To, že lze africké slony zkrotit a vycvičit, máme doloženo už v dávné historii. Všichni jste se jistě ve škole doslechli o Hannibalovi, který již v roce 218 př. n. l. ve válce punské přešel se svou armádou a cvičenými válečnými slony přes Pyreneje a Alpy, aby vpadl Římanům do zad. Téměř nikde se však nemluví o tom, že se tenkrát jednalo o slony africké, kteří byli pro slavného vojevůdce poměrně dostupní. Hannibal byl přece Kartáginec a Kartágo, jak známo, leželo v severní Africe. Sloni navíc v té době obývali mnohem větší areál a zasahovali vysoko na sever Afriky.
V zasněžených horských průsmycích se však příliš neosvědčili a při střetu se svými agresivnějšími indickými příbuznými dávali často přednost útěku. Na jejich účast ve slavné výpravě se proto časem poněkud pozapomnělo a pozornost se po celá staletí upírala jen ke slonům indickým. Teprve v posledních letech se nevalná pověst afrických slonů začíná měnit.
Příliš mnoho slonů
V jižní Africe dnes dochází k podivnému paradoxu - sloni patří k ohrožným a přísně chráněným druhům, ale jsou zde přemnoženi. Je to tím, že mají příliš omezený životní prostor - žijí natěsnáni v národních parcích, zatímco kolem se rozprostírají pastviny a políčka zemědělců. Sloni se tak neustále dostávají do konfliktu s lidmi - překračují hranice národních parků, ničí úrodu, dokonce ohrožují i samotné zemědělce. Přímo na území rezervací pak přemnožení sloni likvidují vegetaci, vodní zdroje - příroda prostě nezvládá to nadpočetné množství obrovských tlustokožců, kteří nemají kam jinam jít.
Správy národních parků a rezervací proto musejí čas od času povolit odstřel přebytečných zvířat... Protože jsou sloni velmi společenští, nezbývá většinou nic jiného než postřílet celou vybranou skupinu. Nebo alespoň dospělá zvířata a příliš malá mláďata a mladé, již samostatné slony přestěhovat na místo, kde najdou dostatek potravy a životního prostoru. Nyní se objevila třetí cesta.
Při jednom takovém odstřelu zůstali na živu čtyři malí sloní sirotci. Jediní, kteří přežili. Shodou okolností se o nich dozvěděl Uttum Corea, který sice již 20 let žije v Botswaně, ale pochází ze Srí Lanky. Nikdy nezapomněl na slony ze své staré vlasti, a tak se mláďat ujal. Slůňata ochočil a později přizval zkušeného mahúta, aby mu pomohl sloní mláďata vycvičit.
Afričtí sloni jsou jiní
Thani, Shaka, Seeni a Sukiri jsou dnes živoucím dokladem toho, že lze navzdory všem tvrzením ochočit a vycvičit i africké slony. Indický mahút je jimi doslova nadšen - jsou prý přátelští a citliví, trochu ostýchaví a plaší, někdy náladoví a vrtošiví; připomínají mu nervní plnokrevné koně. Ale co je důležité - zdaleka nejsou tak agresivní a tvrdohlaví jako sloni indičtí, lze je proto zkrotit a vycvičit mnohem snáze. Také se rychleji učí, na druhou stranu však zase rychleji zapomínají. Na některé rozdíly si mahút musel zvykat - když např. pláče indický slon, tak je nemocný, něco ho bolí. Africkým slonům žijícím v prašném prostředí kanou z očí slzy téměř neustále. A neznamená to nic, je to zcela normální jev.
Indický mahút dnes není jediný, kdo se stará o čtveřici mladých slonů, pomáhá mu Kolobetso, první vyškolený africký vůdce slonů, který, ač je jeho domovem malá vesnička na okraji africké pouště Kalahari, pohání své svěřence prastarým indickým jazykem - sanskrtem. A věří, že jeho svěřenci mají před sebou velkou budoucnost. Doufá, že je bude moci zapřahat do pluhu a že v nich získá silné a spolehlivé pomocníky při práci na poli - vždyť jeden slon má sílu, která odpovídá síle šesti oslů. A na rozdíl od oslů je rychlejší a je s ním mnohem snazší domluva, není tak tvrdohlavý, lépe reaguje a ochotněji se řídí povely svého vůdce.
Coreo, hospodářský odborník, který s projektem krocení afrických slonů přišel jako první, věří, že by jeho pokus mohl znamenat naději a zmíněnou třetí cestu pro africké slony. Přemnožené slony už nebude nutné zabíjet nebo prodávat. Jeho návrh by mohl pomoci zemědělcům hned dvěma způsoby - přestanou přicházet o úrodu a získají zdatné pomocníky. V odlehlých vesnicích, kam nevedou žádné cesty a v nichž nejsou žádné zemědělské stroje, by zvířata mohla nahradit traktory a jejich pomoc by tak znamenala pro zdejší hopodářství obrovský krok vpřed.
HLAVNÍ ROZDÍLY
Ve stavbě těla
a) chobot, b) tvar hlavy, c) ušní boltce, d) celkový tvar těla, e) počet prstů na zadní končetině
V povaze
