Miliardový obraz

Obraz Apollon trestá Marsya od slavného benátského malíře Tiziana je pokládán za nejcennější umělecké dílo, které se nachází na území České republiky. Jeho cena se pohybuje jenom v oblasti odhadů, ale kdyby se s ním mohlo obchodovat (což se nikdy nestane, protože je majetkem olomouckého arcibiskupství), určitě by se vyšplhala do miliardových výšek.
Ostatně něco napovídá jeho pojistná hodnota, která činí jednu miliardu a dvě stě milionů korun. Je to jen těžce představitelná suma. Běžně si tento obraz můžete prohlédnout v zámecké obrazárně v Kroměříži, ale nyní je přes zimu zapůjčen do sbírky Národní galerie ve Šternberském paláci v Praze a zůstane v ní až do dubna.

STAŽENÝ Z KŮŽE

Tizian (vlastním jménem Tiziano Vecellio), jeden z nejuznávanějších malířů

všech dob, byl klíčovým představitelem renesančního umění - vedle Leonarda da Vinciho, Michelangela Buonarrotiho a Raffaela Santiho. Žil v letech 1490 až 1576 a maloval do pozdního věku. Dá se o něm říci, že čím byl starší, tím byla jeho díla působivější, úchvatnější. Jenom málokdo, kdo je už od začátku kariéry považován za mistra, dokáže svůj talent prohlubovat, jako to dokázal on. Obraz Apollon trestá Marsya maloval ve věku, kdy už jiným ubývají síly a pomýšlejí na odpočinek - bylo mu přes osmdesát let. Pracoval na něm dlouhých sedm roků! Chtěl totiž podat co nejpřesvědčivější výkon, a proto jej několikrát přemalovával. Vytvořil rozměrnou malbu (219 x 203,5 centimetrů), pro niž zvolil námět z řecké mytologie. Satyr Marsyas, hrající na flétnu, vyzval na hudební souboj boha Apollona. Samozřejmě, neměl šanci boha porazit, Apollon totiž uměl vedle hry na violu také krásně (božsky) zpívat, a to rozhodlo. Za svou opovážlivost byl Marsyas stažen za živa z kůže. Strašlivá smrt. Tizianovi se podařilo toto utrpení zachytit prostřednictvím mýtu o Marsyovi. Satyr nemá na tváři bolestnou grimasu, ale čteme z ní spíše pokoru a uvolnění; jeho duše je osvobozována ze smrtelného těla. Sám Tizian umírá ve stejném roce, v němž obraz dokončil: 1576.

UMĚNÍ RESTAUROVÁNÍ

O necelých sto let později (1673) obraz zakoupil olomoucký arcibiskup Karel II. Liechtenstein-Kastelkorn, milovník umění, pro svou rezidenci v Kroměříži, kde je tak říkajíc jeho "stálá adresa" více než tři sta třicet let. Takto stará díla časem chátrají, a proto se musí čas od času restaurovat. Několikrát došlo i na Apollona a Marsya. Nejdůslednější restaurování malby se odehrálo v šedesátých letech minulého století, kdy jej měl na starost akademický malíř František Sysel, vynikající odborník. Jestliže Tizian obraz maloval sedm let, restaurátorovi jeho uvedení do stavu nejvíce se blížícímu podobě z doby vzniku trvalo přibližně stejně dlouhou dobu. Restaurátorství je velmi náročná profese: pohybuje se na pomezí vědy a umění. Restaurátor se musí totiž perfektně orientovat v chemii, aby kupříkladu poznal, jaké původní barvy malíř používal, ale stejně dobře by měl zvládat malířské techniky, aby mohl doplnit místa obrazu, která byla poškozena nebo chybně domalována při starších opravách. Restaurátor musí mít přehled o dějinách umění, a když se setká třeba s dílem Tiziana, tak ho dokonale nastuduje, aby se do něj přesně vcítil.

