Je ozdobou našich řek a potoků. Má zářivě tyrkysově modrý hřbet a oranžové bříško, na krku svítí sněhově bílá skvrna. Ledňáček je snad nejbarevnější pták, který u nás žije. Zná ho každý, ale v přírodě ho viděl málokdo.
Je ozdobou našich řek a potoků. Má zářivě tyrkysově modrý hřbet a oranžové bříško, na krku svítí sněhově bílá skvrna. Ledňáček je snad nejbarevnější pták, který u nás žije. Zná ho každý, ale v přírodě ho viděl málokdo.
LEDŇÁČEK ŘÍČNÍ ( Alcedo atthis)
Je to drobný, nápadně barevný ptáček jen o málo větší než vrabec, dokonale vybavený k lovu ryb pod vodou...
... tělo je krátké, robustní, jeho hydrodynamický tvar dotváří i kratičký ocásek. Krátká zaoblená křídla umožňují ledňáčkovi velice rychlý let - dosahuje rychlosti až 80 km za hodinu, nedokáže s nimi ale prudce měnit
Rybáři většinou ledňáčky příliš nemilují, v některých oblastech je dokonce chtějí hubit jako škůdce. K ochraně ryb a rybího plůdku přitom stačí docela málo - menší odchovné nádrže lze ochránit nad vodou zavěšenými atrapami dravých ptáků a sov, jichž se ledňáčci bojí. Také lze obejít břehy a odstranit všechny větve, kameny, pahýly a pařezy, kůly a další předměty vyčnívající nad hladinu, které by ledňáčci mohli používat jako pozorovatelny. Pokud ledňáček nemá k dispozici místo, odkud by mohl číhat nad vodou na ryby, nemůže tam ani lovit.
JAK VYFOTOGRAFOVAT LEDŇÁČKA
Je to docela snadné. Najdete si místo, na kterém ledňáček s oblibou sedává a ze kterého číhá na rybky. Pak si poblíž postavíte kryt a počkáte, až si na něj zvykne. A potom už jen zbývá usadit se v krytu s fotoaparátem a zásobou drobných rybek a trpělivosti. Když ledňáček přiletí, opatrně před něj rybky házíte do vody.
Lovecký pud ledňáčků je velice silný, pták určitě neodolá a k velké fotografově radosti za rybkou skočí. Fotografovi stačí jen mačkat spoušť a házet další a další rybky... Nikomu to (tedy kromě těch ryb) neublíží. Ledňáček se nažere a fotograf... Skoro by se chtělo říct, že také, rozhodně může být se svým úlovkem spokojený i on.
DNES UŽ JEN ROZTROUŠENĚ
Vypadá to jednoduše, skutečnost je však úplně jiná. Ledňáčci jsou u nás přísně chránění, a jakýkoliv rušivý zásah do jejich života je proto zákonem zakázaný - včetně neodborného fotografování. Ale ani zkušený fotograf to nemá snadné: kryt bývá malý, nepohodlný, nesmí se v něm hýbat, aby ptáka nevyplašil. A přesto z něj musí dokázat hodit rybku do vody pod ledňáčka, aniž by ho na sebe upozornil.
Jednoduché není ani takový ledňáčkův lovecký posed objevit. Pestrobarevného ptáčka pozná sice každý, ale většinou ho viděl jen na obrázku. V přírodě u nás žije roztroušeně téměř na celém území naší republiky. Bohužel to slůvko roztroušeně je zcela na místě - v současné době u nás hnízdí přibližně 300 párů, to znamená pouhých 600 ledňáčků v celé republice! Zkuste ho v tom obrovském prostoru najít. Nepomůže vám ani to, že víte, že žije v okolí vod. A i v případě, že máte štěstí a skutečně na něj narazíte, z něj stejně většinou spatříte jen svítivě modrý záblesk prudce letící nad hladinou kamsi do neznáma. Možná byste si nevšimli ani toho, nebýt pronikavého vysokého hvízdnutí, jímž se poplašený ledňáček ozývá.
DOMOV V NOŘE
Zdá se až neuvěřitelné, že si ledňáček svýma slabýma nožkama dokáže vyhrabat až metr dlouhou hnízdní noru. Namáhavé práce se ovšem účastní oba partneři a velkou část práce vykoná jejich silný zobák. Podmínkou ke stavbě hnízdní nory je ovšem vhodné prostředí - to je vlastně rozhodující i pro to, aby se ledňáčci v oblasti vůbec usadili. Místům, kde chybějí strmé, dostatečně vysoké písčito-hlinité břehy, se ledňáčci vyhýbají. Pokud je v takové oblasti čistá průzračná voda s dostatkem mělčin a drobných rybek, mohou zde přechodně pobývat, nikdy tu však nezahnízdí.
