Úchvatnou ozdobou všech cykasotvarých rostlin jsou listy, opět zcela přizpůsobené podmínkám suchých oblastí Země. Jsou pevné, kožovité, pokryté zesílenou pokožkou, mají velmi málo průduchů, které jsou navíc hluboce vnořeny do pokožky. To vše je sice velmi účinná ochrana před zbytečnými ztrátami vody, na druhé straně je však brzdou příjmu vzdušného CO2, tj. asimilace, a v důsledku toho i rychlosti růstu. Listy na stonku vyrůstají z husté spirály, v přírodě vydrží jednu až dvě sezony, u nás často i déle. Tvorba nových listů probíhá v určitých intervalech, zpravidla nejvýše 2x za vegetační období, proto nás nesmí znepokojit, že třeba 4 až 5 měsíců se neobjeví ani jeden nový list.
Archaická stavba je dobře patrná u pohlavních orgánů. Samičí jedinci vytvářejí nejčastěji mohutné šištice, pouze u samotného rodu Cycas jsou nahá vajíčka na vějířovitých plodolistech. Prašníky jsou na šišticích u všech druhů bez výjimky. Semena jsou u některých druhů velká jako ptačí vejce (3 - 8 cm) a na rostlině se vyvíjejí velmi dlouho. Vnitřní osemení tvoří zpravidla velmi pevnou skořápku, která při klíčení puká u rodu Cycas bočním švem, u ostatního příbuzenstva klíček proniká pouze "pupečním otvorem". Pozorovat klíčení a vývoj semenáčků cykasotvarých rostlin je samostatným velkým zážitkem - mladý klíčenec někdy až 18 měsíců zvolna vstřebává živiny uložené v semeni, takže pokud osemení samo neodpadne, nikdy jej sami neodlamujte! Pro úspěšný výsev semen potřebujeme hodně tepla, jinak stačí nasypat asi 10 cm vysokou vrstvu čistého hrubšího písku do běžného květinového truhlíku z plastu, semena do něj lehce a jen z poloviny zatlačit a udržovat stálou vlhkost (nejlépe krytem ze sklenice nebo igelitu).
Sdílej
20. září 1999 • 01:00 Vyšlo v ABC 19/1999