RENTGENOVÁ ZKOUŠKA

František Sysel nejprve několik let strávil nedestruktivním průzkumem, kdy se do "nitra obrazu" dostal pomocí rentgenu (sám si ho sestrojil z přístroje po americké armádě) a celý jej zrentgenoval (jako tělo pacienta). Získal tak snímky o velikosti 30 x 40 centimetrů. Rentgenogramy mu ukázaly spodní varianty malby, jež jsou běžně neviditelné, a on tak mohl spatřit, jak obraz Tizian měnil - gesta postav, jejich výrazy. František Sysel k tomu říká: "Originál se od kopie na rentgenogramu pozná také podle toho, že je na něm vidět, jak autor obraz postupně tvoří, maluje podle momentálních představ, často mění kompozici a hledá ideál." (Když se někdo rozhodne malovat kopii, tak už všechno jenom mechanicky přejímá podle originálu a nic nemusí vymýšlet; rentgenogramy žádné opravy ve spodních vrstvách tudíž neodhalí.) Důležitým objevem bylo nalezení Tizianova podpisu na kameni ve spodní části obrazu. Do tohoto okamžiku se s jistotou nemohlo tvrdit, že právě on je jeho výhradním autorem! Po složitém průzkumu mohl restaurátor sejmout nepůvodní vrstvy a obraz dovést jemnými malířskými zásahy do současné podoby, které se obdivuje celý svět.

PŘEVÁŽÍ SE POKLAD!

O takový vzácný obraz je velký zájem. Žádné světové muzeum, které pořádá Tizianovu výstavu, se bez něj neobejde. Za posledních dvacet let byl dvakrát v Londýně (1983-1984, 2003) a Washingtonu (1986, 1990-1991), dále v Benátkách (1990), Paříži (1993), Madridu (2003). Před několika měsíci se stěhoval do Prahy. Byla to ostře sledovaná akce. Obraz byl nejprve v Kroměříži opatrně umístěn do bytelné bedny, kterou pro něj vyrobila firma Kunsttrans (specializuje se na převoz uměleckých děl). Byla vystlaná zeleným suknem, rohy obrazu byly navíc opatřeny gumovými chrániči. Každý, kdo s obrazem přišel do styku, musel mít rukavice. Převáželo jej speciální klimatizované nákladní auto vylepšené vzduchovým odpružením. A protože v nákladním prostoru byla v bedně miliardová hodnota, mělo odpovídající doprovod: vpředu a vzadu jedna policejní fabia, v níž seděli po zuby ozbrojení (helmy, neprůstřelné vesty, samopaly) mladíci. Takto se Tizian dostal hravě do Prahy, na dálnici nikde nemusel čekat, policie mu klestila cestu zácpami. Na druhý den už visel ve Šternberském paláci.

* * *

KRUTÝ OSUD PŘÍTELE

Jako inspirace při tvorbě slavného obrazu prý malíři Tizianovi sloužil také krutý osud jeho přítele, benátského admirála Marcantonia Bragadina, kterého nechal turecký generál Lala Mustafa Paša poté, co se admirál v kyperské pevnosti Famagusta v roce 1571 vzdal, nejprve zhanobit (uřízl mu ucho a nos) a nakonec ho dal stáhnout z kůže.

* * *

Trest za opovážlivost

Satyr Marsyas našel flétnu, naučil se na ni hrát a poté vyzval na hudební souboj boha Apollona. Apollon, hrající na violu, začal při hře ještě navíc zpívat, a to rozhodlo. Král Midas přisoudil vítězství Apollonovi a ten nechal Marsya za trest zaživa stáhnout z kůže.

* * *

Co se odehrává na obrazu Apollon trestá Marsya

Bůh Apollon po vítězství v hudebním souboji nad satyrem Marsyem pokračuje v božské hře na violu

Pastýř pomáhá Apollonovi stáhnout kůži z Marsya

Klečící Apollon zaživa stahuje kůži z potrestaného Marsya

Marsyas prohrál hudební souboj s bohem Apollonem a za trest je stahován z kůže

Satyr (Marsyův přítel) přináší vědro k omytí staženého těla, levá satyrova ruka ukazuje ke stažené kůži, visící u jeskyně v lese

Král Midas rozhodl o vítězství Apollona nad Marsyem

Psík pod Marsyovou hlavou chlemtá jeho krev

Chlapec upírá zrak na diváka a vtahuje ho přímo do děje

Dokud František Sysel nezačal obraz restaurovat, Tizianův podpis nebyl na plátně vidět. Až po tomto odhalení tak mohlo být s jistotou potvrzeno Tizianovo autorství