Mezi vyznavači létání na paraglidingovém křídle se v polovině 90. let začali objevovat "exoti" s vrtulí na zádech. Ještě dnes je motorový paragliding u nás, ale i ve světě něčím výjimečným. Základem padákového kluzáku je vrchlík, nikoliv však kulatý padákový vrchlík, ale obdélníkové křídlo s klenutým profilem a dvojitým potahem (spodním a vrchním).
Mezi vyznavači létání na paraglidingovém křídle se v polovině 90. let začali objevovat "exoti" s vrtulí na zádech. Ještě dnes je motorový paragliding u nás, ale i ve světě něčím výjimečným.
Základem padákového kluzáku je vrchlík, nikoliv však kulatý padákový vrchlík, ale obdélníkové křídlo s klenutým profilem a dvojitým potahem (spodním a vrchním). Mezi nimi se nacházejí příčná žebra, která vytvářejí komory. Do vrchlíku vniká vzduch, tyto komory naplní a vytvoří klasický profil křídla. Plocha vrchlíku-křídla se volí podle váhy pilota. Čím je pilot těžší, tím musí mít křídlo větší plochu a obráceně. Začíná se na čtyřiadvaceti čtverečních metrech (pro lehčí piloty a ženy) a končí na
JAK HO ŘÍDIT
Křídlo se řídí prakticky stejně jako padák klasický. Od náběžné hrany vedou čtyři řady šňůr značené A, B, C, D, za nimi jsou šňůry řídicí. Pomocí tzv. speed systému může pilot měnit úhel náběhu vrchlíku a tím i rychlost letu. Při natažení (zvětšení úhlu náběhu) je let zbrzďován, při potlačení (zmenšení úhlu náběhu) zrychlován. Zatáčet lze přitažením levé nebo pravé řídicí šňůry, přičemž je přibrzděn levý nebo pravý konec vrchlíku: To na padák působí stejně jako balanční křidélka na klasické křídlo. Zatáhne-li pilot za obě řídicí šňůry najednou, padák před přistáním zbrzdí. Nouzové rychlé vyklesání lze docílit stažením B-šňůr, po němž se vrchlík uprostřed prolomí a vytvoří příčné V. Sestupový manévr ale nelze provádět v blízkosti země. Klesání totiž dosahuje hodnoty až 15 m/s a hrozí zřícení.
MOTOR V BATOHU?
Ve skutečném batohu motor samozřejmě není. Je uložen v duralové trubkové konstrukci, přičemž součástí kompletu je i sedačka pilota. Motor je uložen před tzv. silentbloky, což jsou pružné díly, které pilota chrání před vibracemi. K pohonu motorizovaných padáků se používají dvoutaktní motory o obsahu 210 ccm. Otáčky motoru (7000 až 10 000 ot./min.) jsou pro zvětšení účinnosti vrtule redukovány dopomala. Používají se tlačné dvoulisté dřevěné či třílisté kompozitní vrtule, přičemž u těch nejdokonalejších je možné nastavit úhel náběhu. Okolo vrtule je umístěn ochranný koš, který zabraňuje vniknutí šňůr či padáku do vrtule. Palivová nádrž má obsah 8 až 10 litrů benzinu. Za příznivých podmínek, tj. bez silného protivětru, palivo vydrží na dvě až tři hodiny letu. Startér může být mechanický (setrvačníkový) nebo elektrický. V obou případech motor spouští sám pilot.
START
Vzlet motorizovaného padákového kluzáku je podobný vzletu křídla bezmotorového. Pomocí větru dostane pilot vrchlík padáku nad hlavu, a zatímco ten bezmotorový se rozběhem spustí dolů do údolí, pilot motorizovaného křídla zvýší otáčky motoru, krátce se rozběhne a tahem vrtule je dostane do vzduchu. Důmyslná konstrukce kostry celého zařízení zajistí, že pilot automaticky zapadne do sedadla. Dále už je na něm, zda bude pokračovat v rovném letu, či se do oblak vznese stoupavou zatáčkou.
***
LADĚNÝ VÝFUK
Motory padákových kluzáků musejí být spolehlivé a výkonné, k čemuž přispívá i laděný výfuk, který nejenže snižuje hladinu hluku, ale zajišťuje také optimální výkon a chod motoru.
