V přírodě jsou anolisové přísně teritoriální zvířata - své území si označují optickou signalizací: nafukují barevné hrdélko a prudce pokyvují hlavou. Jsou to párová zvířata - určité teritorium si hájí pár, který je stálý; samec se samičkou uzavírají trvalé "manželství". To musíme respektovat i při chovu anolisů v teráriu.
Dokončení z minulého čísla
CHOV V PÁRU
Do jedné nádrže nedáváme víc než jeden pár anolisů stejného druhu. Pokud si přineseme neznámá zvířata z obchodu či burzy se zvířaty (zvláště když jsme si je vybírali z větší skupiny), po umístění v teráriu je nutné zpočátku sledovat, jak se k sobě chovají. Pokud větší a silnější samec samičku napadá, musíme ji oddělit a chovat zvlášť, aby jí neublížil nebo dokonce nezabil. A až po určitém čase můžeme zkusit znovu, zda se osiřelý sameček nespokojí s "náhradní" manželkou.
ODCHOV
Pokud si pár anolisů na sebe zvykne a začne se pářit, můžeme se dočkat i mláďat. Samička klade dvě (někdy jen jedno) vajíčka s pevnou vápnitou skořápkou, která zahrabává do vlhkého substrátu. Zkušení chovatelé tato vajíčka přemísťují do inkubátoru, ale někdy je skoro lepší nechat vajíčka tam, kam je samička vykladla, a udržovat v nádrži stále stejné teplotní a vlhkostní podmínky jako v době kladení. Mláďata se z vajíček líhnou přibližně po dvou měsících a je lépe je odchytit a umístit zvlášť. Nejen proto, aby jim rodičovský pár neublížil, ale i kvůli krmení - musíme je krmit přiměřeně velkým živým hmyzem - drosofilami nebo nymfami cvrčků, a to je ve velké nádrži s množstvím úkrytů, kam hmyz zalézá, poměrně obtížné.
* * *
POZOR!
Zelené druhy anolisů (A. porcatus, carolinensis ap.) se vyznačují podobnou barvoměnou jako naše rosničky. Pokud jim nedáme do terária dostatečné množství zelených rostlin, v nichž se mohou ukrývat, dočkáme se zklamání: zářivě zelení ještěři zblednou, změní barvu na světle béžovou či šedavou.
