Od pradávna se vyprávělo, že pole na zvlněné náhorní plošině nad řekou Berounkou rodí zlaťáky. Šťastní sedláci je občas nacházeli v brázdách při jarní orbě. Ovšem zmíněného roku náhodný nález dvou set zlatých mincí spustil lavinu. Lidé jak mravenci pokryli pláň, vrtali a kutali. Odborníci dorazili teprve v době, kdy se zdroje zlatých pokladů vyčerpaly. Svým zájmem o střepy, bronzové a železné předměty, dokonce i kosti však bezděky podpořili další trvání "zlaté horečky". Ukázalo se, že i za tyto zdánlivě bezcenné předměty jsou ochotni platit nemalé částky. A tak došlo k novému přebírání všeho, co bylo v prvním náporu zahozeno jako "šunt a hlušina". Mezi evropskými starožitníky se rychle roznesla zvěst, že Stradonice jsou archeologickým objevem století. A to byla bohužel pravda. Bohužel! Zbytky nejbohatšího keltského města, centra řemeslné výroby a dálkového obchodu, byly zničeny dříve, než mohly být odborně prozkoumány. Stovky spon, bronzových nádob, amfor, řeckých gem a mincí ze všech oblastí světovládného římského impéria (dokonce až ze severní Afriky), sošek, náhrdelníků, řemeslnických nástrojů, a dokonce tabulek a psacích rydel (nezbytné pomůcky dávných obchodníků) putovaly do celé Evropy. Část jich zůstala v evropských muzeích, většina zmizela neznámo kam. V bývalém centru keltských obchodníků se po dvou tisíciletích znovu roztáčel velký kšeft. Jméno Stradonic se brzy stalo jakousi ochrannou známkou kvality, pod kterou se prodávaly i věci pocházející odjinud. Kdo ze zájemců přišel první, měl výhodu, že kupoval pravé věci. Ale těch ubývalo, zájem naopak rostl a ceny také. A tak není divu, že obyvatelé přilehlých obcí se pustili do velkovýroby falzifikátů. Pro vážnější zájemce o archeologii patinované výrobky zahrabávali přímo na Hradišti a pak nechali zákazníky, aby si je sami vykopali. Docházelo k přímému propojení mezi výrobci falz a obchodníky se starožitnostmi, k vytváření jakési dobře prosperující archeologické mafie. Důvěři-vým nadšencům byly nabízeny předměty stále bizarnější a fantastičtější, inspirované například egyptským nebo čínským uměním. Tato falza "zdobí" mnohá naše muzea, včetně Národního, které tehdy za ně zbytečně vyhodilo peníze. Jsou svědectvím o chamtivcích, kteří kvůli hmotnému prospěchu dokázali v krátké době zničit jeden z nejvýznamnějších památníků pravěkých dějin. Jenže nezdá se, že by ta doba byla minulostí. Dnes už se opět po stradonickém Hradišti potulují moderní zlatokopové, vybavení detektory kovů a další technikou, a znovu plení to, co možná podnikavcům před sto lety náhodou uniklo.
Rady zlatokopům
Z ABC č. 4 máte jistě schovaný herní plán Cesty za pokladem, do jehož úseku označeného číslem 2 doplníte slovo z dnešního úkolu. Nezapomeňte si zajistit další vydání, v každém, až do čísla 16, najdete nové povídání o pokladech a samozřejmě ostatní tajenky do mapy! Všichni, kdo vyluští úkoly i s tím závěrečným, dostanou část starodávného pokladu, tajemnou neznámou minci. A na ty nejlepší čeká ještě deset her SCRABBLE! Pokud vám chybí herní plán, zašleme vám černobílou kopii i s pravidly hry za poštovní známky v hodnotě 20 Kč, pokud potřebujete některý z předchozích úkolů, zašlete známky v hodnotě 10 Kč. Známky posílejte na adresu redakce.
CESTA ZA POKLADEM - 2. ÚKOL
Nálezy z Hradiště
Navzdory všem událostem, o kterých jste se právě dočetli, se mnohé "poklady" z Hradiště u Stradonic dostaly do muzeí. Na obrázku vidíte některé z nich. Váš úkol nebude příliš složitý - ale pozor, ať se nespletete!
Jednotlivé předměty seřaďte podle velikosti od nejmenšího k největšímu (počítá se vždy největší naměřitelný rozměr) a v tomto pořadí zapište písmena, kterými jsou označené. Mělo by vám vyjít jméno keltského boha lesů, který, když byl v dobré náladě, vydal lidem sem tam i nějaký ten poklad. Mimochodem - všichni ho dobře znáte - rád se totiž zjevoval v podobě jelena se zlatými parohy. Je to tak, Smolíček byl Kelt...
Jan Smolík
