Svět 2005

Vrtulník počítal orangutany

Bezohledná těžba dřeva, rozsáhlé požáry a pytláci ohrožují poslední orangutany. Kolik jich ještě přežívá v jejich indonéské a malajské domovině? To se nezjišťuje snadno. V malajském státě Sabah mělo žít až 20 000 orangutanů, ale pesimisté pochybovali, že jich je tu víc než 2000. Mezinárodní vědecký tým provedl v této části ostrova Borneo sčítání orangutanů krajně neobvyklým způsobem - z vrtulníku.
Samotní orangutani sice ze vzduchu vidět nejsou, zato jsou patrná hnízda v korunách stromů, v kterých lidoopi přespávají. Za 72 hodin létání získali vědci spolehlivější údaje, než kdyby roky prolézali pralesní bažiny či horské rokle. Sčítání přineslo alarmující výsledky. V oblasti sice ještě žije 11 000 orangutanů, ale dvě třetiny se jich pohybují mimo rezervace a jsou vydáni napospas lovcům i dřevařům.


Ve stopách Prométheových?

Hrdina starořeckých mýtů Prométheus ukradl bohům oheň a dal jej lidem. Zeus ho za trest nechal přikovat na Kavkazu ke skále, kde mu orel denně trhal játra z těla. Přes noc se Prométheovi vše zase zhojilo a ráno začalo jeho utrpení nanovo. Tým lékařů z univerzity v Texasu nyní odhalil prométheovsky zázračnou hojivou schopnost u bílkoviny nesoucí učené jméno thymosin beta 4. Vědci zatím prokázali její regenerační účinky na nemocných srdcích laboratorních myší. Další výzkumy ale naznačují, že by mohla hojit i poraněnou kůži a svaly. Musíme se však obrnit trpělivostí. Než výzkum skončí a thymosin beta 4 bude připraven k léčbě lidí, uplyne ještě řada let.


Varování před tsunami

Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré. Snad to bude platit i pro vlnu tsunami, která 26. prosince zpustošila asijské pobřeží Indického oceánu a podle údajů platných v době uzávěrky si vyžádala na 160 000 mrtvých. Těžko si představit pádnější argument pro vybudování výstražného systému, jenž by před ničivou vlnou včas varoval. Systém sestávající ze seismologických stanic, bójí, detektorů na dně oceánu a satelitů funguje v Tichém oceánu a před tsunami varuje hlavně obyvatele Japonska, USA a Austrálie. O podobném systému pro Indický oceán se hovořilo už od roku 1985, ale chudé asijské země od jeho vybudování odrazovala finanční náročnost spolu s poměrně malou pravděpodobností tsunami. Nyní je jasné, že systém vybudován být musí a bude. Nedávné neštěstí pomůže zabránit neštěstím budoucím - tomu se říká draze vykoupená zkušenost.
-von-

Opisujeme od pavouků

Na světě žije 34 000 druhů pavouků a každý má pavučinu dokonale přizpůsobenou svým požadavkům. Úžasnou pevnost a pružnost jí dodává důmyslné vnitřní uspořádání pavoučí "niti" tvořené jednoduchou bílkovinou. Napodobit pavouky je složité. Zatím umíme spřádat vlákna tlustá asi 30 tisícin milimetru. Pavouci splétají vlákna desetkrát tenčí a přitom pevnější a pružnější. Vědci proto zkoumají vnitřní strukturu pavoučích nití a zkoušejí ji napodobit v umělohmotných vláknech. Vznikají úplně nové materiály, které svými parametry zastíní i kevlar používaný na výrobu neprůstřelných vest. Najdou uplatnění při výrobě lan, rybářských sítí nebo padáků. Lékaři jimi chtějí nahrazovat poraněné vazy a šlachy. Nové hmoty budou mít i vlastnosti, jaké pavučina nemá. Vyráběly by se z nich např. chirurgické nitě a náplasti nasycené léky.

Konec myší nudy?

Laboratorní zvířata žijí většinou v prostředí, které žádnému živému tvoru na náladě nepřidá: ve stroze zařízených klecích a teráriích. Vědci se zdráhají dopřát jim trochu zábavy. Obávají se, že by to mohlo nepříznivě ovlivnit výsledky některých pokusů. Zjednodušeně řečeno: zvíře rozdováděné třeba točením v kolotoči by se během experimentu mohlo chovat jinak než zvíře, které se právě probudilo. Německý biolog Hanno Würbel se rozhodl ověřit, co je na tomto tradovaném přesvědčení pravdy. A zjistil, že vůbec nic. Myši, které mohou řádit v různých prolézačkách a kolotočích, dávají v pokusech výsledky stejně spolehlivé jako jejich nudící se kolegyně. A co víc: hrající si myši jsou v zajetí vystaveny menšímu stresu, což je dobře jak pro myši, tak pro vědce. Právě stres totiž může pokusy ovlivnit. Teď jenom aby se vědci podle toho zařídili.

Diváci ve stávce

Itálie zažila o víkendu 11. -12. prosince neobvyklou stávku. Nestávkovali železničáři, zemědělci ani zástupci žádné jiné profese, ale statisíce televizních diváků, kteří vyslyšeli výzvu organizátorů stávky: "Vypněte televizi a užijte si život ve městě!" Na akci, která se od roku 1994 každoročně koná v Miláně a která se letos poprvé rozšířila do všech větších italských měst, spolupracovala řada kin, divadel, muzeí a galerií, které poskytovaly slevy nebo vstup zdarma každému, kdo se prokázal dálkovým ovladačem. Účastníci stávky protestovali proti otupujícímu a izolujícímu vlivu televize a proti nekritickému sledování televizních pořadů bez ohledu na jejich často prachbídnou kvalitu. Copak tomu asi říkal italský premiér Silvio Berlusconi, majitel hned tří televizních stanic?