Vyprávěl jsem nedávno jednomu netopýrovi o tom, jak my lidé vnímáme svět. Dokud jsem básnil o dokonalosti lidského zraku, uznale pokyvoval hlavou. Když ale přišla řeč na náš sluch, milý netopýr se rozchechtal na celou půdu a nebyl k utišení. O něčem tak primitivním prý jaktěživ neslyšel.
Vyprávěl jsem nedávno jednomu netopýrovi o tom, jak my lidé vnímáme svět. Dokud jsem básnil o dokonalosti lidského zraku, uznale pokyvoval hlavou. Když ale přišla řeč na náš sluch, milý netopýr se rozchechtal na celou půdu a nebyl k utišení. O něčem tak primitivním prý jaktěživ neslyšel.
HLOUPÝ NETOPÝR?
Lidé mají ve zvyku posuzovat vše podle svých vlastních měřítek: "Proč netopýři neloví ve dne? A když už si nesmyslně zvolili k životu noc, proč si v průběhu evoluce nepořídili supercitlivé oči? Proč spoléhají na nějaké ubohé ozvěny? Vždyť všichni z vlastní zkušenosti víme, že zrak je
ZAKŘIČTE SI NA SVĚT
Zatímco radar zachycuje odražené rádiové vlny, netopýři pracují s vlnami zvukovými (stejně jako mořští kytovci a sonary ponorek). Křičí na svět kolem sebe a podle ozvěny zjišťují, co se v okolí děje. A protože platí, že čím vyšší je vydávaný zvuk, tím menší objekty dovede odhalit, používají netopýři ultrazvuk - tóny tak vysoké, že je lidské ucho neslyší. Během sekundy jich netopýr stihne vydat desítky až stovky - podle toho, zda se "jen tak poflakuje", nebo zda pronásleduje nějakou létající dobrůtku. To není vůbec málo. Lidský zrak sice přináší informace o světě průběžně, ale když sledujete film přetáčený rychlostí 24 snímků za sekundu, vnímáte jej jako plynulý děj, ne jako sled nehybných obrázků.
UŠI S VYPÍNAČEM
Síla zvuku se vzdáleností pěkně rychle klesá, takže ozvěna je mnohem slabší než původní výkřik. Proto netopýr "řve jako na lesy" a jeho citlivé uši zachytí i tu nejslabší ozvěnu. Aby se mu hlava pod údery vlastního jekotu nerozskočila na tisíc kousků, před výkřikem uši "vypne" - stáhne svaly, které obklopují sluchové kůstky, čímž jim zabrání ve vedení zvuku. Pro příjem ozvěny sluch opět "zapne". Tento přepínač přitom cvakne třeba stokrát za sekundu! Je to stejně obdivuhodné jako některá starší stíhací letadla, jejichž kulomet střílel mezi listy točící se vrtule, aniž by je ustřelil.
POLICEJNÍ RADAR
Vrápenci loví za letu a ze všeho nejvíc je zajímá rychlost, s jakou se ke kořisti přibližují. K jejímu zjištění využívají stejně jako policejní radary pasoucí po pirátech silnic tzv. Dopplerův efekt. Zvuk linoucí se ze zdroje, který se k vám přibližuje, se zdá být vyšší než ve skutečnosti. A naopak - když se zdroj vzdaluje, zvuk se zdá hlubší. Pokud někdy kolem vás projela houkající sanitka, víte, co mám na mysli. Vrápenec pochopitelně ví, jak vysokým tónem pronásledovanou kořist bombarduje. Z pozměněné výšky ozvěny tedy může určit, jak rychle se ke kořisti přibližuje, v horším případě jak rychle mu kořist uniká.
DÁLKOMĚR
Zpoždění ozvěny je úměrné vzdálenosti objektu, od nějž se zvuk odrazil. Mnohé druhy netopýrů během výkřiku snižují výšku tónu, takže je pro ně snazší poznat, z jaké fáze výkřiku ozvěna pochází. Pokud netopýrovi do ucha doputují najednou ozvěny z různých vzdáleností, rozezní se v akordu, z něhož je možno rekonstruovat prostorovou mapu okolí. Tuto techniku používají hlavně netopýři sbírající kořist z pevného podkladu. Jsou dobří v přesném určení vzdálenosti, která je od kořisti dělí, takže necvaknou čelistmi naprázdno, ani se nepotlučou o tvrdou zem nebo kůru stromu.
ČERVENÁ OZVĚNA
Nervové signály z očí i z uší jsou po fyzikální stránce totožné. Je proto možné, že netopýr vnímá sluchem svět podobě barevně jako my. Náš mozek přiřazuje barvy různým vlnovým délkám světla, v netopýřím mozku se možná do barev překládají zvukové vlny. Zoolog Richard Dawkins to v knize Slepý hodinář vysvětluje na smyšleném příkladu: "Třeba mají samci netopýrů povrch těla jemně strukturovaný, takže mohou odrážet zvuk, který pak samičky vnímají jako jásavé barvy. ... Je skutečně docela dobře možné, že pocit netopýří samičky, která vnímá samečka, je jasně červený."
GENIÁLNÍ NETOPÝR?
Představu hloupého netopýra jsme zavrhli. Ale stejně zavádějící by bylo představovat si ho jako malého génia, který bleskovou rychlostí řeší složité matematické rovnice a z ozvěn vypočítává přesnou dráhu letu pronásledované můry. Nedělá to vědomě, prostorem se pohybuje jako dobře naprogramovaný automat. Vždyť ani člověk nemusí být kdovíjaký mudrc na to, aby se vyhnul překážce nebo chytil letící míč. Vidění je stejně složitý proces jako orientace pomocí zvuků, přesto se o zpracování zrakových vjemů nemusíme starat. Obraz světa se nám v mozku skládá "sám od sebe". Schopnost využívat ozvěny je jistě obdivuhodná, není však geniální jen proto, že MY jí schopni nejsme.
***
Tak jako technologie STEALTH neviditelných letounů pohlcuje vlny vysílané radarem, "kožíšek" nočních můr pohlcuje ultrazvukové vlny a komplikuje tím netopýrům lov
Ultrazvukové vlny se odrážejí od kořisti a jako ozvěna se vracejí do netopýřích uší