Na konci nory vybuduje ledňáček vlastní hnízdo - komůrku velkou asi 20 cm. Do ní samička naklade vajíčka, na nichž se oba partneři při sezení střídají. Mláďata, která se z nich líhnou, jsou docela ošklivá: jsou holá, slepá, s neúměrně velkým zobákem. To aby dokázala pohltit rybky, které jim rodiče nosí. Rybky, i když jsou zpočátku sotva třícentimetrové, jim rodiče nedokáží naporcovat - mláďata je musí polykat v celku. Při této vydatné stravě však ptáčata rychle rostou a za tři až čtyři týdny jsou z nich půvabní ptáčci, zbarvením podobní svým rodičům, a poprvé se odvažují opustit rodné hnízdo.
***
Kde žije?
Ledňáček říční má neuvěřitelně široký areál rozšíření - s výjimkou nejsevernějších oblastí obývá celou Evropu, zasahuje do severní Afriky a dál na východ žije v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Asie až po Japonsko a indonéské ostrovy. Samozřejmě jen v okolí vod - tekoucích, stojatých, ale i uměle vytvořených vodních toků, kanálů či nádrží. A zdaleka ne všech - ve vodě musí žít množství drobných rybiček (do 10 cm délky), které tvoří jeho hlavní potravu, a voda musí být dokonale průzračná, aby je viděl. Z oblastí, kde v zimě voda zamrzá, se dočasně stěhuje na jih, jinak by zahynul hladem.
Ledňáčci v Praze
Není to tak dávno, pár desítek let, kdy žili i v samotném srdci Prahy - ve Stromovce nebo na Čertovce na Kampě. Dnes obývají jen okrajové části města, zatímco v centru už je najdete pouze na Staroměstské mostecké věži Karlova mostu, kde vytesáni do kamene připomínají, že byli velmi oblíbení už před staletími, a také cech lazebníků, neboť ten měl ledňáčka ve svém znaku.
Akce "ledňáček"
Počet ledňáčků u nás pomalu, ale jistě klesá (jako i jinde v Evropě) - dnes jde o ohrožený, a proto i přísně chráněný druh. Hlavní příčinou jejich úbytku je ztráta prostředí, které ledňáčci nutně potřebují k životu. Tedy oněch neregulovaných průzračně čistých vod s dostatkem drobných rybek a lemovaných strmými břehy, v nichž si mohou budovat svá hnízda. Od roku 1994 proto organizuje ČSOP Vlašim tzv. Program Alcedo. Prvotním cílem akce bylo zjištění, kde a kolik ledňáčků u nás vlastně žije a hnízdí a co všechno je může ohrožovat. Součástí programu je i nezbytná osvěta - tam, kde dosud ledňáčci žijí a hnízdí, je nutné co nejvíc omezit nejrůznější lidské činnosti, které by je mohly rušit - od rekreace (koupání, sportovní rybolov ap.) až po stavební a jiné úpravy terénu. Kromě vlastní ochrany přirozených břehů a míst, kde ledňáčci žijí, se vlašimští ochranáři pokusně pustili i do budování náhradních hnízdišť - někdy postačí úprava břehu tak, aby vytvářel nad vodou kolmou stěnu, lze do ní případně i předvrtat základ nory. Ale osvědčila se dokonce i stavba umělých nor, které, jak se ukázalo, ledňáčci docela ochotně přijímají. Ke všem podobným úpravám je samozřejmě nutný souhlas správce povodí, mimo to je vhodné konzultovat tuto činnost s odborníky, nejlépe s koordinátorem celé akce, tj. základní organizací ČSOP Vlašim. (Mailová adresa je vlasim@csop.cz.)
Spravedlnost musí být
U většiny krmivých ptáků (tedy těch, jejichž mláďata musí rodiče krmit) dochází při příletu dospělého ptáka s potravou k veliké strkanici a souboji o to, kdo se zmocní sousta. U ledňáčků tomu tak není. Už úplně malá holátka se pudově řadí do kroužku. To znamená, že jedno mládě je vždycky obrácené zobákem ke vstupní noře, zatímco ostatní se nevidomýma očkama dívají do hliněných stěn hnízdní komůrky. Když přiletí některý z rodičů s ulovenou rybkou, podá ji nejbližšímu mláděti - tedy tomu, které je přímo proti noře. Mládě rybku polkne a celý kruh se pootočí, nakrmené ptáče se přesune stranou a na jeho místo přijde soused. Následující rybku tedy dostane on. A opět se kruh pootočí. Ledňáččí mláďata jsou tak dokonale spravedlivě podělena - žádné nesežere víc rybek, žádné naopak nezůstane bez potravy, všechna mají stejně.
Ledňáček, ač závislý na vodě, není pravým vodním ptákem. Kořist si vyhlíží z příhodné vyvýšené pozorovatelny, např. větve směřující nad vodní hladinu. Spatří-li rybku přiměřené velikosti, padne do vody jako vystřelená šipka. Pomáhá si rychlými údery křídel, kolmo prorazí hladinu, a vzápětí, ať už s úlovkem, nebo bez něj, zase za mohutného cákání vyletí. Ani pod hladinou ledňáček neplave - pohybuje se setrvačností a za pomoci prudkého mávání křídel. Nepotápí se ostatně příliš hluboko, většinou loví na mělčině a dostane se do hloubky přibližně jednoho metru.
