Svět 2005

Asteroid bez viny?
V minulém ABC jsme v článku o "novodobých dinosaurech" napsali, že největší vymírání historie, k němuž došlo před 250 miliony let a při němž vyhynulo 90 % biologických druhů (neplést s vymíráním dinosaurů), měla na svědomí "srážka s asteroidem nebo intenzivní sopečná činnost". Až dosud se vědci přikláněli spíše k první variantě. Ve stejný den, kdy ABC odešlo do tiskárny, se však na webu objevila předběžná zpráva o studii, která vyjde během několika týdnů ve vědeckém časopise Science. Vědci z Washingtonské univerzity v ní z tehdejšího vymírání viní sérii sopečných výbuchů, o nichž se v usazeninách našla řada důkazů. Srážce s asteroidem naopak nic nenasvědčuje. Ať už tehdy život na Zemi dostal šlupku z vesmíru, nebo prožil sopečné peklo, zdá se jisté, že vymírání bylo zaviněno zvýšením teploty a úbytkem kyslíku. Jaká byla příčina těchto změn v zemské atmosféře, mohlo být tehdejším organismům koneckonců jedno.
-von-

Dinosaurus k svačině
Savci obývají Zemi už 180 milionů let. Bezmála dvě třetiny této doby prožili společně s dinosaury. Vědci si první savce představovali jako nenápadné „myšky“ skrývající se v přítmí lesních houštin. Savci neměli moc vystrkovat hlavy, protože by o ně mohli ve světě ovládaném dinosaury snadno přijít. Nejnovější nálezy z Číny ale tuto představu vyvracejí. Savec Repenomamus giganticus, který žil před 128 miliony lety, byl velký jako jezevec a dinosaurů se rozhodně nebál. Zřejmě proháněl i dospělé zástupce menších dinosaurů. A jeho menší příbuzní plenili dinosauří hnízda. Zkamenělina jednoho z těchto savců se dochovala i s kusy dinosauřího mláděte v žaludku.
Je možné, že právě to donutilo dinosaury k vývoji v ptáky. Ve vzduchu byli před nenasytnými savci v bezpečí.

Jaroslav Petr


Dům na chůdách
V severoanglickém národním parku Northumberland v lednu otevřeli největší evropský dům postavený v korunách stromů. Snad každý kluk se někdy s partou kamarádů pokoušel vybudovat si na nějakém stromě vzdušný bunkr, ale této anglické stavbě opravdu jen tak něco konkurovat nemůže. Je postavena kolem šestnácti stromů a najdete v ní pět místností (v jedné sídlí útulná kavárna).
Do domu a na přilehlé chodníky se vejde až 300 lidí.

-von

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi potkanem
Rušné ulice znějí uprostřed turistické sezony babylonskou směsicí jazyků. Je tohle italština, nebo španělština? A mluví tihle lidé vietnamsky, nebo čínsky? Člověk je často na rozpacích. Možná by nám poradili potkani, které ve svých laboratořích vycvičili španělští vědci. Jedné skupině pouštěli pět krátkých vět v holandštině a jinou skupinu nechali poslouchat věty japonské. Když potkani zmáčkli páku po zaznění vět v určeném jazyce, dostali odměnu v podobě drobné pochoutky. Když zmáčkli páku při jiné nahrávce, vyšli naprázdno. Zvířata se tak naučila poznávat určený jazyk. Nejspíše se řídila podle rytmu a přízvuku. "Svou" řeč potkani poznali dokonce i podle vět, které nikdy předtím neslyšeli. Po člověku a opicích je potkan teprve třetím druhem zvířat, u kterého vědci takové jazykové schopnosti odhalili.

Jaroslav Petr