Matýsek dožvýkal rybu a usoudil, že je nejvyšší čas jít se pomazlit. Trochu se ho asi dotklo, když jsem se štítivě odtáhla od jeho mokrého, oslizlého a rybinou páchnoucího čenichu, ale jako slušně vychovaný vydrák věděl, co se sluší a patří, a šel se umýt. Zaplaval si v rybníčku a v radostném očekávání hry a mazlení se ke mně vrhl.
Matýsek dožvýkal rybu a usoudil, že je nejvyšší čas jít se pomazlit. Trochu se ho asi dotklo, když jsem se štítivě odtáhla od jeho mokrého, oslizlého a rybinou páchnoucího čenichu, ale jako slušně vychovaný vydrák věděl, co se sluší a patří, a šel se umýt. Zaplaval si v rybníčku a v radostném očekávání hry a mazlení se ke mně vrhl.
Moc to nevylepšil. Bleskurychle jsem se zvedla, takže mi stačil zmáčet nohy jen kousek nad kolena, výš nedosáhl, i když se postavil na zadní. Začal se kolem mě kroutit a válet v trávě, nastavoval bříško a dožadoval se drbání. Počkala jsem, až trochu oschne a předá většinu vody z kožichu do trávy, a pak jsem se sehnula, že teď si tedy můžeme hrát. Jenže vydra je vydra a o tom, jak má vypadat správná hra, má svoje představy. A v
nich voda nemůže chybět. Matýsek mě nechtěl o nic ošidit, a tak, abych si to opravdu pořádně užila, se mi vysmekl, znovu si šel zaplavat a nabrat novou zásobu vody do kožichu. Ještě že jsem si na tu návštěvu vydří domácnosti vzala sandálky, do nich voda nateče a zase vyteče, škody nenadělá. Vydří nora nebývá dlouhá, nanejvýš jeden až dva metry, vlastní doupě bývá nejčastěji pod rozložitými kořeny staršího stromu, například smrku rostoucího na břehu. Hlavní vchod do nory (A) je ukrytý pod hladinou a vstup do doupěte je zúžený natolik, že se jím vydra jen těsně protáhne - to proto, aby si z kožichu "vyždímala" přebytečnou vodu a nenosila ji dovnitř. Podobně úzký vchod do "ložnice" v boudě mají i vydry chované v Pavlově. Doupě má ještě jeden nouzový, pečlivě zamaskovaný východ (B). Samice ho nepoužívá, ale má ho připravený jako únikovou cestu pro případ nebezpečí - například při velké vodě. Když jsou mláďata stará jeden až dva měsíce (C), matka s nimi opouští doupě - přenáší je nebo je převádí na jiné místo. To proto, že okolí původní nory je natolik prosáklé jejich pachem, že by je mohl prozradit nepřátelům.
VYDŘÍ STANICE
Již třináctý rok žijí vydry v půvabném údolíčku potoka v Pavlově u Ledče nad Sázavou. Dnes tu nacházejí domov především opuštěná vydří mláďata, žije tu i populární večerníčkový Vydrýsek. Stanice byla založena v roce 1990 (oficiálně se jmenuje Stanice ochrany fauny při AOPK ČR) a o rok později sem přišla první vydra. Původním záměrem zřizovatelů stanice bylo rozmnožování vyder v zajetí a jejich následná reintrodukce (opětovné
vysazení) na místa, kde vydry kdysi žily, ale byly tam vyhubené. S cílem propojit izolovanou jihočeskou populaci vyder s populací obývající severovýchodní Evropu a zasahující až k nám na severní Moravu. V roce 1995 se ve stanici narodila první mláďata a o tři roky později byly v pečlivě vytipované oblasti na horním toku řeky Moravy a Moravice vypuštěny do volné přírody první vydry. Ty úplně první čtyři dostaly na cestu vysílačky - to aby zoologové mohli sledovat, jak se budou chovat, jak se jim bude v přírodě dařit, zda zůstanou na místě, nebo se někam přestěhují a zda vůbec přežijí. Vydry zůstaly, přežily, a dokonce se začaly množit. Od té doby, tj. od roku 1998, bylo v této oblasti vypuštěno do volné přírody celkem 22 zvířat a dnes se dá říct, že původního záměru bylo dosaženo - jihočeská a severská populace vyder se propojila: vznikl tzv. biokoridor, jímž zvířata procházejí (či proplouvají) a díky kterému se mohou setkávat a pářit zcela nepříbuzní jedinci. To je velice důležité pro udržení genetické variability druhu a tím i zdravé populace.
KRÁTKÉ MANŽELSTVÍ
Vydry jsou samotářské a samec se samicí se scházejí pouze v období říje, pár spolu zůstává jeden až dva týdny, pak samice zase samce zažene a začne si hledat vhodné doupě. Při chovu v zajetí to znamená držet jednotlivá zvířata zvlášť - v Pavlově má každá ze zde chovaných vyder svůj vlastní výběh s rybníčkem a boudičkou ne nepodobnou psí, sloužící jako doupě. Pokud je vydří pár chovaný společně, přátelská a mírumilovná zvířata si na sebe zvyknou, spřátelí se, hrají si spolu - ovšem nepáří se, nepovažují se za partnery. Proto je chovatel, v našem případě vedoucí
stanice RNDr. Aleš Toman, pouští k sobě jen na krátký čas říje a pak je zase oddělí. Vydry ovšem mohou mít říji ve dvouměsíčních intervalech prakticky po celý rok, takže se i mláďata po přibližně dvouměsíční březosti rodí během celého roku. V přírodě to bývá nejčastěji od května do pozdního listopadu, důkazem tak pozdních vrhů je např. opuštěné vydří mládě, které lidé přinesli do stanice přesně na Vánoce. U jihočeské populace dokonce podzimní vrhy převládají, je to pravděpodobně tím, že v té době probíhají výlovy rybníků a vydry tak mají mnohem bohatší potravní nabídku - spousta drobných rybek uniká do řek a propojovacích stok, kde se stávají snadnou kořistí vodních šelem.
* * *
NEUKVAPTE SE
Při převádění mláďat do nového doupěte se někdy stane, že rodinku něco vyplaší a mláďata se rozprchnou a ukryjí. V této situaci se občas některé zatoulá a ztratí se. A to jsou nejčastější případy, kdy lidé nalézají opuštěné vydří mládě a přinášejí ho do stanice. Než takové mládě seberete, musíte ovšem vyčkat a neukvapit se - zdánlivě opuštěné mládě nemusí být
ztracené, svou matku hledá a píská a v mnoha případech se s ní opravdu sejde. Teprve když je po delší době jisté, že je mládě opravdu opuštěné, můžete ho sebrat a předat do nejbližší záchranné stanice (nemusí to být přímo ta v Pavlově, vydře tam nakonec stejně doputuje).
STANICE DNES
Vydry se vrátily do přírody, ale v záchranné stanici jich je stále dost. Většinou jde o opuštěná a zachráněná mláďata. Dnes už se vydry do přírody nevypouštějí, ale stanice spolupracuje s mnoha jinými chovnými zařízeními a v rámci Evropského chovného programu poskytuje zvířata do jiných chovů - ať už u nás (vydry z Pavlova dnes chovají např. v zoo Ohrada) nebo v zahraničí. Kromě toho se zde starají o hendikepované dravce a sovy, účastní se záchranného programu norka evropského a některých vzácných sov, např. puštíka bělavého. Ale o tom zase někdy příště.
