Je to takový roztomilý okatý medvídek: celý baculatý a huňatý, miluje sladký med a dobromyslně bručí... Je to ale podivný medvídek. Z tělíčka pokrytého černým kožíškem vyrůstají tři páry nohou a dva páry blanitých křídel.
Je to takový roztomilý okatý medvídek: celý baculatý a huňatý, miluje sladký med a dobromyslně bručí... Je to ale podivný medvídek. Z tělíčka pokrytého černým kožíškem vyrůstají tři páry nohou a dva páry blanitých křídel.
Ne, není to žádný mutant ani kosmická příšera - je to docela obyčejný zástupce blanokřídlého hmyzu, jeden z nejznámějších a kupodivu také mezi lidmi nejoblíbenějších. Čmelák. Lidé se většinou blanokřídlého hmyzu obávají - sršeň dokáže vyvolat paniku, vosy jsou hubeny, kdykoliv a kdekoliv se na jejich hnízdo přijde, kolem včelích úlů se také beze strachu pohybují jen včelaři, zatímco ostatní lidé se jim s úctou vyhýbají. Byť uznávají, že včely jsou užitečné a na medu si pochutnávají, včelího žihadla se bojí. Čmelák v nich kupodivu tyto emoce nevyvolává, mnoho lidí dokonce žije v představě, že čmeláci žádné žihadlo nemají.
To je ale omyl, čmeláci žihadlo mají stejně jako včely, do jejichž
PILNĚJŠÍ NEŽ VČELKA
Včely jsou symbolem pilnosti. Kam se ale hrabou na své větší příbuzné, čmeláky. Zatímco včelí královna žije celý život v pohodlí uprostřed svých „poddaných“ - dělnic, které ji krmí, chrání a zahřívají, čmeláčí samička je zpočátku na všechno úplně sama. Všechny dělnice, které ji na podzim vychovaly, zahynuly, přezimovala jako jediná. Když se brzy na jaře probudí celá zesláblá dlouhým hladověním (čmeláci si na zimu nedělají žádné zásoby potravy jako včely), musí se rychle vykrmit a nabrat sil, aby se mohla pustit do vyčerpávající práce - založení nového hnízda. Za nepříznivého počasí mnohá samička svůj první velký úkol v životě nezvládne a zahyne. Ty, které přežijí, vyhledají vhodný prostor pro hnízdo - často jim stačí chomáč staré trávy, opuštěné ptačí hnízdo nebo stará nora po hraboši. Samička teď musí pracovat rychle.
NEPOČETNÍ, ALE DŮLEŽITÍ
Čmeláčí hnízda jsou velmi nedokonalá a jejich kolonie mívá na rozdíl od tisícových rojů včel či vos jen několik set, někdy i jen desítek jedinců. Mírumilovní čmeláci proto nejsou nikdy tak rozšíření jako právě vosy nebo včely. Přesto jsou pro přírodu nesmírně užiteční a mnohé druhy rostlin by bez nich brzy zanikly. Jejich květy totiž ukrývají nektar, jímž lákají opylovače, na dně velmi dlouhé květní trubky, takže k němu včely
***
VÝVOJOVÝ CYKLUS ČMELÁKA ZEMNÍHO
V hnízdě si nedaleko vchodu připraví jakýsi pohárek z vosku a naplní ho nektarem z květů. To bude její zásoba potravy pro příští dny (1). Z nasbíraného pylu uhněte asi půlcentimetrovou hrudku, k níž přilepí prvních několik vajíček a překryje je voskem (2). Někdy zůstane jen u té jedné, ale často přidá ještě několik dalších pylových hrudek s nakladenými vajíčky (3). Pak podobně jako ptáci vajíčka zahřívá, aby urychlila jejich vývoj (4). Z vajíček se během pár dnů vylíhnou bílé beznohé larvy (5), které se živí pylem uloženým ve voskové buňce, a nektarem, kterým je samička přikrmuje. Jakmile larvy dorostou, uvnitř buňky se zakuklí (6). V kokonu dojde během několika dní k jednomu z nejúžasnějších zázraků přírody: neforemné bílé beznohé larvy se promění v roztomilé „medvídky“ - dospělé čmeláky s křídly, šesti nohama a tělíčkem pokrytým huňatou srstí. Ti se vykoušou z kokonu i voskové komůrky a během několika hodin jsou připraveni sloužit své matce - královně. Všichni právě vylíhlí jedinci jsou totiž dělnice, tedy samičky s nevyvinutými vaječníky, které se nemohou rozmnožovat (7).
ORANŽOVÝ NEBO BÍLÝ
Čmeláci (rod Bombus) patří do čeledi včelovitých (Apidae). U nás jich žije přes dvacet druhů, které jsou si velmi podobné a liší se především zbarvením, v němž převládají kontrastní barvy - hlavně černá, bílá a žlutá nebo oranžová. Nápadné je zejména zbarvení zadečku, u většiny druhů včetně nejrozšířenějšího čmeláka zemního (B. terrestris, velký obr.) je sněhově bílé, jiné druhy, např. čmelák luční (B. pratorum) nebo nápadný
KUKAČKY
Na první pohled se od skutečných čmeláků neliší. Snad jen tmavě zbarvená blanitá křídla mohou vzbudit určité podezření. Podrobnější průzkum odhalí, že nemají na zadních nohách košíčky na sběr pylu. Chybějí jim žlázky produkující vosk. A také neumějí najít vhodné místo pro hnízdo a vychovávat dělnice, které vlastně ani nepotřebují. Jakmile se na jaře samička po probuzení vykrmí, vydá se hledat vhodné hnízdo pilné čmeláčí matky, která už vychovala první dělnice. Sama podobná čmeláku do něj pronikne, prolézá jím, hledá připravené buňky a klade do nich svá vajíčka. O její potomstvo se pak nedobrovolní hostitelé - dělnice z čmeláčího hnízda - starají stejně obětavě jako o potomstvo vlastní. Tyto čmeláčí kukačky dostaly od přírodovědců jméno pačmeláci (rod Psithyrus, na obr. P. vestalis) a patří do stejné čeledi jako skuteční čmeláci a včely, tedy včelovitých (Apidae).
