lze harleyáře poznat. Mezi jezdci potkáte otrhané vousáče, stejně jako solidně upravené pány. Typické pro většinu z nich jsou snad jen kožené oblečení a jezdecké boty. To však je spíš praktická výbava než módní záležitost.
Člen rodiny
Není nic neobvyklého, že harleyům propadne celá rodina. Záliba bývá děděna z otce na syna či dceru a nezřídka s každým dospělým potomkem přibývá v rodině nový motocykl. Ale i s jedním strojem si můžete vystačit. Připojením sajdkáry se z něj stane rodinný vůz.
Sport
Motocykly Harley-Davidson se dříve používaly (v Americe se stále používají) jako závodní stroje. Jezdí se s nimi rychlostní závody, americká verze ploché dráhy (dráha je mnohem delší, než je u nás běžné), ale nejčastěji se upravují na dragstery. U nás se jezdci na harleyích zúčastňují jen mistrovství republiky ve sprintu a neoficiálních soutěží pořádaných kluby.
H-D kluby
Jezdci se v Česku sdružují ve dvou na sobě nezávislých, přesto spolupracujících klubech: v Klubu majitelů motocyklů Harley-Davidson (HOG) a v Harley-Davidson clubu Praha (HDC Praha). HOG (zkratka z Harley Owners Group) je celosvětová organizace, založená vroce 1983 přímo firmou Harley-Davidson motor Co. V každém státě, kde se motocykly H-D prodávají, funguje pobočka klubu. Ta česká má asi dvacet pět členů. HDC Praha je nejstarším klubem H-D na světě. Vznikl v roce 1927 a i přes nepříznivé politické podmínky minulých let funguje téměř nepřetržitě dodnes. Nyní má asi dvě stovky členů. Oba kluby pořádají hromadné jízdy a exhibice pro veřejnost, kterých se mohou účastnit jak členové druhého klubu, tak i jezdci, kteří se nesdružují ani v jednom z nich. Kolik harleyů jezdí po našich silnicích, se nedá přesně říct. Členové obou klubů vědí asi o šesti stech motocyklech, je ale možné, že jich je mnohem víc.
SRAZY
Ve všech státech, kde fungují H-D kluby, se pořádají každoroční setkání. Slouží nejen k předvedení motocyklů široké veřejnosti, ale hlavně se tam jezdci chlubí svými výtvory kamarádům. Největší setkání bývají v americkém městě Daytona, kam se sjíždí až šest set tisíc jezdců. U nás můžete harleye spatřit častěji během sezony, která je od konce března do října, kdy oba kluby pořádají několik akcí. Nejznámějšími a tradičně nejnavštěvovanějšími jsou: Národní Rally Praha Chapter, pořádaná organizací HOG 9. až 11. června v Praze na Džbáně, a Hlavní sraz, pořádaný HDC Praha 23. až 25. června v Červené nad Vltavou.
